Opět si profesní pozitivní zprávu musím vypůjčit ze zahraničí. Sice se tam aktuálně pohádal nejbohatší muž planety s nejmocnější červenou kšiltovkou, přesto je evidentní, že požární bezpečnost staveb v jejich zemi funguje na standardní bázi – během minulého měsíce totiž organizátoři příštího mistrovství světa ve fotbale zveřejnili fotogalerii již připravených stadiónů:

Pokud si myslíte, že tyto arény jsou navrženy jenom kvůli příštímu fotbalovému svátku, mohu nabídnout pohled do hlediště centrálního kurtu, letos na jaře skončeného tenisového turnaje v Indian Wells:

A jestliže někdo namítá, že jde o poslední profesní novinku, musím znovu oponovat sdělením, že jde v této zemi o letitou záležitost. Když mě „Stvořitel“ norem zasvěcoval do tajů tvorby profesních předpisů, odemkl ve své kanceláři plechovou skříň a vytáhl z ní tlustou, anglicky psanou bichli, s konstatováním, že z ní do našich norem čerpal většinu hasičských moudrostí. Její 18-tou edici (z roku 1997) jsem si posléze zakoupil a je v ní mj. tento obrázek:

Poznámka: Snímek z knihy ani nepotřebuje český překlad. Bohužel komentář je více než zdrcující – při znásilnění ČSN 73 0831 v roce 2011, pachatelé tohoto zločinu vepsali do textu normy parametr, který generuje stav, kdy venkovní hlediště mohou mít v ČR navrženy podlimitní únikové cesty - stačí, aby se přítomné osoby evakuovaly do nesmyslného času 15 minut (v bláhové představě, že požár v hledišti může být jedinou příčinou vzniku panikové situace)??? A současně přibyla další zrůdnost, kdy v jedné souvislé řadě sedadel může být soustředěno až 130 osob???. Bohužel moje písemná intervence u resortního ministerstva + následně přímo u ředitelky odboru ČAS, zodpovědného za vydávání ČSN, vyšla naprázdno. Obdržel jsem totiž sdělení, že názor zpracovatele příslušné normy je nepodstatný, vůči kolektivnímu, leč zcela nesmyslnému souhlasu TNK 27 (přitom aktuální personální sestava není ukázkou její kvality, ale zrcadlo nastavené tristnímu stavu, kdo v této komisi „sedí“ – podle mého soudu jde o zástupný, kolektivně nezodpovědný orgán, složený pohříchu z kamarádů, nepříliš zkušených hasičů, lobbistů a jiných profesních neodborníků; čest výjimkám).

U letitých názorů se ještě zastavím – konkrétně mě zaujal „Informační zpravodaj Hlavní správy Sboru požární ochrany Ministerstva vnitra", č. 4/93, ve kterém i v „divokých devadesátkách“ sděloval ing. Miroslav Hons řízeným organizačním složkám PO toto Upozornění (následuje výsek z úvodní části textu):

Barevně zvýrazněná věta by se mohla tesat (a to zmiňované okresní správy k žádosti o výjimku z normy, tehdy dávaly jenom své vyjádření, které následně postoupily k vyřízení ústředním orgánům). Především jako memento, protože současná situace je ještě více benevolentní, neboť schvalování „režimu odchylného řešení od ustanovení příslušných ČSN“ se u staveb II. kategorie sneslo přímo na územní odbory HZS a u staveb III. kategorie na HZS jednotlivých krajů. Bohužel, při přenesení významné pravomoci na lokální úroveň, se v nedávné etapě horečné výstavby místních montoven všeho druhu (v zájmu „bohulibé“ činnosti o zajištění zaměstnanosti v regionu, kterou dnes pokrývají zpravidla importovaní agenturní pracovníci) jsme umožnili na „zelené louce“, a pod „pečlivým“ dohledem státního požárního dozoru, nastavět nevzhledné, plechové krabice až s divotvorným řešením profesní problematiky (to, že hasičští horolezci budou připraveni zdolat požár výškového skladu pneumatik, budiž exemplárním příkladem zhovadilosti…).

Přesto si neodpustím ještě jeden konkrétní případ – po sedmi letech provozu, si orgány hygienické služby všimly, že montovna pro 1000 zaměstnanců nemá zřízeny žádné šatny (zřejmě si zahraniční investor myslel, že se naši lidé mohou převléct v autě, kterým přijeli do práce a umýt se až doma). Na státem darovaném pozemku již nebylo volné místo, a proto byl v úrovni 2.NP navržen vestavek (směrem do prostoru výrobní haly). Profesně se postupovalo následovně – projekt zpracoval firemní zaměstnanec a orazítkoval jej „stavař“, s rozšířenou pravomocí na PBS. Postupně byly zpracovány dílčí PBŘ, vždy na jeden požární úsek šaten pro 120 osob a s jediným východem. Tento proces se zopakoval 5 x (vždy se získaným souhlasem od územně příslušného HZS). Nakonec bylo zpracováno šesté PBŘ, tentokrát pro větší požární úsek (400 osob) se dvěma východy - jeden vede externím schodištěm na volné prostranství (neboť již to dispozice stávajícího objektu umožňovala) a druhy vnitřním schodištěm do prostoru výrobní haly???

Poznámka: Docela by mě zajímalo, proč si schvalující HZS nedal dílčí řešení vedle sebe, aby si prohlédl vzniklou realitu – kdy 1000 osob se společně sejde v jediném požárním úseku, který tvoří úzká nudle 130 x 8 m, kde 70 % procent přítomných má k dispozici pouze jeden východ…

Přemítám, zda naprostá destrukce tuzemské požární prevence mě nakonec nedonutí setrvale zůstávat doma. Nedávno jsem vycestoval do Prahy na vnukovu školní akademii. Začínala již v 8 hodin ráno, a tak jsem do metropole vyrazil o den dříve. Nechtěl jsem po nedávné operaci spát u syna na gauči v obýváku - proto mi manželka rezervovala pokoj v blízkém hotelu. Nečekal jsem v Hloubětíně zázraky, ale stav na místě samém mě po podvečerní „rekognoskaci terénu“ (vnuk byl totiž zvědavý, jak to vlastně v takovém hotelu vypadá) přece jen přivedl zpátky na ten gauč (omlouvám se za množství fotek, ale méně jich pořídit nešlo):

Poznámka 1: Bateriové kouřové čidlo bylo demontováno a požární úsek ubytovací části pokračoval jakousi dírou do půdního prostoru…

Poznámka 2: Nechráněná úniková cesta "normativně" nezačínala přímo v hotelovém pokoji, ale zřejmě až u vstupu do požárního úseku fiktivní „obytné buňky“, která byla od ostatních prostor „oddělena“ trvale otevřenými požárními dveřmi bez samozavírače…

Poznámka 3: Následoval průchod labyrintem schodiště (jedno kratší rameno jsme pro přehlednost soutisku fotek vynechali)…

Poznámka 4: Nakonec přišla vodorovná pasáž s východem přes recepci na volné prostranství (vnuk na trase od pokoje až ven napočítal cca 100 kroků…)

Drobná perlička, již mimo únikové cesty – bezprostředně pod oknem „hotelového“ pokoje byl výdech větracího potrubí kanalizace a dva komíny plynových kotlů (v létě asi právě sloužily pro ohřev teplé vody).

Poznámka: Těch dopředu zaplacených 2300,- Kč za nocleh a snídani jsem rád oželel. Dokonce jsem nic nenapsal generálu Prudilovi (tč. náčelníku HZS v Praze), protože ten zrovna nechodí „v botách“ požární prevence, neboť se na Gř HZS „učil řemeslu" od současného generalissima VV. Ani mu nebudu nic posílat z následné školní akademie, která probíhala v nové tělocvičně a pro tuto akci se stala vnitřním shromažďovacím prostorem - první započitatelný východ lze akceptovat, neboť dveře bez panikového kování byly po celou dobu akademie otevřeny (sice netuším, jak se to bude líbit na vánoční besídce); jenže druhý východ, již s osazeným panikem, situovaný pod stropem tělocvičny, tj. v případném oblaku kouře, již jako bezpečný pro evakuaci osob akceptovat nelze:

Nedávno jsem dostal e-mail od profesně působící osoby se sdělením, že obsah MeLiN_01_23_730802 (jediná NÚC procházejí přes tři další PÚ s požárním rizikem???), kterou jsem vloni pro zásadní vadu vyhlásil za profesní blbost roku, se již dostal do školních osnov. Pro bližší vysvětlení uvádím – paní projektantka měla v práci na výpomoc brigádnici, která studuje PBS na ČVUT, tak jí poprosila o přednášky a v nich přímo uvádějí, že došlo ke změně při hodnocení únikových cest.

Obratem jsem zaslal ředitelce Odboru standardizace České agentury pro standardizaci toto:

Poznámka: Analogickou informaci jsem zaslal i předsedovi profesního aktivu ČKAIT, který následně reagoval, cituji: „Otevřu opět toto téma na TNK 27. Kulantně řečeno, formulace tohoto metodického listu nebyla zvolena úplně nejlépe“. Ředitelka příslušného odboru ČAS však zatím mlčí…

Předchozí měsíc se na nás ze všech stran valila tuzemská kauza „Bitcoin“. Jistě, média měla v začínající okurkové a dovolenkové sezóně o čem psát. V řadě vážně míněných komentářů uváděli: „Veřejnost předpokládala, že na Ministerstvu spravedlnosti pracují nejlepší právníci v zemi a jak to mohli dopustit?

HA,HA,HA – osoby, co řadu let působí v našem profesním oboru, dobře ví, jak daleko od reálné skutečnosti mohou být předpoklady veřejnosti (na ústředí tuzemských hasičů rozhodně žádní nejlepší odborníci nepracují a v požární prevenci zvlášť…).

Poznámka: Soudím, že ze „státního“ se u nás zpravidla „bere“. A pokud někdo naopak chce státu, potažmo Ministerstvu spravedlnosti, něco darovat, navíc když jde o subjekt soudně trestaný, jistě zato očekává nějakou kompenzaci (rozhodně nešlo o čirou dobročinnost). Jestliže tuto jednoduchou pravdu dotčení nepochopili, jedná se z jejich strany o zoufalé diletantství, které škodí nám všem…

Ve Věstníku ÚNMZ č.6/2025 je kromě jiného uvedeno: