V dobách, kdy už více než rok jsme svědky „třídenní speciální operace“, s cílem děly, tanky i raketami přesvědčit napadenou Ukrajinu o ruské snášenlivosti a současně ostatní státy o záměru, že hranice impéria nikde nekončí, bývá pozitivních zpráv (slovy klasika) „šlakovitě málo“.

Nakonec jsem vybral bezprostřední reakci českých záchranářů na únorové, devastující zemětřesení v Turecku (neb základ týmu tvořili profesionální hasiči). Bohužel mi pozitivní obraz kalí turecký „výjezd“ ústředního generalissima, který si po skončení mise pro jednotku osobně přiletěl, aby se s nimi obřadně vrátil domů a na letišti v Ruzyni se sám postavil do první řady:

Poznámka: Pokud je zásadní strategií současného modrého Sboru „hra na vojáčky“, měl by náčelníkovi někdo taktně vysvětlit, že na frontu se za mužstvem nejezdí teprve když válka skončila. Jen doufám, že při letu tam i zpět se v jeho hlavě neurodil další plán, jak situace využít a nakoupit z veřejných prostředků nové hračky, na které se bude zase prášit v garážích.

V minulém Zápisníku jsem v případě komentáře snímku venkovních hromadných garáží měl být více konkrétní. Proto aktuálně nabízím pohled do vnitřního prostoru téhož objektu (pořízeno vloni na podzim):

Vedle již avizované skutečnosti, zajistit v případě požáru fyziologicky snesitelné podmínky větrání, které umožní bezpečný únik přítomných osob (prostřednictvím zcela otevřených obvodových stěn), lze dále dedukovat:

• Prioritní ochrana osob zde nespočívá na licitaci s parametrem odvětrání F_o, ani s tím, kde se právě nachází nejbližší otevřený otvor (neboť i 1 m vysoký plný parapet u otvorů v obvodové stěně může vést ke splnění limitu F_o ≥ 0,08 m^1/2, přesto zásadně omezí větrací poměry v garáži vůči zcela volné ploše fasády).
• Jediné stavebně uzavřené prostory představují úniková schodiště.
• Ochrana majetku zde není předřazena ochraně osob (evidentně chybí členění do požárních úseků, případně na dílčí oddělení, není limitován nejvyšší počet stání a použitá nosná ocelová konstrukce nemá přídavnou ochranu proti požáru).
• Na podlaží nejsou patrné prvky instalace požárně bezpečnostních zařízení.
• Jediné, co bych rakouským profesním kolegům doporučil, je vyznačení únikových tras rovněž na podlaze.

Poznámka: Ve věcné souvislosti konstatuji, že nevím, s čím se v praxi setkávají zasahující požární jednotky. Přitom ze simulačních modelů zpravidla vychází, že žádné vodní SHZ hořící osobní automobil definitivně neuhasí (pokud to není kabriolet s plátěnou střechou) a žádné, ani nucené SOZ stavebně uzavřený prostor garáže efektivně neodvětrá.

Pravidelnost nepravidelných zpráv o zaručeně nehořlavém polystyrénu většinu „délesloužících“ profesních osob určitě nepřekvapí. Spíše je s podivem, kde všude se zmíněná klamavá reklama může objevit. Málokdo by tipoval na komorový občasník “Zprávy a informace ČKAIT“ - ve vydání 1/2023 dokonce tato propaganda dostala prostor na 3,5 stránkách formátu A4 (se zavádějícím titulkem: „Probíhá debata o úpravě požárních požadavků na ETICS v ČR“). Bezprostředně po uvedení jsem napsal paní šéfredaktorce (bez následné odezvy z její strany):

Nechci dále komentovat snůšku bizarností, ale pro budoucí srovnání stačí uvést výsek z toho, jak by si lidé ze „Sdružení…“ ke svému prospěchu novou realitu představovali:

Poznámka: Tak se nechme překvapit, co nakonec „po debatě“ vyjde v další z nesčetných novel ČSN 73 0810. Přitom doporučuji nezapomínat na tragickou událost, jak u nás docela nedávno, a to již za přítomnosti hasičů, lidé vyskakovali z oken zcela nehořlavého paneláku.

Dne 3.2. 2023 uvedli ve večerních Událostech na ČT 1 profesně úsměvný příspěvek na téma „Prevence tragických následků požáru“, ve kterém na začátku redaktor Železný četl předpřipravený text: „Unikátní zkoušku požáru starého skladu připravili hasiči pro projektanty budov - v reálných podmínkách ukazují jak funguje třeba odvětrávání“ a dodal, že dým může až za 95 % úmrtí:

Inu, to v České televizi zase jednou „objevili Ameriku“. Netuším, co může být unikátního a reálného na zkoušce (dýmovnice + studený kouř a jediný ventilátor ve střeše, navíc bez přítokového otvoru – vratová žaluzie se totiž uzavřela po reakci čidla EPS). Nějaký „komparzista“ přitom na kameru sdělil, že to za 30 let neviděl a hasičský učitel Igor Hnízdo (ten snad musí mít v televizi strýčka) divákům vysvětlil, jak je kouř při požáru velmi, velmi nebezpečný. Bohužel, samá planá slova, neboť fakta jsou taková, že za celou dobu, co se osobně angažuje při tvorbě profesních ČSN, do nich o ochraně osob před kouřem nenapsal a neprosadil ani jedinou řádku!!!

Poznámka: Jen tak mimochodem k oné „unikátnosti“. Možná si někteří z projektantů vzpomenou, jak nám před více než 20-ti lety vedení brněnského Výstaviště laskavě zapůjčilo ke zkouškám celý výstavní pavilon, kde již bylo k dispozici funkční požární větrání (a jak se při testu ukázalo, tak na studený kouř, ať jej vyvíjíme z úrovně podlahy, anebo z pracovní plošiny pod střechou, řádně navržené SOZ reaguje buď málo nebo vůbec - kouř zpravidla skončil v jednom rohu pavilonu u podlahy).

Never ending story (zase dřevostavby) – v aktuálním dvojčísle časopisu Stavebnictví 01-02/23 je problematice věnován celý editorial + dva další články. Jenže danou problematiku, v rámci kvazi publikační činnosti, setrvale opisuje tentýž autor (svým zaměřením na požární odolnost dřeva nás nemusí opakovaně přesvědčovat, že je na „hasiče“ rekvalifikovaný statik). Přitom problém dřevostaveb je systémově jiný než poukazovat na požární odolnost masivních dřevěných prvků, kterou nikdo soudný nezpochybňuje.

Slušelo by se sdělit vážené redakční radě, že nechci polemizovat o tom, jaké příspěvky se zveřejňují v časopisu Stavebnictví (vydávaný pod patronací komory ČKAIT). Ale, nejen z hlediska profese požární bezpečnosti staveb mi vadí, koho v publikovaných materiálech „o dřevostavbách“ jednostranně preferuje, a dokonce vydává za zpracovatele ČSN EN pro navrhování dřevěných konstrukcí za požáru (je snad subjekt, který zajišťoval překlad dotčené EN do českého jazyka, aniž by se mohl, jakkoliv odchýlit od výchozího textu, skutečným "zpracovatelem" technické normy ???). Navíc, pokud autor článků a propagátor dřeva do oboru PBS "vstoupil" až po roce 2000, kdy si pražská ČVÚT, v rámci přístupových rozhovorů k EU, institucionálně vymohla, že se bude podílet na zavádění všech Eurokódu do tuzemské normativní praxe.

Poznámka: Docela dobře si pamatuji, jak vybraní pánové z ČVUT v roce 2005 vehementně odmítali nové znění ČSN 73 0821 (aby si poté mohli přivydělávat „odbornými“ posudky) – sami tímto činem nejen rozvoji dřevostaveb bránili…

Nakonec zase veřejnoprávní ČT (všechno bude jinak…?). Dne 23.2. 2023 odvysílali ve večerních Událostech příspěvek na téma: „Příprava inaugurace nového prezidenta“. V reportáži promluvila paní středního věku (s titulkem: „příští vedoucí kanceláře prezidenta republiky“), cituji: „Reagovali jsme na připomínku z minulé inaugurace, že židle byly příliš natěsno. Tak jsme vyzkoušeli takhle my tři, že to asi zvládnem“:

Evakuační děs – volně stojící židle. A oni, „Svatá prostoto“, si to vyzkoušeli na třech lidech. Přitom ve stejné reportáži uvedli, že rozeslali 850 pozvánek. A zde nastává zásadní kolizní situace, neboť pro vnitřní shromažďovací prostory, jsem již v ČSN 73 0831:2001 uvedl v normativní (tj. závazné) tabulce A.1 limitní podmínku, že v hledištích s nepřipevněnými sedadly může být max. 500 osob. Tato skutečnost je dále rozvedena v rovněž normativní příloze D, kapitola D.2 Hlediště. Zejména jde o text , že všechna nepřipevněná sedadla v řadách musí být v každé řadě navzájem spojena a že nespojená, volně rozmístěná sedadla v řadách (židle apod) lze navrhnout jen na vymezených plochách (např. v lóžích) a to nejvíce 10 sedadel v jedné skupině (lóží). A zde máme zcela volně nastavěno „pouhých“ 850 židlí na jedné souvislé ploše (tj. 85 x více!!!):

Nechci v tomto případě působit jako generál po válce. Proto jsem provedl základní kontrolní simulaci. Realita posuzovaného prostoru je neúprosná – v každém bloku vychází 42 řad židlí pro 10 osob (10 osob ve první řadě VIP nepočítám), kterým odpovídají dva viditelné východy v zadní části. V případě instalace pevných sedadel by organizátoři mohli evakuaci přítomných z Vladislavského sálu zvládnout v čase cca 205 sekund (připomínám, že současný normový limit je 90 sekund):

V případě volně stojících židlí, dochází při současné evakuaci zpravidla k jejich chaotickému posunu do únikových tras bezprostředně sousedních osob, a proto můžeme očekávat násobně vyšší časové výsledky, než při předchozí variantě; simulace pro konkrétní prostor, s náhodným posunem nebo dokonce převrácením židlí, však vyžaduje delší programátorský čas a již přesahuje informativní formát tohoto příspěvku (následuje ukázka jak jen posun židli z výchozího postavení významně omezuje únik osob).

Poznámka: Nejen profesní optikou lze konstatovat – pokud se pravidla flagrantně obcházejí na Hradě, pak holt nemůžeme očekávat jejich dodržování v podhradí…

Ve Věstníku ÚNMZ č. 2/2023 je kromě jiného uvedeno: