|
|
Hlavní stránka |
V dubnu rodinnému automobilu nadešel další periodický termín STK. Při čekání ve
frontě jsem pro jistotu ještě zkontroloval povinnou výbavu a zjistil, že před 3 dny skončila
životnost lékárničky. Stanice naštěstí sousedí s velkým parkovištěm u místního supermarketu,
kde podle tuzemských zvyklostí nepochybně provozují také lékárnu. Přiznávám, nebyl jsem zde několik
let. Jakmile přejdu parkoviště, již na první pohled mě upoutal fakt, že původní hlavní vstup se
posunul (objekt totiž nabobtnal o jakousi “nákupní galerii”). Jenže kolem vstupních,
vodorovně posuvných dveří, již nejsou po stranách osazeny únikové dveře, otvíravé v postranních
závěsech a vybavené nezbytným panikovým kováním (po přestavbě zůstaly pouze ty vodorovně
posuvné). Tak jsem podle plánu zakoupil novou autolékárničku a ve frontě před STK dále přemýšlel:
Ze stavu tuzemských objektů je evidentní, jak se v posledním desetiletí výrazně “zprofesionalizovalo” obcházení předpisů PBS – děje se to tak, že lidé co mají “kamarády”, či jiné kontakty na HZS, se na plný úvazek specializují v profesi “
Úplně nejhorším případem obcházení předpisů PBS je pak skutečnost, kdy místní náčelník, či podnáčelník ve jménu vlastní kariéry, služebně nařídí jinému příslušníku HZS, aby kladné stanovisko nejen vydal, ale ještě se pod něj podepsal.
Současný systém je přitom nastaven tak, že právně nikdo za nic nezodpovídá – pokud jako výchozí projektant převedu do PBŘ vůli investora, která se zcela rozchází s pravidly již tak zdecimovaných ČSN (tak krátce nesu osobní zodpovědnost). Jenže najatý “sběratel” přinese souhlas příslušného HZS (tím osobní zodpovědnost přejde na “kolektivní” státní orgán, který nemůže být právně postižen). A pokud někdo přece jen podá žalobu, tak obhajoba bude stejně argumentovat tím, že limitním případem schválení odchylného postupu od znění ČSN, může být upuštění od jakýchkoliv náhradních opatření. A pokud příslušný HZS (a čest jim statečným) dosud ctí zásadu, že s lobbisty v oboru PBS se nevyjednává a technické normy jsou od toho, aby se dodržovaly, tak je v systému zařazen ještě zastřešující kolektivní orgán, a to stavební úřad, který může, ale nemusí ke stanovisku HZS přihlédnout (např. pokud to pan vedoucí pojme jako významnou regionální stavbu nebo posoudí investora jako důležitého místního zaměstnavatele …).
Rovněž umím pochopit, jak při současném personálním obsazení Sboru a zejména jeho centrálnímu směřování k úplně jiným činnostem (nikoliv k zajišťování státního požárního dozoru), že není reálné v rámci výkonu služby detailně sledovat každý objekt.
Možná nastal čas pro malou změnu požární legislativy - když jsem podnikal, příslušný finanční úřad také nemohl během roku zkontrolovat někdy až desetitisíce firem ve svém rajónu (tj. jak vedou své účetnictví a zda podle něj řádně státu přiznávají daně). Pro pravidelný roční dohled erár nechal cestou zákona ustanovit nestátní, kontrolní subjekty – auditorské firmy (auditora jsme si museli vybrat sami; ten sice pracoval pro stát, ale k tíži našich nákladů). Auditor pak každoročně důkladně provětral všechny účty a písemně pak vyhotovil zprávu (za níž nesl plnou zodpovědnost) a v zastoupení státu ověřil, zda celou agendu vedeme řádně a zda odpovídá stále se měnícím pravidlům (případná řádná či namátková kontrola z příslušného FÚ pak přicházela do firmy v intervalu 3- 5 let).
Při zpracování rozsáhlých projektů a před jejich kolaudací, se analogicky nabízí možnost, nechat investora předložit podrobný audit ve vztahu k respektování předpisů PBS, ze kterého se “nevykroutí” ani jakýkoliv “bohatý” investor, anebo vyšší či jinou mocí “osvícený” stavební úřad, či náčelník.
A stejným způsobem by se u vybraných, dokončených staveb provedl pravidelný roční audit, jestli provozovaný objekt odpovídá stavu, ke kterému byl zkolaudován (oni ti zahraniční majitelé supermarketů a velkých průmyslových podniků jsou přes najaté tuzemské manažery docela významní vykořisťovatelé a náklady snižují za jakoukoliv cenu – přitom kolik věcí se může během jednoho roku změnit …).
Poznámka:
Napsal bych na dané téma více, ale přišla na mě řada. Otevřela se sekční vrata, vypnul jsem tablet, nastartoval a vjel dovnitř nad revizní kanál haly technické kontroly…
Dostal jsem nedávno e-mail od jedné studentky oboru “požární bezpečnost staveb”,
na stavební fakultě pražské ČVUT. Uvedla, že zrovna píše bakalářskou práci a že by ráda použila
program na webu “Výpočet odstupových vzdáleností s využitím křivky vnějšího požáru”.
Tak jsem ji odepsal, že zadat jako téma bakalářské práce ”Stanovení odstupové vzdálenosti, ve vazbě na tepelné namáhání vnějším požárem” svědčí minimálně o nepromyšlenosti ze strany pedagogů, při volbě tohoto zadání. Protože, pokud se mají výpočtem jenom stanovit hodnoty poklesu hustoty tepelného toku pod limitní hranici, je to snadné, ale pro potřeby bakalářské práce zcela nedostatečné. Na druhé straně posoudit a vyhodnotit okolní podmínky, za jakých je možné postup podle tohoto tepelného namáhání aplikovat, již vyžaduje nemalé znalosti i praxi z oboru PBS, což v době zpracování bakalářské práce nelze u studenta očekávat. A doporučil jsem jí zvolit si jiné téma.
Poznámka:
Již jsem o tom psal dříve. Proto dnes pouze připomínám absurditu tehdejšího rozhodnutí, jak v našem malém státě vznikl druhý vysokoškolský obor, v tak úzké specializaci, jakou je PBS. A uváděl jsem tehdy, že hlavním motivem byl fakt, aby příslušníci Gř HZS mohli snadněji usilovat o titul HaDr (Hasičský Doktor) a nemuseli přitom jezdit na fakultu FBI do Ostravy. A přitom i v Ostravě se tyto “vědecké” tituly rozdávají státním úředníkům jako teplé polévky na Staroměstském náměstí o Štědrém dnu. Docela by mě zajímalo, který “vědec” z Gř HZS dohmátl na ČVUT v Praze na titul nebo “na bednu” jako první …
Kamarád veterinář, se kterým pravidelně o letní dovolené objíždíme ČR na kole, mi
vyprávěl, že jednou navštívil vyprodané kulturní představení v ostravské “Multifunkční
aule GONG” (což je bývalý plynojem,
přestavěný na vnitřní shromažďovací prostor). Podle něj tam při plné kapacitě hlediště, mají
zřízeno velmi málo východů. Už jsem takové indicie slyšel z více stran. Zpočátku jsem si
myslel, že nahlédnout do výkresů skutečného provedení, na celé řadě úrovní oceňované a
z veřejných financí dotované stavby, nebude žádný problém (bohužel, byl …)
Tak jsem nakonec přišel jako běžný divák. S lístkem na “přístavek” jsem velmi zvolna, po úzkých ramenech otevřených schodišť, s trubkami + sprinklerovými hlavicemi blízko nad hlavou, stoupal frontou jiných diváků vzhůru do hlediště. Bezprostředně po příchodu do sálu jsem očima hledal započitatelné východy a téměř bezděčně se mi vybavila hláška z francouzského filmu Knoflíková válka: “…kdybych to byl býval věděl, tak bych tu býval nechodil…”
Kamarádovi jsem později napsal e-mail, že oproti jeho laickému názoru, cituji: ” Profesně je situace ještě 106 x horší. Normálně se mi čirou hrůzou zježily chloupky v zátylku a poměrně záhy jsem hlediště opustil a vrátil se do bezpečí svého domova …”.
Poznámka: Celá záležitost, kdy ve veřejně přístupném objektu na Ruské ulici v Ostravě-Vítkovicích, stát i provozovatel zařízení, hrají s diváky v hledišti příznačnou “ruskou ruletu”, si zaslouží podrobnější posouzení. Musím proto oficiálně nahlédnout do dokumentace stavby. Pak ze získaných informací, v pracovně volnější prázdninové době, sestavím 3D model hlediště, nechám proběhnout evakuační, simulační výpočty a uvidíme, co to v Ostravě vlastně tak významného máme. Jen se omlouvám, není to práce na jeden den a chvíli mi to bude trvat ….
Lidé, které jsem vyfotil, nemají v úrovni sedadel horního ochozu žádný evakuační východ.
O tom, co je v hledišti “přístavek” raději až příště.
Cestou do hlediště narazíte i na takové únikové dveře
nebo na takové.
Minule jsem plánoval napsat krátké zamyšlení o zavlhlých kabelech, s jakousi mystickou
“funkční integritou”, které se
za bratru 1 miliardu Kč mají vyměnit, v největším tuzemském “tunelu” do rozpočtu
veřejných financí, který nese poetický název Blanka; je vybudován v Praze a zatím slouží
jako největší krytá skateboardová dráha světě (do níž místy zatéká). Uběhl měsíc,
simulační model dopočítal 10 příkladů (přesto mi k dobrému pocitu schází cca 10 dalších
variant a hlavně podrobné stavební výkresy); přesto lze najít určité souvislosti.
Rozhodně neuškodí návrat ke kořenům PBS a připomenout základní fakta, která se vztahují k “požárním” kabelům, než se z nich dnes (místo systémově požární), stala kategorie výlučně ekonomicko-obchodní (zainteresovanými subjekty tak oblíbený druh zboží). V první fázi rozvoje požáru, ve které probíhá případná evakuace osob, jde o případy, aby kabely, které jsou volně vedené a současně napájejí nezbytná bezpečnostní zařízení (např. nouzové osvětlení, evakuační rozhlas, případně nucené větrání), zůstaly v provozu bez ztráty své funkce, alespoň po dobu vlastního průběhu evakuace osob (tj. volně vedené kabely měly svou materiálovou skladbou odolávat podmínkám tepelného namáhání lokálním požárem a zpravidla na ně byl kladen požadavek, aby při případném zapálení příliš “nekouřily”). Současně je třeba konstatovat, že již minimální stavební ochrana běžných kabelů, zajistí jejich požadovanou “provozuschopnost”, neboť podmínky tepelného působení lokálního požáru nejsou nijak významné (snad jen v ose plamene lze očekávat teplotu blížící se hodnotě 600°C).
Následující řádky se věnují tématu, proč v současné době zažíváme hyperinflaci v osazování “požárních” kabelů za jakýchkoliv okolních podmínek a přitom zcela zapomínáme na cílové požadavky, kvůli kterým tato kategorie výrobků pro PBS vznikla. Ve věcné souvislosti navíc opomíjíme jiný významný předpoklad, ze kterého rovněž formulace požadavků PBS vychází – tj. současně nedojde ke vzniku dvou mimořádných událostí v jednom objektu (u konkrétní stavby: nedojde ke vzniku požáru v tunelové troubě a zároveň ke vzniku požáru v instalačním kolektoru tunelu).
O případných námětech k diskusi svědčí následující, k problematice tunelu Blanka běžně na webu přístupné fotografie. První snímek zachycuje, jak “požární” kabely ve většině případů ani náhodou nejsou uloženy v tunelu jako volně vedené, ale zpravidla chráněné před tepelným působením lokálního požáru stavebními konstrukcemi:
Druhý snímek rovněž nezachycuje v tunelu Blanka volně vedené “požární” kabely. Podle popisku jde o separátní instalační kolektor (na první pohled mě udivuje jednak množství, ale hlavně neshledávám žádný racionální důvod - proč v požárně odděleném instalačním kanálu musí vůbec být nějaké “požární” kabely…????):
Až třetí snímek zachycuje v tunelové troubě volně vedené “požární” kabely (zde vedou k proudovým ventilátorům podélného větrání – jenže jejich délky a průřezy mi nějak nedávají tu “zavlhlou” miliardovou škodu):
Vlastní simulační model se netýkal testování příčného požárního větrání tunelu (tj. případ odvětrání jedné tunelové trouby v době, kdy v ní vznikl požár následkem havárie, která se stala v důsledku nedobrzdění vozidla v místě tunelu, kde se vytvořila dopravní zácpa a vozidla nemohla od místa havárie ve směru jízdy volně odjíždět). V této souvislosti je třeba připomenout, že příčné větrání vyžaduje odsávání pomocí souboru vyústek, potrubí, ovládaných klapek a VZT kanálů (tj. jde o zařízení, které jsou výhradně zapuštěna do stavebních konstrukcí tunelu a nemají bezprostřední vazbu na případné volně vedené “požární” kabely v tunelové troubě). Proto se simulace týkala podmínek podélného odvodu zplodin hoření, při využití proudových, tunelových ventilátorů (viz předchozí snímek), při současném předpokladu, kdy vozidla za místem havárie mohou z tunelu vyjet ven.
Pohled na základní 3D model je uveden na následujícím obrázku:
Poznámka:
Testována byla část jednosměrného tunelu, o dvou jízdních pruzích; konkrétně úsek mezi dvěma pozicemi proudových ventilátorů (cca 400 m od sebe – blíže viz zelené šipky). Místo havárie dvou vozidel se vznikem požáru a zablokováním obou jízdních pruhů, označuje červená šipka (než zareagoval výstražný systém, vjelo do tunelu 20 dalších vozidel). Modré šipky označují evakuační východy (navrženy jsou v tehdy přípustné vzdálenosti 350 m mezi sebou). Žlutá ploška představuje podstropní dopravní značení. Simulace probíhala za podmínek fungování běžného provozního větrání, sloužícího k ředění výfukových zplodin v tunelu (s rychlostí proudění vzduchu v = 1 m/s ve směru zelených šipek). Zvolená doba simulace 0 - 600 sekund.V první variantě se po nárazu vznítilo a dále hořelo jedno vozidlo vyšší střední třídy (s množstvím hořlavých látek 255 kg, převážně na bázi plastů). Při konvergenční úloze bylo zjištěno, že tepelný výkon dosahuje v maximu Q = 14 MW a instalované měřící zařízení generovalo produkci kouře až 50 m3/s (blíže viz graf):
Současně se při konvergenčním (tj. ověřovacím) výpočtu ukázalo, že aktivní provozní větrání tunelové trouby (směr proudění viz dále modrá šipka), sráží kouř z požáru ve směru jízdy až k vozovce a evakuované osoby by tímto směrem nemohly pokračovat k dílčímu nouzovému východu (stav v čase 120 sekund od začátku požáru je uveden na následujícím zobrazení – pro názornost je část stěn tunelu zobrazena jako transparentní):
Poznámka:
Na základě výše uvedené skutečnosti bylo ložisko požáru přesunuto do pozice v bezprostřední blízkosti nouzového východu a osoby tak musely absolvovat při evakuaci nejdelší trasu (tj. až 350 metrů).Osoby z obou havarovaných vozidel (v postiženém místě tunelu, ve vazbě na odstavená vozidla, se vyskytovalo až 55 osob), poprvé reagují na kouř z požáru v čase cca 32 sekund (na dílčím detailu je vidět, že se otáčejí od požáru směrem k nouzovému východu); jejich reakce byla v programu nastavena na hustotu kouře 100 mikrogramů na 1 m3 vzduchu:
Poznámka:
Měřítko výšky osob je pro názornost zobrazení záměrně zvětšeno.Pozice evakuovaných osob při postupu tunelovou troubou v čase 120 sekund od vzniku požáru, je zachycena na následujícím obrázku:
Stav zakouření v tunelové troubě v čase cca 388 sekund, kdy poslední z evakuovaných osob vstupuje do nouzového východu (červená šipka označuje výchozí ložisko požáru a modrá indikuje dotčený nouzový východ):
Současně byla provedena simulace zakouření + evakuace osob ve vazbě na požár tří osobních vozidel (tj. při tepelném výkonu požáru 50 MW); následuje stav v čase 120 sekund:
Stav zakouření v tunelové troubě v čase cca 387 sekund, kdy poslední z evakuovaných osob vstupuje do nouzového východu (modrá šipka indikuje dotčený nouzový východ):
Na závěr byla provedena simulace zakouření + evakuace osob ve vazbě na požár jednoho nákladního vozidla, převážející hořlavé materiály (tj. při tepelném výkonu požáru 150 MW); následuje stav v čase 120 sekund:
Stav zakouření v tunelové troubě v čase cca 350 sekund, kdy poslední z evakuovaných osob vstupuje do nouzového východu (modrá šipka indikuje dotčený nouzový východ a červená označuje proti proudu čerstvého vzduchu postupující frontu oblaku kouře)
Poznámka:
Při srovnání s předchozími časy je zřejmé, že postupující fronta kouře ve směru evakuace, donutila osoby k rychlejší chůzi k únikovému východu.O tom, zda se v zájmu jistého výdělku na stavbě tunelu Blanka něčím významně neplýtvalo, nechám na posouzení každého čtenáře. Současně uvádím, že tato problematika vyžaduje hlubší diskuzi, ale ta již přesahuje informativní formát tohoto Zápisníku.
Ve Věstníku ÚNMZ č. 4/2015 je kromě jiného uvedeno:
Od 1. května 2015 začne platit ČSN EN 12186 (38 6417) Zařízení pro zásobování plynem – Regulační stanice pro přepravu a rozvod plynu – Funkční požadavky (současně se zrušuje ČSN EN stejného označení i názvu z března 2001).
Od 1. května 2015 začne platit ČSN EN 1866-2 (38 9161) Pojízdné hasicí přístroje - Část 2: Požadavky na konstrukci, odolnost vůči tlaku a mechanické zkoušky hasicích přístrojů s nejvyšším dovoleným tlakem 30 bar nebo menším, které splňují požadavky EN 1866-1; (současně se zrušuje ČSN EN stejného označení i názvu z července 2014).
Je možné se přihlásit do připomínkového řízení k úkolům technické normalizace č. 34/0012/15 Elektrická požární signalizace - Část 27: Hlásiče kouře pro potrubí (přejímaný mezinárodní dokument: FprEN 54-27), 34/0022/15 Elektrická požární signalizace - Část 30: Hlásiče požáru multi-senzorové - Hlásiče bodové využívající kombinaci senzorů oxidu uhelnatého a teplotních senzorů (přejímaný mezinárodní dokument: FprEN 54-30), 34/0023/15 Elektrická požární signalizace - Část 29: Hlásiče požáru multi-senzorové - Hlásiče bodové využívající kombinaci kouřových a teplotních senzorů (přejímaný mezinárodní dokument: FprEN 54-29) a 34/0024/15 Elektrická požární signalizace - Část 26: Hlásiče požáru bodové využívající senzory oxidu uhelnatého (přejímaný mezinárodní dokument: FprEN 54-26); u všech úkolů je jako zpracovatel uveden ÚNMZ Praha.
Je možné se přihlásit do připomínkového řízení k úkolům technické normalizace č. 38/0003/15 Stabilní hasicí zařízení - Sprinklerová zařízení - Navrhování, instalace a údržba (přejímaný mezinárodní dokument: FprEN 12845); zpracovatel PAVÚS Praha.
Je možné se přihlásit do připomínkového řízení k úkolům technické normalizace č. 38/0004/15 Zařízení pro usměrňování pohybu kouře a tepla - Část 2: Technické podmínky pro odtahové zařízení pro přirozený odvod kouře a tepla (přejímaný mezinárodní dokument: FprEN 12101-2); zpracovatel PAVÚS Praha.
Je možné se přihlásit do připomínkového řízení k úkolům technické normalizace č. 38/0005/15 Zařízení pro usměrňování pohybu kouře a tepla - Část 3: Technické podmínky pro ventilátory pro nucený odvod kouře a tepla (přejímaný mezinárodní dokument: FprEN 12101-3); zpracovatel PAVÚS Praha.
Je možné se přihlásit do připomínkového řízení k úkolům technické normalizace 73/0019/15 Rozšířená aplikace výsledků zkoušek požární odolnosti provozních instalací - Část 2: Klapky (přejímaný mezinárodní dokument: FprEN 15882-2); jako zpracovatel je uveden ÚNMZ Praha.
| Hlavní stránka | Minulý zápisník |