Při evidentních projevech globálního oteplování (kdy třešně kvetou na severní Moravě již v březnu), jsem si z nedostatku tuzemských příležitostí profesní pozitivní zprávu opět vypůjčil ze zahraničí. Pro ty, kteří 13. března nesledovali fotbalové utkání Ligy mistrů, nabízím pohled do hlediště v roce 2017 zrekonstruovaného stadiónu Atletika Madrid:

Nejde přitom jen o adekvátní četnost uliček mezi jednotlivými bloky sedadel, ale zejména o skutečnost, jak se ve směru úniku osob šířka evakuační uličky rozšiřuje (blíže viz plošky ve žlutém ohraničení). Pokud si někdo myslí, že jsem pro ukázku zvolil výlučně příhodnou část hlediště, lze si správné provedení únikových cest z venkovního shromažďovacího prostoru prohlédnout na dispozici neobsazeného hlediště:

Poznámka: Co dodat více – snad jen to, že u nás při posledním „znásilnění“ dotčené ČSN 73 0831, nějaký „přílepkář“, který záměrně nebo z neznalostí pominul základní principy evakuace osob, do této normy dopsal větu, že únikové cesty z hlediště je možné navrhovat zřídka – stačí když se fronta před východem vyprázdní za 15 minut (???????). To snad zformuloval někdejší, cinknutý boss fotbalového svazu Míra Pelta. Tento normativní přílepek se právem řadí mezi základní kameny nekonečné profesní hlouposti. Je škoda, že ve schvalující Takové Normální Komisi č. 27 se tehdy nenašel ani jediný příčetný, který by si tohoto nerozumu všimnul (při shromáždění většího počtu osob musíme zabránit vzniku panikové situace a je zcela jedno, zda lidé mohou vytvořit frontu před východem, uvnitř objektu nebo venku – a tuzemský zástup osob před východem dnes může být skutečně neskutečně dlouhý, stejně tak destruktivní tlak v čele fronty…).

Všechno je jednou poprvé (i šlápnutí do kravského lejna). Dne 12.3.2024 se na webu České agentury pro standardizaci objevil, v sekci Dotazy a odpovědi, “Metodický list ke znění článku normy“ (MeLiN_1_23_730802), ve kterém se profesní veřejnosti dává na vědomí, že jedinou nechráněnou únikovou cestu je možné od data zveřejnění vést přes tři další požární úseky s požárním rizikem (???). Na konci tohoto elaborátu nechybělo sdělení, cituji: „SCHVÁLENO HLASOVÁNÍM TNK 27 Požární bezpečnost staveb (projednáno 01/2024)“

Bezprostředně poté jsem obdržel dvě reakce od profesně velmi dobře orientovaných osob. První byla písemná a obsahovala krátký text: „Tak nám zabili Ferdinanda…“. Ve druhé, telefonické, mi volající sdělil, že když uviděl publikovaný obrázek, chtěl zavolat předsedovi TNK 27, jestli se nezbláznil:

Nejen dotčený obrázek, ale celý text tohoto „MeLiNu“ se ihned po zveřejnění stal letošním žhavým kandidátem na profesní „Blbost roku“. Zejména proto, že základní definici nechráněné únikové cesty v příslušné ČSN dosud nikdo žádným přílepkem nezrušil – a tam je deklarováno, že jde o „trvale volný komunikační prostor směřující z posuzovaného požárního úseku k východu na volné prostranství nebo do chráněné únikové cesty“. Podrobný rozbor však přesahuje rámec Zápisníku (bude nutné mu věnovat separátní pojednání v sekci: „Uvádění normových ustanovení na pravou míru“). Třeba jen proto, že názorný obrázek k výkladu, lze klidně modifikovat i následovně (a to níže navržená úniková trasa nevede přes tři, ale „pouze“ přes dva sousední požární úseky):

Poznámka 1: Pokud přihlédnu ke skladbě současné TNK 27 (kde jsou nyní zastoupeny všemožné subjekty, ale ve vztahu k tvorbě profesních ČSN nikdo skutečně erudovaný a v souvislostech zvlášť), mě více než hláška: „Tak nám zabili Ferdinanda“, napadá příhodně jiná; konkrétně z muzikálu Limonádový Joe: “Nestřílejte na pianistu, dělá co může“.

Poznámka 2: Je škoda, že ani vedle předsedy TNK 27 se v nynější sestavě neobjevil nikdo další soudný, který by upozornil na více než evidentní fakt, že požární dveře nejsou ani náhodou kouřotěsné a zejména v prvních 10-ti minutách II. fáze rozvoje požáru se z nich může do bezprostředně sousedních prostor „vesele“ kouřit (stačí v simulačním modelu aplikovat výchozí ilustrační nákres a použít požární dveře bez prahu):

Nedávno jeden příslušník modrého Sboru telefonicky sondoval, zda nejsem ochoten (třeba ve „třetí“ osobě), podílet se na zpracování profesní ČSN pro dřevostavby. Tehdy jsem nerozuměl jeho motivaci, protože moje stanovisko k problematice tvorby ČSN řady 73 08xx se od roku 2008 nezměnilo (do procesu se mohu znovu zapojit, až zaručeně nehořlavý polystyrén bude opět materiálem hořlavým).

Teprve, 22. března, jsem situaci pochopil. Konkrétně na webu Hospodářských novin, po přečtení příspěvku s podtitulkem: „Projektování vícepatrových dřevostaveb bude od příštího roku jednodušší“, kde dával rozhovor věcně příslušný podnáčelník z Gř HZS:

Když v popisku obrázku pominu první větu (coby osobní názor), pak druhá více než zřetelně deklaruje, že řídícímu příslušníku HZS je problematika požární bezpečnosti staveb vzdálenější než doba příchodu Cyrila a Metoděje na Moravu. Jako daňový poplatník nechápu, jak i dnes může nejvyšší funkci v oblasti požární prevence zastávat někdo, kdo opustil školní lavice a poté bez další praxe nastoupil na Gř HZS, kde se na výkon fukce připravoval tak, že si v kanceláři několik let hrál na „CO-mana“. Přitom netuším, zda profesní perly do rozhovoru poskytl sám, anebo za něj jeho podřízení písemně odpověděli na dopředu zaslané otázky. Obojí je špatně, neboť o erudici těchto osob i jejich způsobilosti v oboru požární bezpečnosti staveb lze důvodně pochybovat.

Nechci polemizovat s fakty, že nejen na Gř HZS setrvale zůstávají na pozicích „ochrany materiálních hodnost nehořlavých staveb“ - třeba překrývání dřeva sádrokartonem, posuzování odstupových vzdáleností a zejména nechápou, proč u dřevostaveb nelze zapomínat na třetí fázi požáru - chladnutí. Pro pobavení dále z rozhovoru vybírám:

• Osmdesátimetrové a vyšší mrakodrapy ze dřeva jsou vlastně všechny unikátní umělecká díla.
• Určitě neplatí, že by byly dřevostavby méně bezpečné než normální stavby.
• Nyní přemýšlíme, jak hranici pro dřevostavby posunout na 22,5 metru, osm pater.
• Bude buď úplně nová speciální norma jen pro dřevostavby, nebo rozšíření stávající normy pro nevýrobní objekty, například formou samostatné přílohy.
• Do konce letošního roku dáme na stůl návrh, jak by měla vypadat, měla by projít i prvotním normalizačním procesem od Českého úřadu pro standardizaci.

Poznámka: Co dodat více. Snad jen to, že na Gř HZS by měli opustit nesnesitelnou lehkost psaní ČSN (viz anabáze s normou na „garáže“) a podívat se do vlastní statistiky, jak fatálně při požáru dřevostavby hoří. Možná ještě připomenout skutečnost, že umělá inteligence za ně žádnou ČSN nenapíše.

Pohádka o „Kohoutkovi a slepičce“ nakonec přece jen skončila (I slitovalo se nebe nad kohoutkem a seslalo louce rosičku…). V příběhu o pochybnostech s udělením státních vyznamenání se teprve s využitím „Zákona o svobodném přístupu k informacím“ prokázalo, že šlo o požár ubytovny v Táboře ze dne 28.4. 2022. A územně příslušný HZS mi poté napsal - dále cituji za "Souhrnné správy o zásahu, část Evakuace osob":

Poznámka: Takže pochybnost byla více než důvodná. Proč však státní vyznamenání „Za hrdinství dostali v případě záchrany osob při tomto požáru úplně jiní lidé, zůstává stále neznámá (možná chodí s p. senátorem na pivo, anebo to snad dostali za lustraci přítomných v evakuačním autobusu, či za odvoz do místa nouzového ubytování…???). Fakt, že nejvyšší státní instituce v tomto případě pochybily a jednaly zcela formálně, je více než ostudné. Hlavně že mi dvě z nich podrobně popsaly, jak se takové návrhy na státní vyznamenání podávají. (A vyznamenané osoby? Asi měly pocit, že se při této záchraně osob naběhaly až dost…)

Ve Věstníku ÚNMZ č. 3/2024 je kromě jiného uvedeno: