Pro bližší vysvětlení uvádím, že již tři roky trvající pojízdný cirkus: „Zaručeně nehořlavý polystyrén“ při putování po vlastech českých právě dorazil do Liberce (i tak se dají vydělávat peníze). Pisatel v e-mailu uváděl, že z vozidla po jeho zastavení vystoupil řidič – „zpracovatel“ zase „novelizované“ ČSN 73 0810 (o vyhlášení její platností informuji na závěr Zápisníku). Přitom, jak zpravidla konstatují profesně zkušené osoby, v textu „inovované“ normy je, pod balastem rádoby nových či ekvivalentních ustanovení, nadále zachován původní stav, který zcela devastuje základní principy PBS, ale naopak velmi vyhovuje dodavatelům zaručeně „nehořlavého“ polystyrénu i aplikačním firmám.

Nechci se ekonomům a statistikům plést do jejich řemesla. Přesto, zejména v souvislosti s vykazováním setrvalého růstu čísel tuzemského exportu, mi z národohospodářského hlediska vůbec nepřijde jako pozitivní efekt tzv. „kvazi tranzitu“ (jedná se o přechodné uskladnění importovaného zboží, které je následně vyvezeno dále). Možná namítnete, jak se tato ryze ekonomická kategorie dotýká problematiky PBS. Jenže jako vždy, vše souvisí se vším.

Když jsme na začátku nového tisíciletí dostali v rámci právě probíhající revize ČSN 73 0804 konkrétní zadání (tj. zohlednit v normě novou státní strategii podpory zahraničních investic do průmyslové výroby), tak jsme po rozsáhlé diskusi v SC1 při TNK 27 mj. zformulovali výchozí podmínky, za kterých požární úsek výrobního objektu nemá omezenu půdorysnou plochu (příslušný článek obsahoval čtyři limitující pravidla - půjde o jednopodlažní objekt, nehořlavého konstrukčního systému, určený pro max. 5. skupinu výrob a vyžaduje se nutná instalace aktivních PBZ, zejména SHZ). Vždy bylo deklarováno, že se jedná výhradně o výrobní objekty. O neomezených rozměrech požárních úseků skladů přitom vůbec nebyla řeč.

Jenže dnes s úžasem sleduji, jak se, většinou na nejkvalitnější zemědělské půdě, zřídí „logistický park“, což představuje široširé skladové hangáry, kde zpravidla připadá 1 pracovní místo / plochu 1 hektaru. Epidemie shluků nevzhledných krabic, neomezených rozměrů, bez požárního členění, má často obvodový i střešní plášť proveden z lehkého panelu (v ČR tak oblíbeného, jistě se zaručeně nehořlavou PUR/PIR izolací); někde ve výšce 12 metrů nad podlahou se pak u stropu krčí hlavice SHZ, čidla EPS a případně nějaké to „potěmkinovské“ SOZ (tj. klasická česká trojka).

Chtěl bych osobně poznat místní profesní projektanty, kteří se pod takové odchylné řešení od tuzemských ČSN podepsali i příslušníky HZS, kteří takové objekty svým souhlasem „pustili“ do provozu. Zejména by mě zajímalo, jakým způsobem se prokazuje chybějící rozdělení skladu do menších PÚ a jakým náhradním opatřením tento významný požadavek adekvátně kompenzují (takové „drobnosti“, jakou je třeba max. délka NÚC, přitom pomíjím). A pak se divíme, proč se dnešní ČR stala kolonií vyspělých západních zemí...?

Letos zjara kolem naší chaty v Beskydech, ve výšce 700 metrů nad mořem, pomrzly kvetoucí borůvky. Proto jsme vyjeli s manželkou lanovkou na Pustevny (kdy údajně rostou a dozrají vždycky). Z profesních důvodů mě pochopitelně nejdříve zajímalo torzo zničené Jurkovičovy dřevěnice Libušín. Ze zbytků obvodových stěn se i dlouho po požáru dalo profesně číst jako v knize:

Jde sice jenom o dílčí část objektu, zachycenou fotkou z „hloupého“ mobilu. Na rozdíl od skutečného pozorování na vlastní oči (tj. snímek úplně přesně nerozlišuje hranice mezi tmavým povrchem neporušeného dřeva, vůči odhořelé a zuhelnatělé, povrchové vrstvě), přesto podle mého soudu již z tohoto pohledu vyplývá (vedle včasného zpozorování) výchozí pravidlo pro požárně bezpečnostní posuzování dřevostaveb - oheň se nemá z vnitřního prostoru dostat na fasádu objektu, kde jsou jeho důsledky pro postižený objekt fatální (v současné době již k tomu máme k dispozici materiály i technické prostředky). Na výseku zejména doporučuji sledovat plošné rozšíření v místě prohoření přes spáru mezi trámy (tj. pod oknem) a rozsah plošného rozšíření v místě porušení celistvosti běžného tabulového skla.

Tak nevím – v posledním červencovém týdnu podal, ještě nedávno vysoký policejní důstojník (vyšetřovatel) trestní oznámení na současného ministra vnitra za sabotáž (ve věci maření důležitého úkolu bezpečnostního sboru).

Jistě, občan ČR, obdařený elementárním, selským rozumem, považuje politiku za jistou formu organizovaného zločinu (jen s tím rozdílem, že zde si „zloději“ sami napíšou i odhlasují trestní zákoník). Pak se nesmíme divit, že tuzemský „protimafiánský“ útvar, začal vedle klasických zločinců stíhat také politiky, či jejich blízké. Asi by nás mělo zajímat, koho v poslední době začal tento úřad vyšetřovat, když v rámci turboreformy musel být zrušen. Pouze blouznivec může uvěřit vysvětlení, že jejich šéf „neposlouchal“ a zakázal zapisovat živé kauzy do interního policejního informačního systému (tj. aby trojské koně u policie mohly včas varovat ty, co jsou právě v hledáčku útvaru). Nikomu nestraním, ale přijde mi mimořádně podivné, že řídícího exdůstojníka ÚOOZ se dnes v médiích zastává jediný vládní politik (bohužel právě ten, který by pro účelové manipulace s čerpáním evropských dotací měl být zrovna vyšetřován …).

Vůbec dnes nezávidím službu konajícím příslušníkům modrého Sboru, jakého mají v čele ministerstva představitele (původem absolvent střední ekonomické školy, později obchodník v oboru „Nábytek s.r.o“, titul Bc. získal rychlokurzem na vyhlášené právnické fakultě v Plzni, je chodící reklamou na snižování nadváhy a zejména lidská korouhvička, když ihned po volbách zradil předsedu své strany na schůzce v Lánech a pak hbitě otočil a zradil ostatní spolurádce, aby za odměnu dostal „flek“ ve vládě, a to ve významné roli ministra policajtů i hasičů…).

Bohužel HZS je nedílnou součástí tohoto podivuhodného erárního uskupení s exotickým vedením. V modrém Sboru sice neprobíhá mediální „válka hasičů“ mezi sebou, ale podivuhodné praktiky: nedotknutelní, „podržtašky“ i trojské koně zde existují rovněž; do toho pak spousta poctivých příslušníků, ale i těch, kteří se řídí rčením: „kdo nic nedělá nic nezkazí“. Nestabilita začne třeba tím, když „odborné“ komise vyberou slabého náčelníka (a poté si zainteresovaní dělají, co se jim zlíbí). Pak v nesystémovém prostředí, kde chybí základní strategie, mohou vznikat organizované skupiny (z příslušníků i externistů, co na ně mají vazby), které v profesi PBS umí zajistit kladného vyjádření k zásadně vadným projektům. A do „spřízněných“ institucí se na preventivní kontroly nechodí vůbec. Elementární blbosti se často zupácky vyžadují a velké průšvihy se přehlížejí úplně (mohl bych pokračovat ve výčtu téměř donekonečna …). A nakonec ve věcné souvislosti konstatuji, že reorganizovat se má to, co nefunguje, nikoliv třeba pravý opak. Kupříkladu když na MV ČR proběhla u modrého Sboru mnohem větší „reorganizační“ bizarnost, pokud za úlitbu vojenské hodnosti hasičského generalissima a přitom zcela pod mediálním mlčením – jsme v ČR státní požární ochranu téměř zrušili a nahradili jakousi civilní ochranou !!!

V době prázdnin jsem v celostátním tisku narazil na inzerát, ve kterém děkan oborové fakulty FBI vypsal konkurs na obsazení místa odborného asistenta – pro oblast: „technické prostředky bezpečnostních služeb, mechanické zábranné systémy, komerční detektivní služby …“

Panenko skákavá, kam jsme to až zašli. To snad plánují na FBI „vyrábět“ graduované členy ochranky v supermarketech ..? A přitom máme třeba v oboru PBS tolik práce; kvalitu současných absolventů v oboru bych vyjádřil podobenstvím s následujícím příkladem (který nám kdysi přednášeli na postgraduálu vysokoškolské pedagogiky):

Ve třídě ZŠ děti řeší úlohu: Náklaďák vyjede z místa A rychlostí 50 km/h; za půl hodiny, za ním vyrazí auto rychlostí 100 km/h…. Někomu to jde snadno, někdo se s tím moří a pak se tam najde někdo, kdo ne zcela přesně chápe, co to je „padesát.“ Takže analogicky: dřívější absolventi VŠ PO zvládli zpracovat/posoudit jednoduchý projekt PBS hravě, někteří se s tím mořili celý den a ti dnešní často neví, co je to vlastně PBS (ale možná ví, co to je obušek – lze to snadněji pochopit a nemusí se u toho tolik studovat). Pointa byla taková, že ten poslední žák z příkladu na střední ani vysokou školu nepatřil, natož aby absolvoval !!!

Ve Věstníku ÚNMZ č. 7/2016 je kromě jiného uvedeno: