A pak, že to nejde – aktuální pozitivní zprávou budiž fakt, že don Andy Bureš (slunce životů tuzemských kobliho-voličů) se konečně dočkal. Za veřejné peníze, dodatečně převedené ze státního rozpočtu hasičům, mu na oplátku ve stájích jeho velkochovů prasat, brzy povolí plastové podhledy i volně vedené rozvody z téhož materiálu. A přepis normy půjde velmi svižně, letos v dubnu na tom v Takové Normální Komisi č. 27 začali makat a v červnu 2017 již bude „vymalováno“ (téměř v intencích filmové hlášky: „rozkaz zněl jasně - zastavit muže v kožené bundě!!!!“).

Nenormální na celé kauze shledávám zejména skutečnost, že zmíněná TNK dnes působí jako „zakázkové krejčovství“ - někdo si poručí a oni mu požadovaný text ušijí na míru!? Při pohledu do historie přiznávám, že bláznivá to byla doba, když jsme do norem psali, aby každý sloupek, podpírající stříšku nad balíkem slámy, měl požární odolnost (neb strana i lid tak chtěli). Jenže dnes, kdy si dokonce jednotlivci, kupují formulace článků státních norem k obrazu svému, je realita neskonale bláznivější.

Poznámka: Veřejně se omílá konflikt zájmů člověka, který sám sebe hodnotí jako zaručeně nejlepšího vládce státní kasy od dob Sámovy říše. Přitom v naší profesi se vůbec nikdo nepozastaví nad zcela zjevným konfliktem zájmů, momentálně předsedajícího TNK 27 (jako erární zaměstnanec, podniká ve stejném oboru a ještě k tomu fušuje do PBS); a další dva, co se v poslední době vydávají za „zpracovatele“ profesních ČSN, mají privátní firmy, které v oboru PBS přímo působí (to se panečku kola byznysu hezky točí …).

Další dobrou zprávou je skutečnost, že jednotka SDH přijela na místo požáru ve stejném čase jako profesionální HZS a poté jej, pod dohledem státem placených hasičů, sama uhasila. Dokonce, přestože šlo o jednopruhovou přístupovou komunikaci (20 x přesahující „vyhláškový“ limit), všechna požární vozidla se na neprůjezdném konci obrátila ke zpáteční cestě. Tím, bohužel, další pozitivní zprávy končí.

Je jaro, přesto téměř letní den. Sedím venku na chatě a louskám objemnou povinnou četbu (Johnsonovy „Dějiny 20. století“). Občas v povětří ucítím kouř. Ještě je brzy, aby manželka zatopila k přípravě nedělního oběda, proto vstanu a rozhlížím se. Rovněž nikdo ze sousedů netopí, nic nespaluje a tak pátrám dále. Vyjdu nad chatu a vidím, jak ve svahu vedle místní příjezdové cesty hoří loňská tráva + jehličí a plameny začínají zapalovat klest, ležící na zemi po nedávném kůrovcovém kácení. Protože se oheň dále rozhoříval směrem k lesu a navíc foukal svěží vítr, zavolal jsem bez prodlení mobilem na 150 (podruhé ve svém profesním životě – poprve, při začínající povodni a „zásah“, provedený po sedmi hodinách, nebyl ani náhodou bleskový).

Zdůrazňuji, telefonoval jsem přímo na tísňovou linku 150 (nikoliv na později vynucené euročíslo 112). K mému úžasu se mnou začal nejprve komunikovat hlasový robot (v balastu frází jsem očekával už jen tradiční tuzemské oznámení: „litujeme, ale všichni operátoři se věnují občanům, kteří se dovolali před Vámi“). V rámci genderové vyváženosti konstatuji, že teprve po době větší než malé, převzal hovor „člověk – operátor“. Představil jsem se, sdělil katastrální území, popisné číslo chaty, druh i plochu požáru; dále jsem vysvětlil, že mám profesní vzdělání i praxi a požádal o neprodlené vyslání jedné menší CAS s posádkou. K mému údivu službu konající „člověk – operátor“ si pletl plochu požáru s obvodem požáru a poté mi sdělil, že uvedené popisné číslo chaty (083) na svém monitoru nevidí. A tak jsem z Beskyd, do ostravského paláce za 0,639 miliardy korun, nejprve vysvětloval rozdíl mezi plošnou a délkovou mírou + popisoval trasu, jak z nebližší požární stanice (vzdálené 7,9 km) jednotka HZS pojede na místo požáru:

Kromě zvětšování plochy hoření a mé chatrné snahy, odtahovat plamenům nejbližší větve, se dlouho nedělo nic. Až v době, významně přesahující limit časového pásma H3, se na místním jednopruhovém sambodromu, přivalily s hlasitým houkáním dva, oranžovo-růžové „alegorické“ vozy (jako vystřižené z akce: Prague Pride); první s objemem vody 8 m³ a druhý 4 m³ (dále viz foto menší, na místě neaktivní cisterny). Současně s nimi jela dodávka, ne sice nejbližších, jenže katastrálně příslušných dobrovolných hasičů (s vozidlem již tradiční, červené barvy).

V současné době, po zavedené „centralizaci“ ohlašování požárů a pravděpodobně také „programového“ řízení výjezdu jednotek, už zřejmě neplatí „Metodický návod pro vypracování dokumentace zdolávání požáru“ (vydaný Hlavní správou Sboru požární ochrany v Praze pod Č.j.: PO-3085/R-1986), jehož podstatný výpis jsem byl nucen zapracovat do znění ČSN 73 0873, z října 1995 (anebo platí, jenže byl významně inovován, neboť dříve, kdy výjezd jednotek řídil místní, územně znalý „dispečer“, to v dílčí etapě volného rozvoje požáru t_DO = t_v + t_j, musela první jednotka HZS do 15 minut zaručeně stihnout).

Následně jsem si doma na webu prohlédl mapový podklad GIS HZS a vážení, číslo popisné chaty, které jsem v ohlášení požáru specifikoval, tam jasně vidím (přídavná modrá šipka ve výseku z mapy indikuje příjezdovou komunikaci, zelená - dotčenou chatu a červená ploška - ložisko požáru):

Přes zjevnou neprofesionalitu „člověka – operátora“, nad očekávání pozdní příjezd jednotky i předimenzované nasazení sil a prostředků (evidentní plýtvání penězi daňových poplatníků), jako zcela neskutečné hodnotím úvodní přepojení konkrétního tísňového volání na hlasového robota (co jiného už lze považovat za úmyslný trestný čin…).

Poznámka: Pokud předpokládám, že v ostravském „paláci“, analogicky obsluhují také zdravotní linku 155, kde se řeší situace záchrany života, při kterých může jít o sekundy drahocenného času (coby případ, který již třikrát na urgentní příjem putoval sanitkou RZS, o tom něco málo vím), tak zřejmě nastal definitivní čas se z tohoto „absurdistánu“ vystěhovat do jiné, civilizovanější země (nechci spekulovat o variantě šetření na personálu, aby měl náčelník rok co rok na nové velitelské vozidlo, případně mohl pořídit do výbavy Sboru další zbytný stroj, který se někdy může hodit - možná domíchávač betonu, anebo kombajn; přemalovat jej oblíbenou barvou a postavit k nehynoucí slávě do garáže). Anebo je všechno jinak a doma nyní upřednostňujeme euro číslo 112, které funguje přímo, bez vloženého hlasového robota?

Dopoledne dorazil e-mail s poptávkou + výkresem a odpoledne pan architekt k věci telefonoval. Situace byla zjevně urgentní; vyjádřeno jeho slovy: „Projekt je již realizován a na 2.5. 2017 je naplánovaná kolaudace“. Pro hotovou půdní vestavbu v Praze žádal o posudek požární odolnosti stropu na 45 minut, anebo nějaké méně invazivní řešení - konkrétně šlo o vynechání dodatečného sádrokartonového podhledu (navrženého ve schváleném PBŘ); provedení stavební konstrukce specifikoval takto:

Stávající trámový strop s podhledem z omítky na rákosu, mezi trámy vkládáme ocelové nosníky s trapézovým plechem a betonovou deskou. Mezi podhled a ocelové nosníky je vloženo 50 mm minerální vaty. Požární odolnost konstrukce zespodu měla být zajištěna vytvořením podhledu ze sádrokartonových desek, s dílčí požární odolností 30 minut (k tomu nedošlo, neboť ze strany majitele domu je velmi obtížné realizovat navržený podhled ve stávajících, trvale obývaných bytových prostorách).

Panu architektovi jsem nejprve sdělil, že v ČR určitě najde několik flexibilních subjektů, kteří mu na konkrétní problém zaručeně vystaví „papír“. Ale z hlediska exaktního průkazu požární odolnosti dokončené stropní sestavy se vzduchovou dutinou, do níž jsou navíc vloženy prostorové prvky, nelze postupovat jinak, než zkouškou požární odolnosti. Věcně existují dvě průkazné varianty řešení, obě však s dopředu nezaručeným pozitivním výsledkem – buď standardní zkouška požární odolnosti vzorku daného složení, o ploše 12 m², provedená v akreditované zkušební laboratoři, anebo téhož vzorku, simulovaná ve virtuální zkušební peci. Aby zákazník „nekupoval zajíce v pytli“ nabídl jsem mu možnost, že v naší režii, mu konstrukci stropu informativně otestujeme na malém vzorku 1 m². S tím souhlasil a rozloučil se konstatováním, že obratem projedná se stavbou, kdo simulační model zkoušky ve skutečném měřítku zaplatí. Už se však více neozval a nám přibyl v archívu zase jeden „cvičný“ 3D model (i se dvěma kontrolními termočlánky na požárně nechráněném ocelovém profilu):

Poznámka: Je evidentní, že nejen v projektových, ale zejména v realizačních firmách, jede tuzemské stavebnictví na stále stejný „fotonový“ pohon: „nemusí to být dobře, hlavně když na to máme papír…“. Jen bych toho profesního genia, který při zohlednění všech okrajových podmínek, zmíněný papír s klidným svědomím podepsal, a toho příslušníka HZS, který od stolu zpracovaný posudek akceptoval, chtěl poznat blíže (musejí totiž umět spočítat z hlavy prostorové soustavy stovek diferenciálních rovnic).

Již po velmi krátké době se naplnily málo pozitivní predikce osob, které dobře znají vrcholové prostředí modrého Sboru. Místo malého generalissima nastoupil do funkce snad ještě větší „CO man“. Tímto se požární prevence zřejmě nadlouho zakonzervovala v ne zrovna nejlepším stavu. Z mého mimoslužebního pohledu sleduji, jak příslušný odbor vede jedna paní (která se poprvé veřejně projevila v kauze „prasečák = nemocnice“) a šéfem oddělení stavební prevence se klidně může stát nagelovaná hlava (profesně známá televizní hláškou o tom, jak unikající osoby, skákající při evakuaci z oken, zachránila "duchapřítomnost přítomných").

Poznámka: Možná se nám ještě více vylepší akce „Zkouška sirén“ (lidovým označením: „nálet na blbé“). Třeba častěji než 1 x za měsíc, budou naší „CO mani“, svým celoplošným Hůůůů…ůůůů, demonstrovat občanům "Stav bezpečí" (jak pěkně se o ně ten erár stará …). A přestože bude horké léto, anebo vánice, budou připraveni přidat se k vrchnímu, státnímu kladeči věnců, který dostojí tragikomickému slibu svým voličům a sám, byť nevoják, bude v případě potřeby bránit, se samopalem v ruce, naše hranice.

Někdy je dobré si pamatovat, anebo mít archivovány databáze s výsledky požárních zkoušek stavebních konstrukcí; následuje krátká exkurze k historickým, ale stále nezpochybnitelným faktům – zkouška odkapávání podle ČSN 73 0865 trvá 20 minut (při tepelném namáhání T_n = 5*(2-t) + 300*log (50t+1)) a horizontálně instalovaný vzorek, plošných rozměrů 1,5 x 2,0 m, v sendvičové skladbě: pěnový polystyrén, opláštěný ze spodní strany 2 x tuhou deskou Ezalit tl.10 mm, jako hořící odkapává již po pěti minutách zkoušky (a dnes klidně drtivá většina, u fasády objektu, věří pouhým 3 mm krycí omítky...).