Skutečně jsem chtěl na úvod napsat něco profesně pozitivního – třeba o tom, jak mohu sledovat v
současných televizních zprávách, které se týkají supermarketů, že pod stropy prodejen již nevisí
záplava různých hořlavých plachet s reklamou, anebo s duchaplnými texty na něco zaručeně
nejlepšího.
Jenže nedávno se manželka vrátila z běžného nákupu v místním
obchodním řetězci, který právě změnil majitele, a položila mi otázku – hádej, jaký sortiment nahradil prodejnu
sportovních potřeb? Hádal jsem odvážně, leč ani na potřetí se netrefil – neboť místo maloobchodu se sportem
se součástí požárního úseku vnitřního shromažďovacího prostoru stala “hromadná garáž” (následující
fotka z mobilu sice není profesionální, přesto má vypovídající hodnotu a skutečně nebyla pořízena
v nějaké podzemní garáži):
Poznámka: V našem razovitém městě, krajském,
takové změny stavu již můžeme směle řadit k místní tradici. Není to poprvé a erár úpravy zřejmě toleruje,
hlavně když obchod kvete. Přesto by mě zajímalo, zda automobily mají vyjmutý akumulátor, vypuštěný olej
z převodovky i z rozvodovky a prázdnou palivovou nádrž….???. Jenže jak se potom dostaly na místo
určení …??? (zřejmě je tam donesla parta silných chlapů ze stěhovací firmy)
V oblasti netušených obzorů možného výdělku, usiluje tuzemská armáda inovativních “podnikatelů”
v sociálním byznysu, o získání státního příspěvku na péči pro nemohoucí občany. Konají přece
záslužnou práci (postižení lidé dnes nemusí strádat někde v osamění). A oni, charitativní
spasitelé, přitom jenom “zvednou peníze, které zatím leží na zemi”. K tomu, aby příspěvek mohli
“zinkasovat”, však potřebují oficiální razítko. V rámci jeho získání většinou shánějí také
souhlas územního HZS, aby dnes pusté, rekreační středisko v bohem i lidmi zapomenuté lokalitě,
anebo zchátralá podniková ubytovna, mohly být stále řazeny do kategorie budov skupiny OB3 (tj.
určené pro ubytováni – dokonce s 20-ti osobami v jedné obytné buňce) a že tímto
vlastně nedošlo ke změně užívání objektu.
Ve věcné souvislosti nebudu nyní rozvádět fakt, že svezení zejména přestárlých občanů do takového
objektu, není ani náhodou ubytováním, ale zařízením
sociální péče. Dokonce, s prognózou soustředění osob, kterým stát přiznal
nárok k získání příspěvku na péči, je nutné podstatnou část takto právě “zřizovaného” ústavu
sociální péče, zařadit do kategorie ošetřovatelského
oddělení.
Moje úvaha se týká jiné skutečnosti – když se dnes ČSN řady 73 08xx mění rychleji než aprílové
počasí, proč se dosud neupravily, některé “prehistorické” taxativní požadavky, které byly zcela
poplatné požadavkům tehdejšího režimu:
Prvním z nich je prapodivná definice jakési “obytné buňky”, ve které se v
objektech pro ubytování “schová” téměř cokoliv a hlavně tam může být až 20 osob. Jenže
cílový požadavek, aby se v hromadných turistických ubytovnách nebo podnikových chatách, pěkně
zrekreovalo co největší množství pracujících, či socialistické mládeže, je již dávnou minulostí
(a místo toho se limitní hodnota počtu osob zneužívá pro současnou legalizaci ubytoven pro
“nepřizpůsobivé” občany).
Ve druhém případě se sluší připomenout, že v civilizovaném světě je šířka jednoho
únikového pruhu stanovena hodnotou min. 60 cm a onen často používaný 1,5 násobek
šířky, platný pro dveře osazené na komunikacích, pak činí 90 cm (tím již projede
většina mechanických invalidních vozíků a nikdo si přitom neporaní ruce, vložené na postranní
kruhová madla, kterými se vozík uvádí do pohybu). Jenže komunisté šetřili a tak významní
členové TNK 27, co tehdy byli ve straně, jejich vůli prosadili do normy. Proto máme v ČSN
55 cm. A příslušný 1,5 násobek o hodnotě 82,25 cm pragmaticky (údajně v souladu
s matematickými pravidly zaokrouhlovaní) zakulatili na 80 cm (jenže bezpečný
průjezd vozíku dveřmi, bez poškození rukou, žádná pravidla zaokrouhlování neřeší). A přitom
uběhlo neuvěřitelných 25 let a dveře šířky 80 cm, jsou v ČR stále jakousi posvátnou krávou.
Poznámka: Staří filosofové říkali, že nepochybuje jen ten,
kdo nic nedělá. A v trendu současné doby nepochybuje rovněž i ten, který systém zneužívá. Co
vy na to, páni důstojníci z akce neschopného Gř HZS ve vztahu k PBS…?
Následující příspěvek je profesní spíš okrajově. Docela však vypovídá o stavu celé naší společnosti.
Seriózní zahraniční tisk a rovněž tuzemská média (která dále uvedený subjekt zatím nevlastní),
často poukazují na neustálý střet zájmů hlavního ANOnisty, současně vystupujícího
v roli vládce státní kasy. Přitom jsme vlastně zapomněli, jak takový střet zájmů může vypadat.
V květnu 2009 poptávala velká, tuzemská projektová firma, zda v rámci technické pomoci
neposoudím, pro stavbu PREOL Lovosice, odstupové vzdálenosti od válcových sil na řepkové
semeno. Zakázka mimořádně spěchala, žádost totiž přišla snad týden před termínem kolaudace objektu.
Zpravidla takové zakázky odmítám (jenže mě doporučil dlouholetý profesní kolega a problém byl zajímavý
i exaktně - např. pro konkrétní řešení kubických rovnic). Tak jsem “rychlovku” nakonec přijal.
Následně proběhla kolaudace výrobního bloku a poté i slavnostní zahájení provozu. Poté vyšla
v celostátním deníku na titulní straně fotografie, kde majitel Agrofertu (Babiš/Bureš)
s úsměvem pózuje před řepkovými sily s tehdejším předsedou jedné parlamentní strany (Paroubkem),
kterou majitel továrny zrovna v předčasných volbách podporoval. Jo, kdybych tak dopředu věděl,
pro koho budu ve skutečnosti celý týden i navazující víkend pracovat …??? (nejsem na to vůbec pyšný - pozitivní snad může
být jen fakt, že na základě této zakázky vznikl dílčí pomocný výpočet, který dnes mohou využít
registrovaní zákazníci na mém webu).
Ale zpět ke střetu zájmů – evropský, multikulturní "Sovět" v tomto roce ukončí etapu poskytování dotací na
biopaliva I. generace (tj. taková, kdy se zemědělská půda primárně nevyužívá k pěstování
potravinářské pšenice nebo řepky, ale vypěstované plodiny se přímo spotřebují na výrobu biopaliva).
Na rozdíl od pravidel “Bruselu” však ČR tuto dotační podporu (nyní z prostředků našeho státního
rozpočtu), navrhuje “dobrovolně” prodloužit o dalších pět let. Přitom návrh zákona připravilo
ministerstvo financí, ale předkladatelem v parlamentu byl v rámci koaliční domluvy
ministr zemědělství.
Poznámka:
Pokud si někdo myslí, že se o žádný střet zájmů
nejedná, tak jen samotný PREOL zpracovává 450 tisíc tun řepky ročně. Tak nevím – možná komentář nahradí
slova klasika absurdního humoru Járy Cimrmana, můžeme o tom diskutovat, můžeme o tom vést spory,
můžeme s tím i nesouhlasit, ale to je snad všechno, co se proti tomu dá dělat…
Dne 13.března 2015 uvedl veřejnoprávní Český rozhlas, na stanici
Radiožurnál, jako hlavní ranní zprávu toto - Češi se jako národ stali mezinárodním šampiónem a
vedou světové tabulky ve spotřebě
pěnového polystyrénu na hlavu. Možná, by autoři
tuzemských státních symbolů mohli k heslu “Pravda vítězí”, připsat na oficiální
standardu nový, aktuální slogan: “Polystyren - více než zateplení …
”. V této souvislosti je možné
připomenout, že minulý měsíc konkrétní amatérské video, shlédla celá řada z nás.
Na téměř ukázkovém “školním” příkladu bylo vidět, jak rychle se požár šířil po zateplené
fasádě bytového domu (abych předešel spekulacím – není to v ČR, ale u blízkých
sousedů, z geopoliticky “nepoučitelného” východního bloku):
Tak nenápadně všechno začalo:
A tak nápadně to brzy vypadalo:
Každý z “příznivců” zaručeně nehořlavého polystyrénu
bude jistě tvrdit: “ to se přece u nás nemůže stát…”. Bohužel skutečnost je jiná –
může se to stát i v ČR. Kdo totiž někdy programoval simulační modely a
prohlížel si výsledky výpočtů, ten s rostoucím počtem provedených variant, si stále
více uvědomuje platnost základního návrhového pravidla: “V rámci tvorby předpisů PBS
se postupuje s předběžnou opatrností”.
A v konkrétním případě požáru se sešlo současně více nepříznivých okolnosti:
Ložisko požáru nemělo pouze energetický normový výkon 100 kW (např. vlivem blízko okna
postavené skříně na oděvy mohlo mít klidně 250 kW);
Na rozdíl od normové zkoušky byly v každém otvoru instalovány rámy plastových oken.
Na rozdíl od tuzemské “normové” zkoušky požár trval déle než omezených 15 minut.
Na rozdíl od zkušebního vzorku nebyla na celé ploše stěny provedena krycí omítka v předepsané
minimální tloušťce.
Na rozdíl od zkušebního vzorku nebyly desky pěnového polystyrénu aplikovány na původní nehořlavý
povrch vždy jako kompaktní pro celé své ploše.
Nepříznivou meteosituaci z hlediska šíření požáru představoval větrný den.
Nepříznivou meteosituaci z hlediska šíření požáru představoval letní, případně tropický den.
Při letním nebo tropickém dnu může šedý povrch tenkovrstvé krycí omítky dosáhnout až teploty 65°C.
U pěnového polystyrénu začíná termický rozklad (tj. pevná látka se postupně mění v hořlavý
pyrolýzní plyn) již při teplotě 60°C.
Vlivem taveniny kapek styrenu se požár šířil také směrem dolů.
A to všechno, vážení “příznivci” zaručeně nehořlavého polystyrénu,
jsou okolnosti té neopomenutelné předběžné opatrnosti, ke kterým musíme při tvorbě předpisů PBS
přihlížet (tj. nikdo nemá jistotu, jak to na stavbě skutečně dopadne při realizaci, jaké
budou okolní podmínky při vzniku požáru a jaká bude vnitřní dispozice místnosti s ložiskem požáru).
Proto v žádném případě nelze betonovou stěnu, která bude olepena plastovými deskami, hodnotit
jinak než jako hořlavou.
Poznámka:
Se zaručeně nehořlavým polystyrénem na
fasádách je to stejné, jako s rozpálenými kamny – jednou se jich dotknete a víte, že to byla
chyba. Každý by se měl zamyslet nad svým konáním a zpozornět, když někdo v médiích jásá nad tím,
že je něco moc fajn a že to bude přínos pro všechny (tito novináři, či reportéři zpravidla bývají
zařazení na výplatních páskách dotačních a spřízněných PR agentur).
Původně jsem chtěl napsat krátké zamyšlení o zavlhlých kabelech, s jakousi mystickou
“funkční integritou”, které se
za bratru 1 miliardu Kč mají vyměnit, v největším tuzemském “tunelu” do rozpočtu
veřejných financí, který se poeticky jmenuje Blanka; je vybudován v Praze a zatím slouží
jako největší krytá skateboardová dráha na světě (do níž místy zatéká). Ale protože
na serveru ještě nedopočítal simulační model, na kterém jsem si chtěl něco ověřit – takže více až příště.
Ve Věstníku ÚNMZ č. 3/2015 nejsou publikovány informace s aktuálním vztahem k problematice
požární bezpečnosti staveb
