|
|
Nemám sice aktuální profesní pozitivní zprávu, ale nabízím zprávu výhledovou – minulý měsíc magistrát města Ostravy veřejně oznámil, že příští rok začne rekonstrukce 68 metrů vysokého „Ostravského mrakodrapu“. Ten je od roku 2013 opuštěný a nepřístupný kvůli nevyhovujícím požárním předpisům a dalším technickým problémům. Práce začnou podle návrhu architektonického studia Evy Jiřičné (místo dříve plánovaného snížení nakonec bude objekt ještě o dvě patra vyšší) a opět má sloužit původnímu účelu (bydlení):
Poznámka: V době, kdy jsem pracoval na krajské inspekci PO, budovu, všeobecně označovanou za „Dům hrůzy“, obývali po tehdejší první přestavbě úředníci (mj. i městská inspekce požární ochrany). Doufám, že za těch více než půl miliardy korun, se nejen požární bezpečnost tohoto objektu významně zlepší (místo vizualizace budovy by mě přece jen více zajímala dispozice běžného podlaží, s návrhem únikových cest).
Při nedávné preventivní prohlídce mě praktická lékařka poslala také na ultrazvukové vyšetření. Předala mi žádanku o příslušný výkon do privátního zdravotnického zařízení, které sídlí v nově zrekonstruované 12-ti podlažní budově „Černá perla“ v Ostravě-Porubě (rovněž byla před úplnou rekonstrukcí několik let opuštěná).
Srážka s profesní realitou mě však čekala již při vstupu do objektu. Jediné vnitřní schodiště, které po změně užívání mělo s jistotou tvořit chráněnou únikovou cestu, ji rozhodně netvoří. Hned v přízemí totiž „zapomněli“ od prostoru schodiště požárně oddělit bezprostředně sousedící kavárnu:
Poznámka: Docela by mě zajímalo, kdo z územně příslušného HZS se zúčastnil kolaudace objektu a vydal souhlasné stanovisko k užívání tohoto zdravotnického zařízení (celoplošné transparentní stěny s tabulemi pouze „na sraz“ a bezrámových prosklených dveří v této stěně, by si snad všimnul i aktuálně v hodnosti generála sloužící krajský náčelník - dříve požární technik na šachtě). Anebo, že bych se mýlil, a kavárna dnes může být legální součástí chráněné únikové cesty…?
Léto je tradiční dobou hudebních festivalů. Ve věcné souvislosti si stále připadám jako hlas volajícího na poušti, pokud opakovaně připomínám nezbytnost vytvoření podmínek pro bezpečnou evakuaci osob, a to nejen pro případ požáru (tím nemyslím jen systémem EPS zablokované únikové východy). Tato problematika se týká konkrétních pořadatelů, ale ve stejné míře i státních institucí, které mají v kompetenci schvalování akcí se shromážděním většího počtu osob, včetně nezbytné kontroly dodržování stanovených opatření.
Pominu tradiční festival „Pohoda“ na letišti slovenského Trenčína, kde se při letošní bouřce opět zřítil největší hudební stan (stejně jako v roce 2009), neboť nemám dostatek profesních informací. Více zpráv se vztahuje k tuzemské mimořádné události na festivalu „Vysočina fest“ v Jihlavě (6.7. 2024):
Kladu si proto otázku – k čemu máme v ČSN 73 0802 již od roku 2000 příslušné ustanovení 8.1.7? Zejména požadavek, cituji: „Konstrukce bez vnitřních či vnějších podpor či samostatných nosných částí lze užít u objektů, kde podle ČSN 73 0818 se může nacházet nejvýše 100 osob“ (a to pouze v případě nehořlavého pláště – u hořlavého jen 30 osob). O trvalém zajištění nejméně dvou východů ani nemluvě.
Poznámka 1: Z celospolečenského hlediska mi vadí způsob, jakým se dnes u nás vytváří „veřejné mínění“. Národní tisková a informační agentura (ČTK), jejímž posláním je poskytovat objektivní a všestranné informace pro svobodná vytváření názorů, přece nemůže při flagrantním porušení předpisů, publikovat text: „Organizátoři jsou přesvědčeni, že všechna bezpečnostní opatření dodrželi.“ Navíc v případě, kdy špatné řešení by rozeznal i žák základní školy.
Poznámka 2: Nafukovací haly, bez mechanických podpor, jsou určeny především jako sportoviště bez diváků. Kdo v tomto případě povolil, jejich použití pro akci prokazatelně vytvářející vnitřní shromažďovací prostor??? Přitom není tajemstvím, že stejný organizátor, v dříve nevyužívaném objektu obuvnické továrny v Třebíči, provozoval „pivní slavnosti“ (následuje výsek z videosekvence ze simulačního modelu se stavem evakuace osob v čase 10 minut – počet osob dosud zůstávajících v objektu je fatální): Tehdy mu příslušný HZS akci povolil s omezeným počtem osob, jenže pořadatel toto omezení stejně ignoroval …
Od 1. 7. 2024 bylo v ČR spuštěno dlouho avizované digitální stavební řízení. Řada účastníků si svým postojem k akci prošla vývojovou fází: optimista – realista – pesimista – rezignace. Stížnosti úředníků, architektů, projektantů i dalších profesí neberou konce. Přitom teprve po 27. dnech příslušné ministerstvo, které na ostrých datech a za plného provozu „ladí“ nasazený software, vydalo první aktualizaci (třeba jen taková drobnost – nešlo zrušit špatně podaný dokument). Bohužel, i po provedené aktualizaci je, z hlediska základní obsluhy i cílového stavu, systém stále nefunkční.
Soudím, že ze strany státních institucí proběhl převod fyzických dokumentů do digitální podoby, jako vždycky (zpackaně). Přesto mě docela překvapila čísla, která v ranním rozhovoru na ČRo 1 uvedla dne 31.7. 2024 zástupkyně dotčeného ministerstva: „máme v systému zapojeno 9000 úředníků a vloženo je 4000 dokumentů“ (tj. na 2.25 úředníka, připadá jeden vložený dokument za měsíc).
Poznámka: To je mi panečku efektivita. Pokud se nad problematikou zamyslím hlouběji vychází mi analogie s tvorbou technických norem – nestačí umět napsat script nebo slohové cvičení; zpracovatelům nebo programátorům, kteří řeší danou problematiku, evidentně chybí mozková kapacita, která dokáže obsáhnout všechny souvislosti.
Přece jen zakončím jednou pozitivní zprávou – letošní olympijský oheň v Paříži již nepředstavují plameny z fosilních paliv, ale oheň vytvořený LED světly v kombinaci s tryskající vodní párou. Výsledná iluze je téměř dokonalá:
Ve Věstníku ÚNMZ č.7/2024 je kromě jiného uvedeno:
| Hlavní stránka | Minulý zápisník |