Na samotný úvod roku mám jednu málo optimistickou zprávu – nejohavnější profesní konflikt zájmů nepředstavuje, když PBŘ stavby bez výčitek svědomí vypracuje schvalující příslušník HZS, ale pokud jej sepíše jeho vlastní manželka (která v tomto oboru „podniká“). Na konkrétní ukázce vzkvétajícího českého byznysu se sociálními službami, ve vztahu k osobám trpícím Alzheimerovou chorobou (dále jen ACH), lze s úžasem pozorovat, jak je celá záležitost sofistikovaná:

• V rámci páchání všeobecného dobra se nejprve založí „obecně prospěšná společnost“ (přitom fakt, že něco je již ze samotného názvu všem prospěšné, mě docela děsí…).

• Pak si v tuzemsku vyhlédneme nějaký, dnes zpravidla nevyužitý lázeňský objekt, zbudovaný třeba za první republiky.

• Pak prostřednictvím místního stavebního úřadu a v součinnosti s územním odborem HZS jej necháme znovu „zkolaudovat“ do provozu na původní kapacitu 120 osob (ke kolaudaci se může třeba vymalovat a zasklít rozbitá okna).

• Následuje krok, kdy prostřednictvím profesního projektanta v roli užitečného idiota, ale s platným razítkem ČKAIT (působícího ve „Zlámané Lhotě“ a jejím okolí), necháme vypracovat samostatné PBŘ na dílčí část objektu. Do vybraného „předpolí“ pak umístíme výsadek 10-ti osob s diagnostikovanou ACH a současně přiznáme, jak pro ně vytvoříme separátní požární úsek, hodnocený jako LZ1 (vše pěkně v souladu s ČSN 73 0835).

• Tento „projekt“, který nikdy nebude realizován (ale sepsané PBŘ se nám dále bude hodit), necháme schválit; nejdeme však cestou územního odboru, ale souhlasné stanovisko (bez připomínek), nám vystaví krajský HZS (v jehož teritoriu se objekt nachází a kde současně působí vztahově „podjatý“ příslušník).

• Na připraveném území poté začne konat flexibilní „manželka s kulatým razítkem“. Ta vyhodnotí nedávných 10 osob za původní účel užívání a k tomu přidá dalších 109 pacientů, rovněž trpících ACH. Bez uzardění do PBŘ napíše, že přece nejde o změnu užívání, neboť tam v předchozím, schváleném PBŘ již 10 osob s ACH „přece bylo“ (to, jak se z lázeňského provozu stane 100% sociální ústav, však zjevně opomíjí).

• Pro jistotu, aby se předešlo případným námitkám ve věci nárůstu počtu osob s omezenou schopností pohybu (nad limity podle pravidel ČSN 73 0834), zasloužilý primář (CSc.) z jedné tuzemské nemocnice, na žádost veřejně „prospěšné“ společnosti vystaví „papír“, ve kterém konstatuje, že u pacientů s ACH, brouzdajících přes den po chodbách jeho oddělení, se nejméně 20% pohybuje docela samostatně (z úhlu ryze zdravotního pohledu se možná jeví jako schopní samostatného pohybu - jenže co bude následovat v noci, za přítomnosti kouře, blikajících majáků, bodových reflektorů, pobíhajícího personálu i přízračných hasičů v maskách dýchací techniky, včetně všudy přítomného lomozu, provázející požární zásah – pak se nemusí samostatně pohnout ani jeden z nich).

• Na příslušném krajském HZS se pak nové PBŘ, pro objekt se 119 klienty trpících ACH, bez jakýchkoliv problémů schválí jako změna stavby skupiny I. (aby vše bylo „krystalicky čisté“, tak souhlasné stanovisko, opět bez připomínek, místo „podjatého“ manžela podepíše a orazítkuje ochotný kolega z vedlejší kanceláře).

• Kolaudace se však krajský HZS nezúčastní (tu zodpovědnost přece na sebe nevezme) a pošle tam znovu územní odbor HZS (ten přitom akceptuje dva zázraky - první, když se prohlášením „facility managera“ obecně „prospěšné“ společnosti, staly stávající výplně otvorů požárními dveřmi a druhý, když nově instalované nepožární sádrokartonové příčky získaly pouhým slovním vyjádřením patřičnou požární odolnost).

• A pak už jen zbývá z jedné strany fakturovat a z druhé strany (s minimálními pořizovacími náklady) mnoho dalších let v poklidu čerpat od státu příspěvky na poskytování sociální péče …(mají na to přece všechny potřebné „papíry“).

Nyní se pokusím o něco pozitivního - i když některým „božím tvorům“ ve význačné funkci na Gř HZS se moje forma optimismu nemusí právě zamlouvat, neboť také v EU existují země, kde to kupodivu jde:

• První příklad je víceméně nepožární, neboť až do Rakouska (kam se v tuzemském topném období nuceně stěhuji za zdravým vzduchem) zavítala zpráva, jak v ČR přijmeme zákon, co občanům, kteří ze svých lokálních topenišť vedou proti svým sousedům regulérní “chemickou válku“, může erár napřed 2 x napsat upozornění, aby nečmoudili na ostatní (jinak k nim domů přijde kontrola). A jak už to dnes v ČR u kontrol zpravidla bývá, návštěva se musí subjektu oznámit. Soudím, že prověrka topidla bude mít analogický průběh jako kontroly požární (vše špatné bude na čas někam uklizeno). Takže „postižený“ občan důsledně vymete kotel, zlikviduje popel a v den kontroly nebude topit vůbec, případně pokud již vyčerpal dotaci, tak druhým plynovým kotlem. A další den, až kontrola odejde, tak zase přiloží levný „pilinový molotovův koktejl“, dřevotřískový odpad, uhelné kaly dovezené výhodně z Polska, či jiný hnus. Přitom, když si sousedé váží jeden druhého, nepotřebují žádný zákon (následující obrázek jsem v 8 hodin ráno pořídil z lanovky nad městečkem mého druhého domova - přitom mrzne, ale ani jedem komín nečmoudí):

• Po skončení lyžařského dne, chodím v Bad Hofgasteinu pravidelně do místních lázní. Letos jsem si všimnul, jak poblíž areálu postavili novou restauraci a vedle ní také diskotéku. Objekt mě profesně zaujal, a proto jsem si pečlivě odkrokoval jeho půdorys (cca 50 x 40 m). Tímto všem potrefeným krajským důstojníkům HZS, co ve svěřeném úřadu stojíte s rozpaženýma rukama své parádní uniformy a voláte: „přijďte k nám, zde můžete bez problému postavit jakoukoliv zhovadilost“ na dálku vzkazuji - tento objekt, určený pro shromáždění většího počtu osob, má celkem 11 východů (dvoukřídlových dveří), pravidelně rozmístěných po celém obvodu jednopodlažní budovy; přitom nouzová světla nad Exity zářila dokonce i v době, kdy tam bylo zavřeno. A protože stavba stojí u alpské říčky, je podlaha objektu provedena cca +50 cm nad okolním terénem, ale k východům vedly dostatečně široké šikmé rampy (ten co objekt projektoval i ten co jej zkolaudoval, určitě o problematice evakuace osob něco věděl).

• Pan „domácí“, který je profesí stolař, a na „Bergbahn strasse“ se stará o náš druhý domov, si v roce 2015 koupil v centru městečka stávající čtyřpodlažní hotel. Těsně před otevřením mě pozval na prohlídku objektu a přitom vyprávěl, jak celý podzim realizoval v hotelu rekonstrukci vnitřního vybavení interiéru. V této souvislosti konstatoval, že vůbec nezasahoval do stavebních konstrukcí, přesto musel uvnitř objektu vytvořit chráněnou únikovou cestu (posteskl si, že to bylo docela drahé, ale holt předpis je předpis - to musí respektovat všichni). Na skutečné provedení rakouské CHÚC doporučuji pořádat exkurze pro naše příslušníky HZS z oblasti stavební prevence i pro nynější tuzemské „tvůrce“ norem (tj. absolutně žádné hořlavé materiály - ani nášlapné vrstvy podlah, ani obklady stěn, nebo výplně otvorů, taktéž prostory recepce, či další nebetyčné blbosti typu: el. rozvaděče, nástěnky, automaty na nápoje, květinová výzdoba z plastů apod.); přívod čerstvého vzduchu je veden z nejnižší úrovně v suterénu (nuceně) + samočinný odtah střešní klapkou a k tomu všechny prosklené požární dveře (kovové), nově instalované na jednotlivých podlažích k oddělení spojovací chodby od schodiště, měly panikové kování s horizontálním madlem.

• Ve věcné souvislosti s předchozím si nedokážu personálně představit odvahu českého modrého Sboru, kdy místo socialistické požární ochrany stavebních konstrukcí, konečně začneme preferovat ochranu osob – například tím, že každá nová pobytová jednotka se spaním osob bude požárně a rovnež kouřotěsně oddělena vůči ostatním; dále budou na vstupních dveřích bez výjimky samozavírače a prostory pro spící budou vybaveny EPS (a nikoliv jakousi lokální bateriovou pseudonáhražkou), a také jak všechny dveře na únikové trase budou opatřeny panikovým kováním. Současně u změn staveb takových prostorů požadovat minimálně zřízení CHÚC a instalaci EPS (i když půjde o změnu typu: byl to hotel a zase to bude hotel; praktická inspirace viz výše).

• Mám však obavu, že na takové rozhodnutí zatím nikdo v ČR nemá na příslušných místech „koule“. A proto se ještě dlouho budeme potýkat se stavy, které prostřednictvím vysílání ČT 24, mohu sledovat i mimo území ČR – jak v jednom pražském hotelu, poblíž Václavského náměstí (velmi dobře ten „barák“ znám z doby mého podnikání, neboť tehdy investorům došly peníze a nezaplatili 11 miliónů Kč za požární dveře). V celostátní reportáži se pod právě aktuální výmluvou „ochrana před terorismem“, chlubil jeden „manager“ hotelu, jak pěkně zablokovali dveřní panikové kování s horizontálním madlem - aby se dveře otevřely ve směru úniku jenom pro někoho, nosil „manager“ v kapse na svém svazku klíčů jakýsi čip, který mohl přiložit k malinkatému otvoru vedle dveří na zdi. Inu, co všechno se dá schovat pod dnešní hrozbu islámského „terorismu“. Jenže v reportáži už nezaznělo, že takto blokovaná CHÚC, vedoucí z ubytovacích pater hotelu ústí na úrovní 1. NP přímo do restaurace a v suterénu pak do prostoru podzemní garáže (kdysi jsem tuto skutečnost chtěl využít při jednáních ohledně zaplacení dlužné částky, ale dodavatel stavby mi "vysvětlil", že „věc“ mají na příslušných místech velmi dobře ošetřenou – zřejmě tam žádné požární kontroly nechodí dodnes …).

Kruh se uzavřel - těsně před Vánocemi jsem obdržel standardní poštou nabídku od ředitele jisté společnosti s ručením omezeným, abych si u jejich firmy zakoupil programové vybavení na, cituji: „výpočet požárního zatížení staveb“. Přestože v oboru působím již nějakou dobu, termín „požárního zatížení staveb“ je pro mě novým pojmem. Tak jsem ze zvědavosti kliknul na uváděnou internetovou stránku a následně pochopil souvislosti, cituji:

Dobře si pamatuji, jak jsem před cca 30 lety předal témuž panu řediteli zdarma sadu výpočtových rovnic ke znění novelizované ČSN 73 0804, jejichž získání mi tehdy umožnil Vladimír Reichel (dovedl mě na výpočetní středisko pražského VÚPS a tam mi programátoři ukázali, podle jakých empirických vztahů pracují, aby program dával reálné výsledky). Protože rovnice, veřejně publikované v účelové publikaci Zabraňujeme škodám, svazek 17, k jednoznačnému řešení nevedly…

Ve Věstníku ÚNMZ č. 12/2015 je kromě jiného uvedeno: