Předchozí měsíc byl sice na profesní události bohatý, přesto nemám pozitivní zprávu. Možná jen v obecnějších souvislostech námět na pozitivní čin – když se Don Andy Bureš stal na tuzemském ministerstvu financí jen nehrajícím kapitánem (a jeho nástupce lamentuje, že státní kasa je prázdná), nemusí se členové TNK 27 nechat „opít darovanou koblihou“ a za státní peníze „koupenou“ změnu ČSN 73 0842, směřující k legalizaci instalace plastů do podhledů prasečáků, neschválit a místo do tisku ji vhodit do koše.

Při nedávné tragédii v Londýně se v plné nahotě projevila veskrze komerční povaha současného stavebnictví (nejen tuzemského), která zcela ignoruje základní pravidlo naší profese: „plasty na stavbu nepatří !!!“. Bezprostředně po požáru jsem na jeden e-mail odpovídal: „… možná i laik z fotek pozná, že hořela plastová fasáda…“.

Poznámka 1: Soudím, že „londýnský“ obkladový materiál je na české poměry docela drahý (bratru za 2000,- Kč/m²). Jinak by v inovované ČSN 73 0810 měl bezesporu samostatný článek, deklarující jeho zaručenou nehořlavost (vždyť toho houževnatého polyetylénu je mezi dvěma krycími vrstvami tenké kovové fólie přece tak málo, jenom 4 – 5 mm…)

Poznámka 2: Oba výše uvedené zaměstnance eráru jsem po právu nazval profesními “exoty“. Použiji zde svůj oblíbený příměr – veřejně nevystupuji coby odborník na medicínsko-gynekologické téma, přestože jako dlouhodobě ženatý, heterosexuální muž, jsem už předmět zájmu viděl. Přece zkušenost se slaňováním z vrtulníku při hašení požáru, anebo občasné používání v Bruselu darovaného programu k výpočtům požární odolnosti ocelových konstrukcí, ještě nikoho automaticky neřadí mezi odborníky v oblasti PBS. U subjektů, které si navíc zakládají na svých vědeckých titulech, se očekává, že složitější problematiku umí veřejnosti náležitě vysvětlit (…teplota vnitřního požáru bytu se pohybuje nad 600°C, přitom tabulka okenního skla praská již při teplotě 60°C a vypadává po dosažení 120°C; pak dochází k průniku horkých zplodin hoření do vzduchové mezery mezi obvodovou stěnu a zavěšenými fasádními obklady a následně i na vnější stranu fasády, kde vlivem fyzikálních podmínek stoupají rychle vzhůru a přitom oboustranně, na rozsáhlých plochách, ohřívají dobře vodivý kovový plášť obkladových panelů; přitom bod vznícení od horkého povrchu činí u ztužující vrstvy běžného polyetylénu 350°C a cca 450°C u téhož plastu s retardačními přísadami; následně vlivem vysoké teploty na vnější straně budovy začnou ze strany exteriéru praskat a vypadávat tabulky dalších a dalších okenních otvorů, které se nacházejí v kritickém teplotním poli; na vnitřní straně poškozených oken se pak vznítí záclony, závěsy nebo žaluzie, které jsou zpravidla ze syntetických materiálů – konkrétních 15 minut šíření plamene z 2 do 24 podlaží postižené budovy není proto vůbec nic nečekaného …). Přitom veřejnost nemuseli informovat třeba o faktu, kdy od roku 1986 byl ve Velké Británii změněn projektový předpis tak, že cituji: „vnější obklady nemusejí být nehořlavé, ale jen nepodporující šíření ohně“.

V souvislosti s požárem rádoby nehořlavé fasády bytového domu v Londýně mi napsal jeden profesní projektant: „…Metál pro šéfa polystyrenářů Za zásluhy o rozvoj PO, považuji za úlet století v oblasti požární bezpečnosti staveb…“. Nevím, kam, anebo v jakých kariérních souvislostech se u příslušníků Sboru, kteří vykonávají státní požární dozor, podělo racionální myšlení. Jako „hasič ve výslužbě“ se nad fotkou z nedávného tuzemského požáru zaručeně nehořlavého polystyrénu, v širších souvislostech zamyslím ve věci používání plastů u objektů, které jsou členěny do více požárních úseků:

1. Při aplikaci plastového zateplení směšujeme dvě, z hlediska tepelné působení, zcela neslučitelné etapy průběhu požáru, a to I. fázi počátečního rozvoje a II. fázi plného rozvoje.
2. K I. fázi se vztahuje kategorie „třída reakce na oheň“ (testovací metody tepelného namáhání mají výkon od 20 do 100 kW); k II. fázi se vztahuje kategorie „požární odolnost“, kde je výkon tepelného působení o tři řády vyšší (tj. v MW).
3. Je systémově nepřípustné, když v ČSN stanovujeme podmínky pro požární pásy mezi jednotlivými PÚ (tj. stavební prvek, který jednoznačně spadá do II. fáze požáru a musí vykazovat požární odolnost), dovolit pro „systém“ přídavného zateplení pouze požadavek třídy reakce na oheň B (což samo o sobě značí, že přispívá požáru) a pro polystyrén, vložený pod tenkou vrstvou omítky, která ve II. fázi rozvoje požáru, vlivem přítomné zbytkové vlhkosti prokazatelné rozpraská, dokonce dovolíme třídu reakce na oheň E.
4. Byl jsem fyzicky přítomen u 263 zkoušek požární odolnosti otvorových výplní. Nejvíce jsou pro mě stále inspirativní zkoušky, které nedosáhly očekávaného výsledku. Ve věcné souvislosti bych každému příslušníku HZS, který v rámci funkčního zařazení schvaluje do užívání znění ČSN, anebo se vyjadřuje k projektové dokumentaci staveb (kde jsou pod tenkou krycí vrstvou aplikovány hořlavé materiály) doporučil, aby osobně alespoň 1x shlédl celý průběh zkoušky požární odolnosti u vzorku, který se svou skladbou jeví jako nehořlavý (např. ocelové dveře v sestavě: 2 x povrchový plech a mezi nimi 50 mm minerální izolace).
5. Moje zkušenost vychází z konkrétních faktů - nejprve jsme nakoupili desky minerální izolace v zahraničí a zkouška vyšla EI 60/EW 90 minut. Následně jsme pořídili levnější, „licenční“ desky od tuzemského výrobce a zkouška stejné konstrukce vyšla EI 15 minut, když došlo k porušení kritéria celistvosti E, vlivem trvalého plamenného hoření na neohřívané straně vzorku (v místě vloženého zámku a dílčího vystřižení pláště kolem dveřních závěsů došlo cca ve 25. minutě zkoušky ke vznícení pyrolýzních produktů z organického pojiva minerální vlny, kterého, jak se později prokázalo, bylo použito „jen“ 3,5%). V této souvislosti je porovnání ocelových požárních dveří, se záhy necelistvou plochou tenkovrstvé stěrky, aplikované na polystyrénové izolaci požárního pásu, zcela tristní …
6. Legalizací hořlavého materiálu (tj. třídy reakce E, který významně přispívá požáru již v I. fázi rozvoje) na povrchu původních obvodových stěn, jsme v ČR zcela „zabili“ výchozí koncepci zřizování únikových cest (ÚC). Přes všechny proklamace o novém kodexu ČSN 73 08xx z roku 1977, byl systém poplatný tehdejší ideologické objednávce (tj. aby bytové domy pro masy byly, co nejlevnější). Proto vznikla kategorie čtyřpodlažních bytových domů s nechráněnou ÚC a teprve od vyšších podlaží se zřizovaly chráněné ÚC (z úsporných důvodů zpravidla větrané otvíravými okny v obvodových stěnách – a nikoliv jako zcela uzavřené prostory uvnitř dispozice objetu, s nucenou výměnou vzduchu). Jenže když nyní na panel nalepíme polystyrén, který na rozdíl od původního stavu na fasádě hoří, tak prostor ÚC před zakouřením nezachrání ani vložený pás minerální vlny, neboť fyzikální podmínky a meteo-situace jsou zpravidla "silnější", než dílčí plocha onoho dělicího pásu.
7. V daném případě je úplně jedno, zda se jedná o dům dvoupodlažní, anebo dvaceti podlažní (vyšší objekt je v případě vzniku požáru pouze mediálně atraktivnější).
8. Stejně jako o požárních pásech, je možné argumentovat o negativním vlivu hořlavé izolace zateplení na vytváření odstupových vzdáleností, včetně odpadávání hořících částí (což je opět problematika, která spadá do II. fáze plného rozvoje požáru).
9. Návrhově směšovat dvě různé fáze požáru je profesní blud a smysl má pouze plastová izolace, která bude po celou dobu požární izolace celistvě uzavřena uvnitř posuzované konstrukce.