Z dřívějších zkušeností dobře vím, že to nemám dělat, přesto mi přišlo poněkud zvláštní nakupovat tři balíčky semen pro předjarní výsev rajčat prostřednictvím e-shopu. Proto jsem onehdy přisedl do auta k manželce, která zrovna jela do místního obchodního centra pořídit pravidelný týdenní nákup. A zase mě realita nezklamala:

Jako student VŠB jsem v místním kinosále „Nad menzou“ viděl mj. americký western Život a doba soudce Roye Beana, kde se v titulní roli Paul Newman změnil z obyčejného gaunera na místního soudce. Z filmu si dodnes pamatuji výmluvnou scénu, ve které před zraky přihlížejících „soudce“ vytrhne z federálního trestního řádu jeden list a prohlásí: „...tento zákon se mi nelíbí, tak jej právě ruším...“.

Dne 11. února 2016 veřejnoprávní ČT 1 ve večerních Událostech servírovala koncesionářům mj. aktuální příspěvek k požáru Ústředního stavědla ČD v Bohumíně a k následné výluce mezinárodní i regionální železniční dopravy:

Televizní moderátor divákům sdělil, že škoda na zařízení se odhaduje na 200 milionů korun; k tomu bylo přidáno obrazové vystoupení mluvčího Správy železniční dopravní cesty ve věci, že technologie byla vybavena „samozhášecím zařízením“ a že je pro ně překvapení, jak k něčemu takovému vůbec došlo.

Mě osobně přišlo více než podivné, proč se požár rozvinul do takového stavu. Neboť již v dobách mého působení u HZS se železniční stavědla i jejich nezbytná technologie, vybavovaly systémy EPS (a v důležitém přepravním uzlu Bohumín zvlášť). Přitom na „Dráze“ snad stále funguje nepřetržitá 24 hodinová služba. Tak proč nikdo včas nezareagoval na prvotní hlášení čidel EPS, a s pomocí přenosných hasicích přístrojů ložisko v zárodku zlikvidoval (že by taktéž na „Dráze“platilo všeobecné, šetříme kde se dá a zkrátka „už nejsou lidi...“). Protože mě současně zajímalo, zda avizované „samozhášecí zařízení“ nedodala například firma „zpracovatel ČSN + syn“, tak jsem o bližší vysvětlení požádal přímo mluvčího SŽDC; zde je jeho odpověď:

Ano, chápeme - počkáme a možná jednou uvidíme ….

Během letošní teplotně nadprůměrné a suché zimy jsem nedávno projížděl po cyklostezce, kolem alma mater. Na odstavných parkovištích se to právě hemžilo červenými služebními vozy. Doma jsem ze zvědavosti nahlédl na web, a tam psali, že zrovna probíhá jubilejní, mezinárodní konference „modrých vojáčků“ HZS.

Z publikovaného programu k této akci se necítím být povolaný k tomu, abych posuzoval, jak přínosné k tíži daňových poplatníků, se může jevit téma: „Transformace kritické infrastruktury převrátí svět budoucnosti“. Spíše mě, jako člověka, který se zabývá programováním simulačních modelů, zaujal název příspěvku: „Podpůrné softwarové nástroje pro řešení migračních problémů“.

Jako občana ČR se mě, dnes u Sboru tak populární "ochrana obyvatelstva" rovněž dotýká; proto chci ve věcné souvislosti, zatím bez jakýchkoliv softwarových nástrojů, předestřít tři elementární pravidla (neboť tvorba jakéhokoliv SW musí vycházet z jasných parametrů True nebo False):

• Pokud si všichni potencionální příchozí budou přes své „chytré mobily“ posílat zprávu, že „EU uprchlíky bere …“, tak žádný simulační program migrační vlnu nezastaví (a to ani při zvýšeném úsilí tuzemského „modrého“ Sboru).

• Naopak „dotykáče“ příchozích i zprávy na všech sociálních sítích, kde komunikují mezi sebou nebo se svými převaděči, jim musí sdělovat naše podmínky – do EU nebude vpuštěn nikdo, u něhož se nedá prokázat původ z mezinárodně uznané válečné zóny.

• V případě udělení azylu bude uprchlík přesunut do oblasti pobytu, o které rozhodne EU (i kdyby se místo vytouženého Berlína jednalo o naši Ostravu–Přívoz).