|
|
Výskyt pozoruhodných profesních událostí nebyl za poslední období zrovna bohatý (na rozdíl od těch celospolečenských). Proto se ještě jednou vracím k minulému komentáři na téma: „bebčákovy děti“ (reakcí přišlo více, bohužel žádná pozitivní).
Nejprve příspěvek v obecné rovině (který je více než vypovídající) – někdejší absolvent alma mater konstatuje, že i on spadá do zmíněné kategorie a popisuje vlastní zážitek z výuky, cituji: „… hláška na přednášce „normu ČSN 73 0804 vám vysvětlovat nebudu, tu si přečtete sami“, mě tehdy moc nepotěšila. Sice jsem jako student kombinovaného studia počítal s větší dávkou samostudia, oproti dennímu studiu, ale tohle jsem fakt nečekal“.
Druhý příspěvek je spíše personální povahy (proč ekonomicky aktivní daňový poplatník má strpět, aby erár takové lidi vůbec zaměstnával) – „připomínky“ jednoho územního odboru HZS k předložené dokumentaci (konkrétně k simulačnímu modelu FDS) vypořádával za stavebníka Mgr. Xxxx (který absolvoval klasické humanitní vzdělání v oboru angličtina - němčina) a ve firmě zahraničního investora působí v roli externího překladatele. K tématu sdělil, že už sepsal 11 stránek odpovědí (ve formátu A4), ale může to dělat max. 2 hodiny denně, neboť, cituji: „větší míru hlouposti bych za jednu pracovní směnu nesnesl…“; dále konstatoval, že mu některé pasáže způsobovaly psychickou újmu (třeba když musel absolventům technické VŠ vysvětlovat, proč prostý součet E = 63 + 15 činí právě 78 osob, započtených k evakuaci při střídání směn ve výrobní hale…).
Poznámka: Zřejmě také posluchači denního studia si museli normu: „PBS – výrobní objekty“ přečíst doma sami. A nabízí se další otázka, co a jakým způsobem na FBI Ostrava vyučují v předmětu, který studenti mají v indexu zapsaný pod názvem: „Software pro matematické modelování požáru„ (aby lingvista nemusel dodatečně vyučovat státní zaměstnance v technické problematice) …???
V období, kdy u někdejšího konfidenta StB (který momentálně zastává funkci premiéra), probíhá proces změny stavu z pozice osoby „obviněné na obžalovanou“, se málokdo pozastavil nad rozhazovačnou strategií MV ČR (konkrétně jde o marnotratný „zásek“ ve výši 17,64 miliónu Kč do veřejných financí). Přesto dorazil e-mail, v jehož předmětu stálo: „Co nás ještě čeká“, s odkazem na článek, který podle pisatele (dobře znalého místního hasičského prostředí) se měl spíše jmenovat „Vlčkovy hračky“ – v něm zdejší hasiči dávají na vědomí, jak si nedávno pořídili, cituji: „Dvojici obojživelných pásových vozidel Hägglunds BV206 s příslušenstvím dodala firma Montrago v rámci evropského projektu - Zvýšení připravenosti Hasičského záchranného sboru České republiky k řešení a řízení rizik způsobených změnou klimatu“. Přitom každé z vozidel, stálo bratru 5 348 200 korun.
Zřejmě proto, že halda Ema, představující v pánevní rovině nejvyšší vrchol Ostravy, se z původní výšky 327 metrů nad mořem snížila prohořením na 315 metrů, a která občas zadýmá i zimě (doufám, že v ceně byl i ten pásový přívěs a v něm možná také grilovací souprava, neboť vznik haldy nemá s klimatickou změnou vůbec nic společného…):
Poznámka: Nechápu, proč u MV ČR neprovozují pro potřeby HZS režim centrálního nákupu technických prostředků (stejně jako u vojska, na které si stále více hrají)? Tím mohou předcházet absurdním situacím, pokud si jeden aktivistický náčelník pořizuje v mnoha exemplářích vodní skútry, čtyřkolky, obojživelná pásová vozidla a časem možná nějaký ten vrtulník i s lehkým kulometem ve výbavě. Na druhé straně, jiný kraj je nucen standardně „vysoutěžit“ a podle nejnižší nabídky si zakoupit cisternovou automobilovou stříkačku (tj. s plastovými rozvody brzdového systému v podvozku), která se při vjezdu na hořící strniště po čase samovolně zastaví (únikem vzduchu z teplem přerušeného okruhu) a nakonec je zachvácena požárem. Anebo pokud někde osobní vozidla, určená pro zjišťování příčin požárů, pořídí za 3 x 660 tisíc Kč a jinde za 3 x 1,400 milionu Kč (přitom vůbec nemyslím na dodatečné náklady, týkající se přestřiku původní červené tovární barvy na oranžovo-růžový hnus, co stejně časem vybledne). A pokud se někdo bez ostychu chlubí, co všechno si zbytečně za peníze daňových poplatníků nakoupil, je více než podivné, proč neklepou na dveře jeho přepychově zařízené kanceláře kontroloři z NKÚ…?.
Požár střechy pařížské katedrály Notre Dame ze dne 15.4. 2019 byl bezesporu hlavní mediální událostí minulého měsíce. Dokonce tuzemská veřejnoprávní ČT1 mu den poté věnovala v hlavních večerních událostech většinu ze svého vysílacího času. Do reportáží vybrali obvyklou skupinu metropolitních, televizních „odborníků“ (nechyběl ani hasičský Igor Hnízdo), aby divákům „expo“ sdělili své vědomosti k již uhašenému požáru francouzského kostela. Údajně k rozsahu ohně výrazně přispívaly uvolněné výplně vysokých vitrážových oken, které umožnily přítok kyslíku do hořícího prostoru a také díra v klenbě, kterou na požářiště proudil ohřátý vzduch. Ve věcném kontextu mi takové konstatování přijde docela úsměvné - neboť na obrazových záběrech bylo vidět především hořící střechu objektu (kdy ve venkovním prostoru je kyslíku vždy přebytek). Probíhající požár byl podle mého soudu řízen povrchem paliva a nikoliv větráním (tj. přes okna v obvodových stěnách, včetně části vnitřní klenby, které se navíc poškodily až později vlivem rozvoje požáru). Specifikou hašení byla spíše výška palivového lože a na rozvoj požáru měla podstatný vliv nízká vlhkost dřeva v podstřešním prostoru, dále podélné nebo odlupčivé trhliny ve struktuře tesaných trámů + síť pavučin, včetně usazených organických nečistot (což jsou okolní podmínky u historických staveb zcela běžné).
Přitom nikdo z moudrých „televizních hlav“ nekomentoval mimořádnou událost, která se u nás stala téhož dne. Pro naši profesi však byla více než inspirativní, včetně případného poučení pro širokou motoristickou veřejnost - požár totiž zachvátil jedno osobní vozidlo v pražském tunelu „Mrázovka“:
Přímo v den požáru byly informace v internetových médiích strohé, cituji: „Tubus je silně zakouřen, tunel je uzavřen. Jedna osoba, která se schovala v tunelové propojce, byla zachráněna. Požár kromě automobilu poškodil i zabezpečovací systémy tunelu“, informoval mluvčí hasičů Martin Kavka – „Záchranáři zahájili u 46 letého muže, který se nadýchal zplodin, kyslíkovou terapii a transportovali ho do nemocnice v Motole“, doplnila mluvčí záchranářů Jana Poštová.
Vůbec by mi nevadilo, kdyby si dotčení v klidu prohlédli kamerové záběry (u provozovatele tunelu určitě byly k dispozici) a mohli divákům na druhý den sdělit odpovědi na věcné otázky, kterých se nabízela celá řada:
Kromě toho mohli laickou veřejnost informovat o skutečnosti, že nejdůležitější při požáru automobilu (a v tunelu zvlášť) je záchrana všech osob ve vozidle (nikoliv záchrana majetku). Možná by prospělo přidat konstatování faktu, že ani 10 kg hasicí přístroj nemá dostatečný potenciál potlačit energetickou kapacitu požáru, která se ukrývá v množství 500-600 kg plastů, použitých v konstrukci současného osobního vozidla.
Poznámka: V případě požáru z Paříže mi situace připomíná dobu, ve které hlavním úkolem ČT bylo instruovat veřejnost o tom, co si má myslet. Za věcně příhodnou okolnost považuji, že již před 10 lety jsem na webu uvedl komentář ke kapitole 11 ČSN 73 0810, včetně schematických obrázků k problematice zdolávání požárů na místech pro jednotky HZS těžko přístupných, s využitím systému Polostabilního Hasicího Zařízení (PHZ). O problematice „požárního“ větrání tunelů a zejména podzemních garáží (pokud dnešní osobní vozidlo produkuje cca 30 m3/sekundu kouře) informuji na webu setrvale (preferuji instalaci východů v dohledových vzdálenostech, neboť zasažené prostory nelze při požáru efektivně odvětrat) .
Bohužel není to po prve, co se setkávám s naprosto závadným, ale přesto v praxi realizovaným profesním projektem (za exemplární považuji, když mi územně příslušný stavební úřad milostivě dovolil nahlédnout do profesní projektové dokumentace k multifunkční aule Gong v Ostravě–Vítkovicích). Fatální skutečnost se jeví zpravidla tak, že existuje firma, která navenek působí jako zcela seriózní s.r.o., ale v záložních řadách disponuje (zpravidla metodou „Švarc systém“) osobou osamělého „střelce“, která je v oboru PBS všehoschopná (a šéf úctyhodné firmy pak zpracované PBŘ „protlačí“ přes příslušný HZS).
V nedávno mě v konkrétném případě požádal o radu tuzemský profesní projektant - zda má vzít zakázku na změnu skladového sortimentu u objektu (v portfoliu velkého developera) a specifikoval základní údaje zkolaudované stavby:
Poznámka: Co dodat více. Snad jen tolik, že všehoschopný zpracovatel, co uvedené parametry do výchozího projektu aplikoval, disponuje profesním autorizačním razítkem ČKAIT. A pán, co později s jeho „projektem“ obchází HZS, jistě jen shodou náhod zasedá ve zkušební komisi ČKAIT (v mém případě tehdy zapomněli na fakt, že 880 diváků nemá v horní části hlediště žádný započitatelný východ; čas běží a stále to nikomu nevadí - asi se opět uplatňuje strategie očekávání případného rozdávání medailí za statečný zásah).
Zrovna jsem dopsal dubnový Zápisník, když mi „cinknul“ nový příchozí e-mail. V něm prostřednictvím „odborové“ kanceláře ČKAIT rozesílá jistý Ing. Marek Pokorný, Ph.D mnohostránkový dotazník, a to za řešitelský tým nadlimitní veřejné zakázky MV-GŘ HZS ČR s názvem: „Analýza bezpečnostních přístupů v oblasti navrhování PBS a návrh řešení pro ČR“.
Vážení, zjišťovat na základě marketingového průzkumu, jaký má být obsah nových norem v oblasti PBS, mi přijde jako čin na samé hranici zoufalství.
Poznámka: V oboru PBS pracuji právě letos 40 let a toho „řešitele“ vůbec neznám – pokud mám zvolit nějaké srovnání, napadá mě student, který se vrátil z prvního rande a erár mu dal 6 miliónů korun, aby napsal příručku pro praktikující gynekology.
Ve Věstníku ÚNMZ č. 4/2019 je kromě jiného uvedeno:
| Hlavní stránka | Minulý zápisník |