Místo profesní pozitivní zprávy aktuálně zařazuji informaci, že v tomto měsíci dosáhne ústřední náčelník modrého Sboru na významné služební jubileum. Při této příležitosti se sluší popřát mu pevné zdraví i dlouhá léta osobní pohody, aby si mohl v klidu užívat benefitů své celoživotní práce.

Poznámka: Svatozář, prosím, berte s nadsázkou, neboť do blahořečení má skutečný náčelník světelné roky daleko. Bohužel, ani v personálním výhledu zdaleka nespatřuji světlo na konci tunelu.

Zpátky do reality - na zpravodajském portálu Novinky.cz se dne 6. března nabízel bombastický titulek: „Otřesné výsledky kontrol českých barů, hasiči by polovinu z nich nejraději hned zavřeli “. U takového mediálního počinu rozhodně nemohl chybět sám ústřední náčelník HZS. Z jeho vyjádření vybírám dvě skutečné dezinformační „perly“:

• „Bohužel jsem to předpokládal. Kdybychom mohli a dovoloval nám to zákon, tak polovinu těch provozoven zavřeme“ (…???).
• „Například stavba byla původně zkolaudována pro jiný účel, ale oni změnili její charakter a my ani stavební úřad jsme takovouto změnu neodsouhlasili“ (…???)

Kromě toho by mě zajímalo, proč při přípravě podkladů k tomuto článku nepadla, ve vztahu k ustředí HZS, jedna prostá, leč zásadní otázka: Jak v dané věci konal státní požární dozor, a proč při pravidelné kontrolní činnosti nezjistil, že v dotčeném objektu nastala změna účelu užívání?

Poznámka: Tak nevím. Ve zveřejněném článku není ani slovo o holé skutečnosti, že standardní požární prevence u nás již roky nefunguje. A když se něco přihodí, tak formou dětské výmluvy vypustíme mlhu ve stylu: „za to můžou oni, ne my“. Přitom je smutné neustále připomínat základní pravdu: „Gram požární prevence nás téměř nic nestojí; zato jeden vrtulník půldruhé miliardy korun“…???

Zase dřevostavby. Nechci podrobně rozebírat, proč někdo z příslušníků HZS, činných v aktivní službě, důrazně nevyvrátil mediálně šířený mýtus, jak tuzemští hasiči dovoluji pouze nízkopodlažní dřevostavby. Přitom stačila jedna věta, že podle § 99 aktuálního znění zákona o požární ochraně se vyšší objekty ze dřeva již řadu let mohou projektovat (jen za takové řešení „autorizovaná osoba“ ponese zodpovědnost a musí potřebnou úroveň bezpečnosti prokázat). Místo toho ústředí HZS skočilo na „špek“ lobbistům - zodpovědnost až do výšky osmi podlaží zrušilo a připustilo, formou normativní přílohy k nevhodné ČSN, vytvořit bez průkazový „bianco šek“.

Mě zpravidla zajímá praktická aplikace normových ustanovení (zejména, co všechno může kohorta flexibilních subjektů „stvořit“). Nedávno jsem projížděl na kole okrajem našeho městského obvodu a upoutala mě sestava právě budovaných dřevěných řadových domků, která vzniká po druhé straně již zastavěné plochy u místní obslužné komunikace:

Pro tentokrát pominu problematiku vytvoření „dřevěných“ požárních pásů mezi jednotlivými domy (i když slogan: „Promyšlené bydlení pro každý den“, mi přijde v tomto směru poněkud zavádějící), ale soustředím se na okolní zástavbu. Svědomitý projektant, který v rámci PBŘ vymezuje odstupovou vzdálenost dřevostavby podle reálných předpokladů, dobře ví, že u dílčího rodinného domu vychází hranice požárně nebezpečného prostoru v intervalu 10 - 15 m (s ohledem na geometrické rozměry domu). V konkrétním případě se protilehlá zástavba nachází ve vzdálenosti cca 7-8 m. Proto soudím, že někdo stanovil a možná někdo i odsouhlasil odstupové vzdálenosti dřevostavby výlučně vůči ploše okenních otvorů. Jenže vyhodnotit zbývající část dřevěné obvodové stěny jako „celistvou“ plochu (pouze tak byla testována při zkoušce požární odolnosti), by vyžadovalo provedení oken min. v klasifikačním kritériu E, a to po celou dobu požadované požární odolnosti (což při očekávaném V. SPB u dřevostaveb představuje dobu 90 minut).

Přitom běžné tabule dvoj/troj prosklení nemají v součtu větší požární odolnost než cca 10 minut. Následně bude, kromě plochy nepožárního okna, sálat také vnější hořící plocha dřevěné obvodové stěny (to rozhodně generuje vyšší radiaci, než by odpovídalo odstupu 2-3 m, určenému pouze pro geometrický rozměr okna). Vedle toho se měřením intenzity radiace u simulačních modelů ukázalo, že přídavek k požárnímu zatížení (aplikovaný při určení odstupových vzdáleností od oken dřevostavby) problematiku neřeší, protože reálný požár uvnitř objektu je v tomto případě řízen odvětráním (a nikoliv povrchem paliva) - tj. uvnitř odhořívá jen tolik materiálu, kolik kyslíku se oknem dostane dovnitř (povrchem paliva je naopak řízeno následné odhořívání fasády – tam je kyslíku dostatek).

Poznámka: Docela by mě zajímalo, kde se u dřevostaveb vzal tento veskrze špatný postup stanovování i schvalování odstupových vzdáleností. Abych se vyhnul negativním komentářům, dám současným „normotvůrcům“ a jejich kamarádům, co dnes spolu mluví, jednu návrhovou radu (tentokrát pro „výškové“ dřevostavby). Pokud bude projekt navržen správně (tj. s neotvíravými požárními okny, které brání proniku ohně na fasádu), mohou vliv 3. fáze požáru „ochlazování“ tlumit technickým zařízením na snížení vnitřního obsahu kyslíku. Neotvíravá okna si totiž vyžádají realizovat umělé větrání vnitřních prostor. Pak místo celo-objektového systému SHZ bude možná stačit dát do strojovny VZT jednu takovou jednotku a její výkon směřovat podle signalizace EPS do příslušného zasaženého místa (mohou si to třeba nechat patentovat).

Možná jste dne 23. března 2026 rovněž zaregistrovali nabídku na profesní vzdělávání zaslanou z povinně odborového svazu ČKAIT, cituji z webu:

Problematikou evakuace osob se podrobně zabývám již 26 let. Ve věcném kontextu mě proto velmi překvapilo, že u avizovaného lektora jsem se nikdy nesetkal s jeho prací či s názory na danou problematiku (ani při tvorbě dotčených ČSN, ani v rámci reálných projektů). Nechci proto spekulovat nad tím, jestli příslušné vědomosti o evakuaci osob, a zejména ty v historických souvislostech, získal jako současný absolvent dálkového studia VŠ (pokud jsou veřejné databáze relevantní).

Nabídku "vzdělávání" od ČKAIT jsem neakceptoval (nemám zájem, aby mi někdo četl z ČSN, kterou jsem coby výchozí normu k problematice evakuace osob napsal, a kterou později někdo, bez mého vědomí, brutálně znásilnil). Přesto jsem se v rámci běžné konzultační činnosti zeptal několika zkušených profesních projektantů, proč se na takový webinář přihlásili a co od něj očekávají – dostalo se mi odpovědi, že se na webináře PBS přihlašují skoro vždycky. Údajně, aby se přesvědčili, co si o dané problematice její přednášející myslí, anebo zda se přece jen něco nezlepšilo. Bohužel, většinou se prý jedná o ztracený čas a nezřídka festival profesního zoufalství.

Poznámka: Možná jde o klasický případ, kdy osobní ambice jsou vyšší než profesní znalosti. Pokud tomu tak není, pak by historicky stačilo vysvětlit přihlášeným posluchačům třeba základní paradox - proč je u nás, na rozdíl od většiny civilizovaných zemí, stále normativní šířka jednoho únikového pruhu jen 55 cm (včetně okolností jejího vzniku)?

Třetí březnovou sobotu jsme se společně s manželkou připojili na pražské Letenské pláni k masové demonstraci občanů ČR, kteří jasně odmítali působení „Cirkusu Bureš“ v naší zemi. Cestou na shromaždiště jsem mohl z tramvaje sledovat, že kolem městských komunikací probíhá čilá výstavba. Jeden detail, dokládající nekonečnou budovatelskou epizodu dle hesla: „S polystyrenem na věčné časy“ jsem si vyfotil:

Možná je olepení vysoko podlažního bytového domu pěnovým polystyrénem v souladu s extrémně „korupční“ ČSN 73 0810. Normy, do niž si různé subjekty vepsaly za účelem vlastního prospěchu cokoliv (ať šlo o lobbisty, případně o osoby, které ať už pod vlivem čehokoliv, stále ještě neznají základní profesní souvislosti). Fyzikálně je možné konstatovat, že v případě vzniku požáru, se v teplem porušeném okenním otvoru nastaví vertikální výměna vzduchu tak, že cca ve spodní třetině otvoru bude chladnější vzduch proudit dovnitř a ve zbývajících dvou třetinách horké spaliny ven. A právě protékající spaliny zapálí ve fázi plně rozvinutého požáru okolní polystyrén (ten vzhledem ke svému charakteru dokáže odhořívat směrem nahoru, do stran i dolů). Přestože požár může probíhat třeba jen v rámci jednoho PÚ, tak z hořlavé izolace fasády se vytvoří takové množství kouře, že evakuační autobus na místo zásahu stejně vyjet musí. A to pomíjím fakt, že zatím je celý kodex ČSN 73 08xx postaven na meteosituaci bezvětří (což je v dnešních časech jev spíše zřídkavý).

Poznámka 1: Netuším, proč je tak složité pochopit a profesně důsledně prosadit, že nehořlavý objekt má být skutečně proveden z nehořlavých hmot.

Poznámka 2: Nazpět z Letné jsme, vzhleden k davům lidí, šli pěšky až na Můstek. Zároveň nešlo přehlédnout, jak v některých předzahrádkách na Staroměstské náměstí, opět vesele plápolaly propanbutanové hořáky (fotit bylo zbytečné, neboť stejný stav jsem dokumentoval již v prosincovém Zápisníku). Přitom údajně kontroly hospod proběhly …???

Na závěr se krátce vrátím k minulému Zápisníku, neboť se potvrdilo letité pořekadlo: „Potrefená husa zakejhá“. Zakejhaly obě. Jedna mi napsala, že můj komentář byl neprofesionální (nic o tom, že jejich hodnocení konstrukčního systému konkrétního objektu bylo špatně, a navíc subjekt nemá zameteno před vlastním prahem). Druhá zakejhala protidotazem, proč ve výpočtu vodní clony není zohledněno, že z obou stran požárně dělící konstrukce budou sprinklery a tepelný tok by tak měl být významně menší (nic o tom, že v profesním projektu žádnou prostorovou hloubku vodní clony neměli, a navíc geometrické rozměry volného otvoru významně překračovaly normové limity)?

U druhého případu, který má obecnější dopad, se zastavím, neboť nastal čas rozporovat všeobecné přesvědčení, že instalovaný systém SHZ všechno spasí. Nespasí a zejména u současných vozidel se tak reálně neděje, protože karoserie vozidla i kalené bezpečnostní sklo v transparentních částech, působí jako deštník proti shora tříštěné vodě. Dělal jsem řadu modelových výpočtů a na průběhy rychlosti uvolňovaného tepla se pro srovnání lze podívat - konkrétně v průběhu 15-ti minut, kdy probíhá nejintenzivnější hoření (červená křivka představuje jedno nesprinklerované vozidlo a modrá jedno sprinklerované):

Poznámka: Docela vážně přemýšlím do Zápisníku „neprofesionálně“ zařadit novou rubriku: „Okénko Cosa PBS“. V rámci běžné konzultační činnosti mi dorazil další „výživný“ příspěvek.

Ve Věstníku ÚNMZ č.3/2026 je kromě jiného uvedeno: