Během celého roku 2001 probíhala na úrovni subkomise SC1 Projektování požární bezpečnosti staveb (při tehdejší TNK 27) usilovná diskuse nad tabulkovou částí přílohy A, tehdy revidované ČSN 73 0831 (vydána v prosinci 2001). Bohatou rozpravu vyvolal zejména fakt, kdy hodnoty limitního počtu osob, za kterých máme vnitřní prostor stavby považovat za shromažďovací, již nevycházely z jakýchsi empirických předpokladů nebo převzetím různých zahraničních pramenů, ale výlučně z výsledků získaných na základě cca 3000 simulačních výpočtů evakuace osob. Při výměně názorů (zejména s úctyhodnějšími členy subkomise, neboť šlo o zajištění návrhové kvality vůči dosud platnému stavu), jsem argumentoval hlavně poznatkem, že paniková situace, se vznikem fronty před východem, může klidně vzniknout při počtu 20 osob (jenom záleží na podmínkách v jakém stavu, v jaké pozici a v jaké vzdálenosti od případného východu se dotčené osoby právě vyskytují + parametr daný šířkou tohoto východu). Nakonec jsem s teorií jedné, případně dvou limitních hodnot neuspěl a tak po nutném kompromisu vznikla tabulka A .1 - Mezní normové hodnoty pro vnitřní shromažďovací prostory.

Saturnin by možná tehdejší vynucený kompromis okomentoval lidovým rčením: "inu doma není nikdo prorokem". Neboť málo platné, při tehdejších simulacích ověřená a posléze i matematicky vyjádřená závislost pro jev, kdy se před východem ze shromažďovacího prostoru vůbec netvoří fronta (poprvé publikovaná v rámci přílohy B ČSN 73 0831:2001, kterou později prokázaly simulační modely evakuace osob jiných zemí), je tento český přínos současnými "zpracovateli" odsouván hned v úvodu normy do oblasti tuzemského zapomnění - formulací textu, že celá příloha B se pro podrobnější posuzování podmínek evakuace ponechává bez úprav, neboť v praxi jde o poměrně malou aplikaci (čímž se podle Saturnina "zpracovatelé" ČSN 73 0831:2011 docela klidně přiznávají, že s ní vůbec neumějí pracovat, že problematice podrobných podmínek evakuace osob vlastně nerozumějí a navádějí tímto k jejímu opomíjení všechny ostatní).

K jednotlivým změnám:

• V části 1 Administrativa jsou z položky 1.1 přesunuty "velkoprostorové kanceláře" (se základním limitem 200 osob ve výškovém pásmu VP1) do nové samostatné položky 1.4 , ve které sice zůstal původní název, ale limitní počet osob byl zvýšen o 25 % a orientační půdorysná plocha prostoru dokonce vzrostla více než 4 x.

  Poznámka:   Navržená úprava je zjevným ignorováním původní kompromisní koncepce tabulky A.1, která vycházela ze zásady, že limit pro konkrétní provoz bude stanoven s předběžnou opatrnosti (tj. hodnotou pro horší s možných případů využití - což jsem v daném případě modeloval pro prostory tzv. "Call center", kde blízko vedle sebe i v řadách za sebou sedí jednotliví operátoři). Nešlo rozhodně o případy (jak lze odvodit ze současně orientační plochy prostoru) o "rozptýlená" pracovní místa, kdy na jednu osobu připadá půdorysná plocha alespoň 5 m2. Navíc zjevným nepochopením simulačních výpočtů je v položce 1.4 stanovení optimálního počtu osob na jeden východ - kdy za návrhovou byla použita hodnota nikoliv pro sedící, ale naopak pro stojící osoby, které se současně mohou trvale vyskytovat bezprostředně před východem.

• V části 3.2 Sály (společenské, taneční apod.) byla zrušena dílčí položka "diskotékové" (se základním limitem 100 osob ve výškovém pásmu VP1) a nahrazena jakousi obecnou formulací "i s tanečním prostorem", kde původní limitní počet osob byl zvýšen o 50 %.

  Poznámka: V roce 2001 jsem položku "diskotékové sály" do tabulky A.1 skutečně prosadil. Neboť vlivem specifických provozních podmínek i reakční doby osob, mi při simulačních výpočtech nevycházel limitní počet větší než 50 osob. Bohužel i tuto položku tehdy "ozdobila" kompromisní podmínka zvýšení základního limitu na 100 osob ve výškovém pásmu VP1. Při současné revizi se škrtalo a v ryze obecnější položce se navíc přidalo dalších 50 osob (což je dokonce třikrát více, než původně generoval simulační model). Musím se přiznat, že znám jednu nevelkou kulečníkovou hernu ve 2. NP objektu (s jedinými vstupními dveřmi šíře 800 mm, jištěnými ochrankou ze dvou svalovců), která se zcela legálně, na povolení MÚ, změní každý pátek večer na diskotéku, kde prodají max. 100 lístků (přesto bych nechtěl, aby zpracovatelé" ČSN 73 0831:2011 a ani členové spřízněných komisí či institucí, zrovna tam za zábavou posílali své děti, vnoučata nebo pravnoučata).

• Za zcela vadnou považuji v části 4 Tělesná výchova a sport nynější úpravu dílčí položky 4.1 Hlediště sportovních zařízení - s připevněnými sedadly, a to pro bezprecedentní zvýšení základního limitu ze 300 na 400 osob.

  Poznámka: V roce 2001 jsem na základě simulačních výpočtů trval v tabulce A.1 na zohlednění faktu, že tato základní hodnota musí být přinejmenším stejná, jako v ostatních hledištích s připevněnými sedadly (tj. 200 osob). K tomu se navíc řadí argument, že emoce vznikající při sportovních utkáních, mohou vést k panikové situaci ještě dříve, než bývá obvyklé v ostatních hledištích. Bohužel jsem neuspěl a po hlasování se přistoupilo na kompromis 300 osob (takže dnes máme dokonce 2 x více, než je exaktní řešení a přitom to vůbec nikomu nevadí ???).

• Kromě toho v části 4 Tělesná výchova a sport, je zařazena fungl nová dílčí položka 4.4, která má podivuhodný název Veřejně užívané sportovní plochy. Přitom hodnotové limity jsou nastaveny tak, že stavebně ohraničený vnitřní, prostor, s plochou určenou výhradně pro veřejný sport (nikoliv neveřejný), nemusí být posuzován jako vnitřní shromažďovací prostor - pokud v něm není více než 500 osob, případně jeho plocha nepřesáhne 2000 m2. Jenže to bych nesměl mít ve své sbírce kuriozit několik prací, které v záhlaví sice nesou exkluzivní označení "Expertizní posouzení ...", z neméně zavedeného "Expertizního střediska ...", jenže z celého jejich obsahu čiší jediné - aby krytý zimní stadión nebyl posuzován jako standardní vnitřní shromažďovací prostor, se všemi náležitostmi, co k tomu patří (pak normové limitní hodnoty vůbec nevypadají jako navržené jen tak "mir nicht - dir nichts" od stolu, neboť při standardním rozměru ledové plochy 60 x 30 m a dílčí ploše 4 m², připadající podle ČSN 73 0818 na jednu "veřejně" sportující osobu, vyjde prostým podílem 450 osob a ještě zbude dalších 50 na maminky a babičky, stojící s termoskou čaje za mantinelem...).

  Saturnin by možná konstatoval, že to není nic extra výjimečného - jenom zde účel světí prostředky. Jeho prostou mysl by však zajímalo (a to prý nikdy neřešil simulační modely), jak budou všichni ti lidé, při nějaké mimořádné situaci, z postiženého prostoru společně utíkat (ať prý mají na nohou brusle či nikoliv), a to přes nějaké dobře zamčené dveře (aby dovnitř třeba nelezl nikdo, co nezaplatil). Kromě toho si prý dělá starosti, co se bude s veřejnou sportovní plochou dít, až obsluha na jaře rozpustí led a ona plocha bude muset smutně čekat na novou sezónu, když nic jiného, než veřejný sport, se na ní provozovat nedá (ani veřejná schůze, anebo třeba i kouzelník, co přijel do městečka vystoupit…)..

• Číselná úprava v odkazu 3), specifikovaném v závěr tabulky A.1, kdy limitní počet osob v hledištích s nepřipevněnými sedadly, se snižuje z původní hodnoty 500 na 300, je bohužel jediným pozitivním zásahem do přílohy A ČSN 73 0831:2011. Přitom je škoda, že "zpracovatelé" v této položce nepřidali rovněž doplňující podmínku, která bude platit pro případy, když se v hledišti současně vykytují připevněná i nepřipevněná sedadla (což se v praxi často souběžně děje a zpravidla to výrazně zhoršuje podmínky průběhu evakuace osob z prostoru takového hlediště).
• V případě zařazení zcela nové poznámky na konci tabulky A.1, vůbec nechápu, jak mohl ÚNMZ vůbec dopustit takový ediční paskvil - pro úplnost raději cituji:

  POZNÁMKA V souladu s 3.3. a tabulkou 2 se sportovní, kulturní a jiné hlediště, které není trvale uzavřené stropní či střešní konstrukcí posuzuje jako venkovní shromažďovací prostor při počtu přes 500 osob; při menším počtu osob se tyto prostory posuzují podle ČSN 730802.

  Nejde ani tak o zjevně chybné začlenění, protože celá tabulka A.1 se týká výhradně mezních normových hodnot pro vnitřní shromažďovací prostory. Jde především o fakt, že vysvětlující poznámkou v normě, nelze ani náhodou měnit již jednou deklarované ustanovení jakékoliv ČSN. Zásadní formulační rozpor je především ve specifikaci "trvale uzavřené konstrukcí ...",, protože již v roce 2001 všichni svorně souhlasili a tak jsem napsal do článku 4.2 větu: Pokud shromažďovací prostor má charakter vnitřního i venkovního prostoru (třeba nad tenisovým kurtem či fotbalovým hříštěm, je možné zatáhnout střechu), posuzuje se takový případ vždy jako vnitřní shromažďovací prostor - protože právě v něm lze očekávat vznik těch nejhorších podmínek z hlediska případného zakouření (vůbec nehledě na to, že současné úpravy odkazového článku 3.3 a tab 2 ČSN 73 0831:2011 jsou zjevně účelové, odporují současným poznatkům a z hlediska modelových výpočtů dokonce zcela vadné a jednoznačně působící proti bezpečnosti osob).

  Saturnin by k celé záležitosti možná lakonicky konstatoval, že to je zhruba stejný nesmysl, jako když v normě pro schodišťová zábradlí by jiný, rovněž "osvícený" autor napsal větu: "...když v zrcadle schodiště bude ve střeše zřízen otvor, který po přistavení žebříku, půjde odsunout stranou, tak se u schodiště nemusí v žádném podlaží zřizovat zábradlí".

František Pelc