Místo profesní pozitivní zprávy tentokrát uvedu glosu všeobecnou. Kurzy sázkových kanceláří se minulý měsíc nemýlily a v demokratickém testu odolnosti voličů vůči blábolivému lži-populismu naši občané s převahou uspěli. Věcně konstatuji, že konečně mohu doma v pracovně sundat po deseti letech plakát s nápisem: „Stydím se za svého prezidenta“.

Současně kvituji, že se vítězem nestal kandidát, který v samotném závěru své kampaně nabádal voliče, aby si na něj vsadili tisícovku a současně mu dali hlas - že pak vyhrají 12 x více (docela by mě zajímalo, kolik lidí uposlechlo jeho výzvu, vzalo poslední peníze a vsadilo s pravděpodobností výhry 8,33 % ???).

Poznámka: Mediální výroky poraženého mi připomínají letitý komunistický vtip na téma interpretace výsledků fiktivního závodu: „Zatímco generál byl předposlední, Bureš obsadil famózní druhé místo“. Na druhé straně na mě při vyhlášení výsledků sympaticky zapůsobil americký gospel (We Shall Overcome) s českým textem "Jednou budem dál, já vím, jen víru mít …" , který svého času patřil k nezapomenutelným hymnám Sametové revoluce. Proto doufám, že vzezřením „mladý Masaryk“, který dnes místo na koni jezdí na motorce, nás v budoucnu nezklame.

V některém z letošních Věstníků ÚNMZ má být vyhlášena platnost zcela nové ČSN 73 0838 Požární bezpečnost staveb – Garáže. A kdo si myslí, že tato norma při praktické aplikaci dopadne dobře, ať se přihlásí. Publikované materiály totiž stále odkazují na řešení ve vztahu k max. zajištění ochrany majetku + zasahujících jednotek. Přitom prioritní požadavek na zajištění ochrany osob před zplodinami hoření a kouřem, je řešen zcela okrajově, zejména v podzemních garážích (které za současných technických podmínek vzduchotechnických zařízení + materiálovému složení vozidel, nelze reálně odvětrat).

Pro inspiraci „tvůrců“ normy, konstruktivně uvedu dva základními příklady možného provedení. První se týká venkovních hromadných garáží, které pravidelně míjím při našem pobytu v Rakousku. Zde v případě požáru fyziologicky snesitelné podmínky větrání, k umožnění úniku přítomných osob, zajišťují zcela otevřené všechny obvodové stěny (na snímku je parkovací dům Liebherr v jedenáctitisícovém městečku Bischofshofen):

Druhým případem je možná dispozice vestavěného podlaží hromadné garáže, kde vedle nezbytného základního požadavku na únikové cesty vedoucí dvěma směry, přibývá neméně důležitý požadavek nový, a tím je viditelnost východu, který vede do prostoru bezpečnějšího. Limitní hodnota by v současných podmínkách neměla přesáhnout 15 m.

Poznámka 1: Pokud někdo nevěří, pak doporučuji provést cca 100 simulačních modelů vestavěných garáží, osazených různými variantami nuceného požárního větráni (při podílu hmotnosti hořlavých látek v jednom vozidle 300-550 kg) a osádkou vozidla, kterou tvoří maminka + dvě děti připoutané v autosedačce. A kdo si myslí, že pro vestavěné garáže může být pro vytvoření podmínek bezpečné evakuace osob, řídícím limitem pro řádné odvětrání parametr F_o (který hodnotově spadá až do II. fáze plně rozvinutého požáru), setrvává ve famózně hlubokém omylu (neboť evakuace osob je fyziologicky možná pouze v I. úvodní fázi rozvoje požáru).

Poznámka 2: Přitom současným poznatkům odpovídající koncepce normy má být taková, že bez dalšího průkazu bude přípustné řešení, které je uvedeno na předchozích dvou obrázcích. V ostatních případech se musí vytvoření bezpečných podmínek pro evakuaci osob prokázat (i když se to řadě subjektů vůbec nemusí líbit). Bohužel si nemyslím, že se tímto doporučením budou „cinknutí“ zpracovatele řídit, a proto nevím, jaké ustanovení nakonec v normě vyjde (pro mě je však nadále rozhodující řešení, které je věcně správné).

V říjnu loňského roku jsem v Zápisníku konstatoval, že kauza největšího požáru přírodního prostředí v dějinách ČR se právě nachází v období „Hledání viníků“. Letos se Ministerstvo životního prostředí prostřednictvím ČTK (5.1.) bleskově pochlubilo, že v NP České Švýcarsko vlastně vůbec nikdo za nic nemůže.

Na agenturní zprávu bezprostředně (6.1.) zareagovali v Hospodářských novinách, dále na portálu Seznam Zprávy a večer také v hlavních zprávách na ČT 1. Všichni ji bez komentáře akceptovali. Jenom na zpravodajském webu iROZHLAS.cz (až 13.1) si údajně 130stránkovou zprávu napřed podrobně přečetli. Titulky byly docela výmluvné: Vědci zbořili mýtus. V doprovodných textech většinou stálo:

Během prvního dne po zveřejnění jsem na publikované texty 2x zareagoval s konstatováním, že MŽP se dostalo přesně takového vyjádření, za které si zaplatilo (tj. erární instituce si nechala potvrdit jinou erární instituci, že svou práci vykonává dobře). A že jde o analogický postup jako u soudu, kdy státní zástupce nebo obhájce musí svědkovi, kterého sám předvolal, položit pouze takové otázky, na které dopředu zná odpověď (pochopitelně jsem neobdržel žádnou zpětnou reakci).

Z profesního zájmu jsem si několikrát ze záznamu přehrál reportáž „Vědecké závěry“ na ČT1, kterou uvedli konstatováním, jak vědecké analýzy požáru v Českém Švýcarsku vyvracejí některé domněnky o průběhu katastrofy. Dále cituji pana redaktora Kubala: „Podle práce dvou desítek vědců nemůžou suché stromy, které v parku zůstaly po kůrovcové kalamitě za masivní rozšíření požáru. Když v simulaci nahradili uschlé lesy holinami požár se šířil rychleji a byl silnější“. Proti tomu současně postavili tvrzení, že velké množství dřeva opakovaně kritizovali hasiči a z archivu pustili divákům reportáž s vystoupením ústředního náčelníka HZS ze dne 25.7., který zde konstatoval, že z důvodů neodtěžení suchého dřeva se požár začal nekontrolovaně šířit:

Přiznávám, že nepatřím mezi zapálené příznivce Vladimíra Vrtulníkoviče. Přesto jím spravovaný ústav TÚPO (který si rovněž „ukousl“ dílčí částku z 17.640 milionu Kč, odkloněné ze státního rozpočtu, aby se vybrané veřejné instituce naučily simulační modely), se má v odpovídající reakci postavit za svého náčelníka (nejen kvůli profesní cti). Není přece možné, aby náhle po 40 letech povstali v ČR zcela noví profesní vědci a hned dokonce „špičkoví“ (přitom někteří z nich sedí na dvou židlích současně a s problematikou PO nemají nic společného), kteří se po požáru projdou s pejskem na vodítku částí národního parku, pak zavítají na skok do USA a za bratru tři měsíce „vystřihnou“ převratný simulační model, co všechna zjištění z průběhu hašení požáru postavil „na hlavu“ (a udělal z nich pouhé hasičské domněnky).

Poznámka: Moje předběžné stanovisko je veskrze skeptické, neboť po 15 letech téměř každodenní práce se simulačními modely, mám docela povědomí o základních faktech, např. o tom, jak dlouho trvá zpracování 3D modelu rozsáhlého objektu, natož území rozlehlého jako dotčený NP. Mohu přitom odhadnout kolik se nejprve musí provést kontrolních výpočtů, aby se prokázalo, jestli zadání konverguje k fyzikálně odpovídajícím hodnotám. Současně vnímám, jak ošidná je práce s rychlostí uvolňování tepla RHR_f (což je parametr, který jsem na mapovém podkladu v reportáži ČT zahledl) a jak významnou roli představuje energetický potenciál přítomných látek. A nakonec neméně důležité skutečnosti – v jaké výpočetní mřížce (pro relevantní výsledky nemá rozměr simulační mřížky přesahovat tloušťku přítomného hořlavého materiálu), na jakých serverových farmách a jakou dobu běžel simulační výpočet. Co sdělit závěrem – rozhodně bych se po pár měsících pod takový simulační model nepodepsal, a navíc jej veřejně neprezentoval v řadě médií, coby zcela zásadní zjištění. Dokonce jsem se ve vlastní režii pokusil od vedoucího výzkumného týmu získat zdrojový kód simulačního programu i rozhodující konvergenční úlohy (se zdůvodněním, že nejsou pořízeny za privátní, ale veřejné prostředky). Zatím bohužel, bez jakékoliv odezvy.

Aktualizace ze dne 1.2. 2023: Během dnešního dopoledne jsem obdržel písemnou informaci, že MŽP zaplatilo autorům za tuto práci 280000,-Kč, což ve věcném kontextu odpovídá ceně za papírový posudek od stolu (za tuto čásku je možné v termínu do dvou měsíců pořídit simulační model pro jednopodlažní garáž pod bytovým domem, na cca 40 vozidel).

Specifika dřevostaveb a okolnosti s touto problematikou související, by si vyžádaly vice než jeden samostatný Zápisník. Zatím se chci věnovat jen několika případům z poslední doby:

• Dotaz přišel od výrobce, který si chtěl ověřit, zda posouzení odstupové vzdálenosti (navržené projektovou organizací), konkrétně od jimi vyráběného rodinného domu na bázi dřeva, s vnějším polystyrénovým obkladem, je provedeno správné. Šlo o řešení vymezit odstup pouze od ploch oken nebo vstupních dveří a ostatní části obvodové stěny posuzovat jako požárně uzavřenou plochu. K tomu přiložil „Požárně klasifikační osvědčení požární odolnosti“, vydané na hlavičkovém papíře TAZÚS Praha a v závěru opatřené hned dvěma kulatými razítky. Tak jsem žadateli vysvětlil, že příslušná obvodová stěna může vykazovat deklarovanou požární odolnost z vnitřní i z vnější strany (a být dokonce požárně uzavřená), ale pouze v případech, pokud je v celé ploše celistvá a nejsou v ní žádná okna nebo dveře (co zpravidla nevykazují požární odolnost). Nakonec jsem uvedl, že v běžné praxi stavby bez oken a dveří neexistují, jenže zaslaná kopie “Osvědčení …“ žádné omezení v tomto směru nestanoví, a proto je systémově vadná.
• Vláda ČR na svém jednání 4. ledna 2023 schválila usnesením č. 6 materiál „Politika architektury a stavební kultury České republiky – Aktualizace 2022“; z materiálu, na který mě upozornil neprofesní čtenář Zápisníku, vyjímám:



Snaha vypracovat separátní normu PBS na dřevostavby je u nás letitá. Již za dob mého působení, jako pedagoga VŠ, mi takový domácí úkol uložil Vladimír Reichel, a dokonce jsem jej tehdy vypracoval. Dnes mám spíše obavy, do jakého autorské oblasti případné vypracování normy směřuje (neb z dob dřívějších znám profesní limity případných "tvůrců").

• Ve věcné souvislosti s předchozí odrážkou vyšel nedávno v měsíčníku Stavebnictví článek s titulkem „Budoucnost dřevostaveb v ČR“. Text odkazuje na vyhlášení veřejné zakázky Českou agenturou pro standardizaci, konkrétně na „Vytvoření normativních podmínek požární bezpečnosti pro větší využití dřeva ve stavebnictví (řešitel ČVUT ve spolupráci s PAVÚS). Pod článkem uvedený pan docent, nás svým textem opět přesvědčuje, že v jeho osobě se stále jedná o nedávno proškoleného „statika“ na „hasiče“, který nás vrací do doby o 50 roků nazpět. K rozsáhlým profesním znalostem skutečně nestačí napsat, že u dřevostaveb zohledníme blízkost profesionální záchranné jednotky (což je v kontextu více než úsměvné). Obávám se, že zase budeme zbytečně plýtvat penězi na ověřování požární odolnosti masivních dřevěných prvků (což již bylo mnohokrát potvrzeno), anebo na zkoušení zcela celistvých stěn či stropů (což se děje neustále), případně na hnidopišské třídění konstrukčních části (které v praxi nic neřeší). Pokud se najde erudovaný autor, který má odvahu věc změnit, musí vedle včasného zpozorování a důsledného požadavku na dvě únikové cesty vedoucí různým směrem, zacílit u vícepodlažních dřevostaveb, včetně jejich modifikací, na zcela zásadní opatření - „nepustit oheň z vnitřní strany na fasádu“.

Poznámka: Na závěr tohoto Zápisníku si dovolím uvést informativní konstatování – mezi ránem 31. ledna, kdy jsem začal psát jeho text a časem půlnočním, kdy jsem jej zkopíroval na web, uplynula na jednom z výpočtových serverů konkrétního simulačního modelu doba požáru 15 sekund. Inu relevantní řešení holt vyžaduje trpělivost i nemalé náklady. 🙂

Ve Věstníku ÚNMZ č. 1/2023 je kromě jiného uvedeno: