Ručka.jpg(1 kb) V máji tradičně jezdíme s  přáteli na tuzemský cyklo-víkend, spojený s podvečerní konzumací moravského vína (zde bohužel jen přihlížím). Dvoupodlažní penzion ještě zářil novotou (pan domácí nám sdělil, že stavbu kolaudovali před třemi roky). Při odemknutí přiděleného pokoje ve 2. NP mě zaujal samozavírač instalovaný na vnitřní straně vstupních dveřích (což zřejmě souviselo s CHÚC, kterou tvořila dlouhá vodorovná komunikace a navazující přímé schodiště do 1. NP objektu).

Jak už to profesně bývá (nedalo mi to) - dřevěné vstupní dveře, byly osazeny v jakési, evidentně na stavbě skládané zárubni, jejíž konstrukční díly představovala tuzemská klasika (podýhovaná dřevotříska). Což mě nepřesvědčilo o potřebných vlastnostech výrobku a navíc v polodrážce dveří nebyla vidět těsnící, zpěnitelná páska. Proto jsem zapátral po klasifikačním označení výrobku. Kupodivu jsem našel hned tři – jedno bylo na zárubní, druhé na zadlabacím zámku a třetí na dveřním křídle (inu nevím, zda tři je v tomto případě více než jeden …). Asi nemusím dodávat, že šlo o dveřní křídlo, od významného výrobce, jehož nedávno kontrolně testovaná sestava ve skladbě – dřevěné křídlo + ocelový zárubeň dosáhla v autorizované zkušební laboratoři neskutečné požární odolnosti 7 minut. A protože ze vzdělávací návštěvy ČOI u mě doma, i z podkladů vlastního archívu, ledacos vím, tak dotčený výrobce žádnou zkoušku dřevěných dveří, osazených v dřevění zárubní nikdy neprováděl; a pokud nějaké zkoušky požární odolnosti realizoval, tak výkresovou dokumentaci k výrobku vyhotovil, až když popel ze spáleného vzorku již dávno ležel na smetišti zkušebny.

Přitom paradoxně z vnější strany dveřního křídla byla na dveřním křídle upevněna nálepka že firma “hasič + hasič” provedla v březnu 2015 pravidelnou kontrolu tohoto “požárně bezpečnostního zařízení” (stejná firma pak k témuž datu zkontrolovala i vnitřní hydranty a “hasičáky” v penzionu).

Poznámka: Tímto nechci polemizovat o kvalitě prováděných kontrol požárních dveří u dokončených staveb a zejména o znalostech dotčené problematiky u osob, které v praxi “revizní” prohlídky za úplatu provozují; k čemu je pak uživatelům nařízená pravidelná kontrola, když o výrobě, zkouškách a certifikaci těchto výrobků kontrolující zpravidla vůbec nic neví (možná živnost provozuje jen kvůli tomu, že je třeba zvednout peníze které leží na zemi). Věcně jde především o systémovou záležitost – když v loňském roce Sborvůdci, za přispění všeobjímající ČOI, kousli do jablka, které na první pohled vypadalo k snědku, jenže ono bylo uvnitř zcela červivé, měli s tím něco zásadně udělat. A nikoliv nakousnuté jablko zahodit jako nepoživatelné a dále se tvářit, že si vůbec nekousli. Když jsem kauzu vyprávěl panu domácímu, docela se rozezlil (údajně jen za “požární” dveře + zárubně zaplatil cca 250000,- Kč) a přes všechen ten státně byrokratický aparát, kterým požární dveře prošly, jsou mu vlastně výrobkem úplně k ničemu ….?

Ručka.jpg(1 kb) Nevím, jestli už nastala sezóna, anebo se jedná o úmyslné zapálení - nedávno v našem kraji razovitém zase hořel další z velkokapacitních seníků:

>

Jako rodilý venkovan jsem o tom již psal několikrát, takže pro osvěžení faktů opakuji – s pravděpodobností blížící se limitu 1,0 hořelo u nás za posledních 30 let v každé z těchto nesmyslných oblud, někdejší zemědělské velkovýroby (a v některých dokonce 2 x).

A opakovaně je vhodné rovněž připomenout, kdo to tenkrát do “oběhu” pustil - na dřívější HSPO v Praze problematiku velkokapacitních skladů “dostala” k vyřízení jedna referentka útvaru stavební prevence. Jen na okraj – brzy po zapracování tohoto nesmyslu do projektové ČSN 73 0842, jsme se spolu setkali v okrese Bruntál, při posklizňové kontrole jednoho státního statku - tehdy mě dotčená požádala, cituji “Franto, můžeš mi ukázat, jak takový seník vlastně vypadá”.

Poznámka: Panečku, to je úspěšnost. A světe div se, výše uvedená referentka v oboru stavební prevence, podle webových stránek Gř HZS, jako kpt. Ing … “Vrchni komisař”, na této ústřední instituci působí dodnes. Pak se my přímí daňoví poplatníci nesmíme divit v jakém stavu se obor PBS dnes nachází … a jak si v něm různí flexibilní “kamarádi” a firmy s ostrými lokty dělají, co chtějí …

Ručka.jpg(1 kb) Ruská ruleta v ostravské “Multifunkční aule GONG – pokračování:

Tak jsem oficiálně požádal místně příslušný stavební úřad v Ostravě – Vítkovicích o možnost nahlédnout do dokumentace stavby. Nejdříve mě paní referentka Jarmila Pospíchalová “zdvořile” odmítla:

V ust.§168 odst.2) zákona č.183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, v platném znění je uvedeno, citace: Kopii dokumentace stavby stavební úřad poskytne, pokud žadatel předloží souhlas toho, kdo dokumentaci pořídil, případně souhlas vlastníka stavby, které se dokumentace týká.

Tak jsem erár obratem upozornil, že jsem písemně nepožádal o poskytnutí kopie dokumentace stavby, ale o nahlédnutí do dokumentace stavby (a přidal odkaz na judikát NSS ČR, který takovou věc tuzemským státním příslušníkům dovoluje). Poté jsem z osloveného SÚ obdržel sdělení, že do dokumentace mohu nahlédnout ve stanovené úřední dny.

Když jsem ve sjednaný úřední den přišel, měla referentka SÚ připravenou kompletní složku, s platnou dokumentací k projektu pro stavební povolení (přestože objekt se již několik let provozuje, očekával jsem spíše dokumentaci skutečného provedení stavby). Jen, aby se později nezapomnělo, připomenu, vedle zmíněného SÚ, hlavní protagonisty kauzy:

V této souvislosti mi přijde systémově zavrženíhodné vydávat jakási souhlasná stanoviska k profesnímu projektu stavby (PBŘ je svým zaměřením analogické počítačovému programu – buď je dobře zpracován a funguje = TRUE, anebo obsahuje vady a program zhavaruje = FALSE). Navíc vydat “podmínečné” stanovisko v situaci, kdy v textové části PBŘ stavby, ve které se navrhuje hlediště pro 1500 osob, není jediná zmínka o tom o jakou velikost SP vnitřního shromažďovacího prostoru se jedná a v jakém výškovém pásmu VP se prostor hlediště nachází. Takové řešení bylo jednoznačně určeno k negativnímu stanovisku a vrácení zpět k přepracování (zejména v kontextu s tím, že zmíněnou podrobnou analýzu evakuace osob nemohla pracovnice SÚ dohledat).

Pro srovnání normových požadavků se skutečným stavem, jsem dílčím “Pomocným výpočtem” (který mají výše uvedení profesní protagonisté volně přístupný ke své práci na mém webu), posoudil dva sousední bloky sedadel v horní polovině hlediště (tj. nad dělicím ochozem), kde mi prostým součtem vychází neskutečných 880 osob, které však nemají v této části prostoru zřízen žádný započitatelný východ. Přitom v reálné praxi navrhování vnitřních SP, musí být tento výpočet prvním krokem při posuzování požární bezpečnosti hledišť – jednak se ověří, zda navržený počet sedadel nepřesahuje dovolený limit a dále se v přímé souvislosti s tím vymezí nezbytná šířka průchozí uličky mezi dílčími bloky sedadel (tj. opatření zajišťující, aby se pohyb osob již na počátku evakuace zcela nezastavil); blíže ke vstupním podkladům viz následující výsek ze snímku dispozice:

>

Červeně vyznačená oblast představuje dva dílčí posuzované bloky sedadel. Podle poměru k  sedadlům lze průchozí šířku uličky odhadnout na cca 1,5 metru (blíže viz žluté šipky). Počet sedadel ve 13-ti řadách sousedních posuzovaných bloků nebyl stejný (do výpočtu je zadána průměrná hodnota, a to 16 sedadel v řadě u bloku vlevo a 14 sedadel v řadě u bloku vpravo): Z navržené dispozice je zřejmé, že diváci mohou postupovat při evakuaci pouze jedním směrem (tj. po schodech dolů – viz zelená trasa) na dělicí vodorovný ochoz (cca šíře 3 m, který místně zužují vyrovnávací schodišťové stupně – blíže viz modře označené detaily).

>

Provedeným ověřovacím výpočtem (výsek viz výše), který odpovídá pravidlům kapitoly D.2 ČSN 73 0831:2001, pak vychází minimální šířka uličky alespoň 3.0 metru (tj. 2x více než je realizovaná skutečnost). Kromě nesplnění tohoto základního normového požadavku, vůbec nehodnotím další zásadní normové pravidlo - pokud z horní části hlediště ústí na vodorovný ochoz v jediném směru úniku celkem 7 uliček (byť zde o nedostatečné průchozí šířce), pak šířka navazující NÚC musí odpovídat počtu únikových pruhů, které do ní ústí. Tuto skutečnost neposuzuji proto, že šířku ochozu 5x zužují vyrovnávací schodišťové stupně, ale zejména proto, kdy zmíněný ochoz slouží jako “náhradní” hlediště (tj. na místa, která se divákům nabízejí ve formě “vstupenka na přístavek"), na který se dodatečně rozmístí volně stojící židle (sám jsem coby divák jednu takovou židli obdržel - a protože místa “přístavků” na ochozu již byla obsazena, flexibilní pořadatele mě i dalším cca 100 stejně postiženým divákům postavili židle přímo do již tak nevyhovující uličky mezi bloky sedadel – proto jsem odešel ...).

Poznámka: Tak jsem se poptával mezi známými osobami, co pracují v oboru realizace investic v oblasti “Dolní Vítkovice” a také mezi příslušníky HZS, kteří jsou ještě ochotni se mnou v Ostravě promluvit. Získané informace nevypadají zrovna příznivé – je evidentní, že pokud se něco nelíbí panu architektovi, který ani v místnosti neodkládá svou placatou čepici, tak zjevně obézní “investor”, co zpravidla vychází se šálou kolem krku i v létě, to na příslušných místech zařídí. Neznám člověka, který by dobrovolně spáchal profesní sebevraždu tím, že schválí projekt vnitřního shromažďovacího prostoru pro 1500 osob, ve kterém se místo únikových cest řeší požární odolnost ocelových konstrukcí. Docela by mě proto zajímalo, kdo z náčelníků, či podnáčelníků územně dotčeného Sboru na vydání kladného stanoviska “tlačil”. Přitom za dobu mé činnosti ve státní správě platilo celkem rozumné pravidlo – stanovisko vypracoval odborný referent a náčelník, jako statutární zástupce, jej na závěr podepsal. A když náčelník naléhal, abych nějaký cinknutý projekt schválil (protože to chtěla strana a vláda), tak jsem mu navrhoval - to je jednoduché, pokud tomu věříte, tak do příslušné položky nahoře na tiskopise napište “zpracoval – náčelník” a podepište to dole rovněž jako náčelník (když pak dojde na lámání chleba vždy se bude vidět, kdo je původcem řešení). A současným nadřízeným ve Sboru bych vzkázal jedno – pokud do objektu navrhneme klasickou českou trojku EPS+SHZ+SOZ, tak ne vždy tím všechny hasičské problémy vyřešíme !!!!

Příště na téma GONG + započitatelné východy z hlediště – i zde se také vyskytují velmi zajímavé skutečnosti ….

Ručka.jpg(1 kb) Vždy mi přišlo podivné, že prostřednictvím právních předpisů stát nařizuje svým občanů splnit nějakou povinnost – a když je tato povinnost zprostředkovaně zakotvena až na úrovní textu v ČSN, tak si za získání informace o tom, co mu stát vlastně ukládá, musí postižený dokonce zaplatit. V této souvislosti budiž pozitivní zprávou, že NSS ČR rozhodl zcela nedávno podle zdravého rozumu (dále je uvedena citace z podstatné části rozhodnutí- ze dne 28. května 2015, sp. zn. 1 As 162/2014):

V Nejvyšším správním soudem projednávané věci stěžovatel podle zákona o svobodném přístupu k informacím žádal po Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví poskytnutí úplného znění technických norem ve stavebnictví, které mají být podle stavebního zákona bezplatně a veřejně přístupné. Úřad jeho žádost odmítl s tím, že rozšiřování a rozmnožování českých technických norem podléhá úplatě. Rozhodnutí úřadu potvrdilo Ministerstvo průmyslu a obchodu, následnou žalobu Městský soud v Praze zamítl.

Nejvyšší správní soud přisvědčil argumentaci stěžovatele a rozsudek městského soudu zrušil. Zákon o technických požadavcích na výrobky sice dává Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví oprávnění vybírat za poskytnutí technických norem úplatu, nevylučuje však možnost žádat o jejich poskytnutí podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Podle stavebního zákona musí být technické normy, které jsou podle tohoto zákona nebo jeho prováděcích vyhlášek závazné, zpřístupněny bezplatně a veřejně. Tomu podle soudu nebrání ani mezinárodní nebo unijní závazky České republiky.

“Je věcí Úřadu, jak tento svůj závazek splní, například zda příslušné technické normy zveřejní na webových stránkách, jak to ostatně v případě jedné z norem učinilo Ministerstvo pro místní rozvoj, nebo jestli zvolí jiné vhodné řešení. Vzhledem k tomu, že takovou možnost Úřad nevyužil, bylo zcela namístě domáhat se úplného znění technických norem ve stavebnictví v režimu zákona o svobodném přístupu k informacím”, uvedl k dané věci soudce zpravodaj Filip Dienstbier.

U ostatních technických norem, pro které právní předpis nestanoví bezplatný režim, lze i při jejich poskytování podle zákona o svobodném přístupu k informacím požadovat úhradu.

Ručka.jpg(1 kb) Ve Věstníku ÚNMZ č. 5/2015 je kromě jiného uvedeno:


Hlavní stránka Minulý zápisník