Nedávno telefonoval jeden, dnes již emeritní vedoucí dřevovýroby, která je historicky spjatá s příměstskou vesnicí Poruba u Ostravy. Ozval se proto, že jsem jim v minulosti navrhoval vzorky pro zkoušky požárních dveří. Konstatoval, že ve firmě stále působí v roli technického poradce a v současné době plánují rozšířit sortiment o „zvukotěsné dveře“. Vyslechl jsem jej, ale zdvořile odmítl, neboť s odkazem na vyznění, v konečném důsledku impotentní kauzy „požární dveře s odolností 7 minut“, již s touto komoditou nechci mít nic společného. Později se mi celá záležitost „rozležela“, neboť tento pán i fabrika působí v oblasti, kde zrovna bydlím a nechci, aby se v nejbližší hospodě povídalo, že dlouholeté místní firmě odmítám pomoci.

Asi za týden jsem měl cestu kolem a rozhodl se závod navštívit. Byl jsem současně trochu zvědavý, protože nedávno postavili úplně nové výrobní haly a staré provozy zbourali. Abych jim neradil něco konstrukčně úplně odchylného, chtěl jsem vidět, z jakých materiálů dnes interiérové dveře vyrábějí. Vzhledem k faktu, že jsem přišel na nijak neohlášenou „inspekci“, velmi mě překvapilo, jak na manipulačních vozících jsou v nových provozech naskládány komponenty k výrobě požárních dveří, a to ve shodném provedení, jaké jsem jim před 10-ti lety ke zkoušce předepsal (tj. nosný rám z lepené smrkové lamely + dubový nákližek v místě polodrážky dveří, zahloubení po celém obvodu rámu sloužící k uložení zpěňujícího požárního těsnění, včetně prahové spáry, aby se eliminovaly případné projevy zahoření, na podlahu vytečeného tlumícího oleje ze samozavírače a tuzemská třísko-vermikulitová deska, půlená k eliminaci průhybu při zahřátí, s vyfrézovanými spoji systému „pero x drážka“, jak v místě půlení plošných desek, tak i ve všech stykových spojích s obvodovým rámem dveřního křídla). Byl jsem mile překvapen faktem, že se dnes ještě dodržují předepsaná pravidla, a proto jsme další dvě hodiny strávili v zasedačce, „pokreslili pět tabulí“, s možnými konstrukčními detaily provedení zvukotěsných dveří …

Poznámka: Tímto je bohužel výčet profesních pozitivních zpráv za minulý měsíc ukončen; spojujícím motivem následujících témat bude neblahé působení jedné tuzemské instituce, tentokrát především v profesní oblasti …

Stále nechápu, proč veřejnoprávní televize, jejíž rozpočet v částce 5,65 miliardy korun musíme dotovat svými poplatky, nás povinně platící diváky, vyváženě neinformuje (což má v základním popisu práce)? Přitom je až podivuhodné, jak večerní zpravodajská relace, zpravidla v přímém vstupu moderátorky z kritického místa, vážně řeší, zda-li má cyklostezka vést přes privátní pozemek, anebo nám předkládá reportáž o nehodě, kdy svižně jedoucí auto přejelo na státní silnici pomalejší žábu. Případně po skončení zpráv pustí na začátku hlavního vysílacího času „geniální“ ódu na jednu stárnoucí zpěvačku (co si popularitu vysloužila v dobách minulého režimu), která před nástupem do MHD bezelstně konstatuje, že „40 let nejela tramvají“ (u toho, aby člověk zaslzel …).

Přitom během topné sezóny by se slušelo opakovaně vysílat edukativní ukázky ze simulačních modelů, které všem divákům názorně osvětlí prostý fakt, jak všichni spoluobčané, kteří v zimě spalují nekvalitní uhlí nebo jiný sajrajt a vedou tak proti svým sousedům setrvalou „chemickou válku“, současně tráví sami sebe (tj. jak produkty jejich spalování, násobně těžší vzduchu, vnikají vlivem okolních fyzikálních podmínek nazpátek do jejich obydlí).

Stejně nepochopitelným mi přijde opominutí faktu, pokud hasičům při výchozích testech „lehnou“ k zemi, a to hned 2x po sobě, právě zakoupené 44 metrové plošino/žebříky, které mají prioritně sloužit k záchraně osob. Paradoxně se však uniforma z Gř HZS vyjadřuje na kameru k situaci, pokud se stavbařům, zjevně ze statických důvodů, poroučí k zemi právě dokončená střecha tělocvičny (možná drží ČT nad celým MV ČR ochrannou ruku, protože jim „orgány“ permanentně dodávají čerstvé kauzy do „černé kroniky“, a to ze všech oborů lidské činnosti, mimo jejich vlastní byznys…).

A když už ob den poté, jistě v dobře vytopené pražské tělocvičně (co se svým provedením neshoduje se stavem v právě aktuální České Třebové), k nám promlouvá vybraný důstojník modrého Sboru, tak hovoří s logikou amatérského gladiátora v oboru PBS, neboť svižný úprk mladých sportovců z prostorů pod padající střechou, dokáže obdivuhodně posoudit: „že všechny zachránila duchapřítomnost přítomných“.

Jenže ve věci vyváženého zpravodajství měl posluchačům sdělit to, co jsme z několika bezprostředních videozáznamů nemohli jednoznačně rozpoznat; případně alespoň naznačit:

• co shledal, když si prostudoval zpracované PBŘ stavby + stanoviska územního HZS k projektové dokumentaci i ke kolaudačnímu řízení?
• proč hala nebyla posuzována jako vnitřní shromažďovací prostor (když v rámci předběžné opatrnosti se v oboru PBS musí při návrhu vycházet z nejméně příznivé varianty využití – přitom možná do školy přijde i kouzelník…)?
• proč byl v izolaci střešního pláště haly použit pěnový polystyrén?
• proč byly zamčené východové dveře na druhém konci haly (do jejichž ostění se zřejmě rovněž „duchapřítomně“ schovali dva účastníci zápasu)?
• proč nebyly navržené východy označeny standardní mezinárodní tabulkou EXIT (aby část prchajících nemusela při úniku skončit v nářaďovně a pak pokračovat dále v evakuaci skoky z oken)?
• proč se některé dveře otevíraly směrem dovnitř haly?

K minulému Zápisníku jsem dostal celou řadu příspěvků. Nejvíce pisatele překvapilo, jak i přes současné poměry v ČR je možné, aby v našem kraji razovitém, který trpí útlumem hornické + hutnické činnosti a naprosto zdevastovaným životním prostředím (snad nejhorším v celé EU), si nějaký „modrý“ subjekt, s podezřele dlouhými prsty, nechá jako největší územní dotaci postavit palác, ve kterém se na novém místě „obsluhuje“ již jednou v místě zavedené evropské číslo 112 (a přitom by k tomu možná v každém krajském operačním středisku stačil na čtvrtinu úvazku jeden telefonista …)

V rámci požadované vyváženosti televizního zpravodajství rozhodně neměla ČT dát během vysílání příspěvku prostor k vystoupení pouze zainteresované straně dotační kauzy, neboť pochybnosti jsou evidentní (a k tomu nespočet oblastí vyžadujících akutní sjednání nápravy). Za sebe mohu konstatovat, že v poslední dekádě minulého století jsem působil ve firmě, která se podílela na zpracování části projektové dokumentace k akci „Centrum tísňového volání“ v Ostravě, a proto znám rozpočtové náklady tehdejšího projektu (na slavnostní otevření jsem však nešel…). Mohu akceptovat skutečnost, že totéž o cca 10 let později mohlo stát o něco málo více a dokonce pochopím snahu, nakoupit v rámci tohoto dotačního projektu nějakou hasičskou cisternu navíc, která sice neposlouží k přímé obsluze evropského čísla 112, ale může být pro místní Sbor přínosem (rozhodně však nelze prominout, pokud se z toho nakoupily oranžovo-růžové hračky, na které se setrvale práší v garáži, anebo pokud nové vybavení kanceláří dotčených bafuňářů Sboru je lepší, než nabízený sortiment nejdražších značkových prodejen v IT oboru).

Soudím, že z EU poskytnutých 0,6 miliardy Kč šlo využít mnohem smysluplněji. Třeba v tolik u HZS dnes preferované oblasti „ochrany obyvatelstva“ – konkrétně před hromadným ničením populace extrémně znečištěným životním prostředím. Za posledních 25 let je totiž zřejmé, že ovlivnit občanské povědomí ve věci, čím lidé doma topí, anebo jakým vozidlem jezdí, bude vyžadovat dlouhý čas (min. dvě další generace...). Ale kompaktní jednotku pro zajištění přívodu čistého vzduchu, o výkonu cca 30 -90 m³/hod, která se bude skládat z kvalitního výměnného filtru, pomocného ventilátoru, a rekuperačního výměníku, lze dnes pořídit také u českých výrobců, za sumu nepřesahující 30000 Kč. A tímto dárkem od EU jsme mohli poctít obyvatele až 20 000 (slovy: „dvacet tisíc“) bytů v našem tak postiženém kraji …!!!!

Tento příspěvek, uvedený v hlavním večerním zpravodajství neděle 8. ledna 2017, mohla ČT označit titulkem: „Jak krajský náčelník HZS (ne)uhasil velký požár“:

Zápor uvádím v závorce, neboť nevím, zda v televizi „mluvící hlava“ měla nasazenu červenou velitelskou přilbu proto, že sama řídila hasební zásah, anebo jenom propagačně, aby vypadala důležitěji před kamerou. Jinak pohled na požářiště, po skončení celé akce, zrovna nesvědčí o tom, že ze strany HZS se jednalo o zrovna povedený den:

Z hlediska vyváženosti zpravodajského příspěvku ČT, jsem postrádal adekvátní reakci druhé strany na fakt, když nový krajský náčelník divákům hned v úvodní větě oznámil, že požár byl tak rozsáhlý, neboť v objektu chyběla elektrická požární signalizace. Přitom jde o evidentní lacinou výmluvu, kterou může s úspěchem vyvrátit již žák střední požární školy. Především v tovární hale, která dříve byla lisovnou karoserií pro nákladní vozidla, byť o ploše cca 12 000 m², nebyla projektovými ČSN instalace systému EPS závazně požadována. A pokud se během pozdější doby změnil účel užívání objektu nebo jeho části, jistě to bylo na základě zpracované projektové dokumentace, kterou HZS schválil a při kolaudaci se přesvědčil o splnění předepsaných požadavků.

Potom se nesmíme divit, když místní Moravskoslezský deník (v článku, jak majitelé hal chtějí žalovat hasiče) uvedl toto, cituji z části textu:

Tak věc z laického pohledu publikovali novináři. A jako vždy, začaly internetem kolovat další informace k tématu, tentokrát zřejmě z hasičských kruhů (v následující citaci jsem opravil jen diakritiku a některé koncovky…):