ČSN 73 0831:2011 - článek 5.1.3, uvodní část odrážky d)

Opět nastala situace, kterou společně se Saturninem zrovna nevítáme – na základě žádosti, zaslané do naší kanceláře od profesně působící osoby, bylo nezbytné přečíst si další z „inovovaných“ ustanovení, hrubě znásilněné ČSN 73 0831:2011 (následuje dotčená pasáž v plném znění; změny textu jsou tučně zvýrazněny a návrhová „perla“, nově připsaná k prvnímu odstavci této odrážky, má červené písmo):

Saturnin suše konstatoval, že po roce 2009 se největším nebezpečím pro evakuaci osob v případě vzniku požáru ve vnitřním shromažďovacím prostoru, stali samotní „tvůrci-přepisovači“ příslušné ČSN 73 0831 („nech si to uvědomí každý“ – zdůrazněno svéráznou "mluvou" Andyho Čápa Bureše, t.č. premiéra).

Abychom dostáli tradici naší kanceláře, uvedeme věc na pravou míru – ve smyslu Ockhamovy břitvy, pravidla logické úspornosti (pokud pro nějaký jev existuje vícero vysvětlení, je lépe upřednostňovat to nejméně komplikované), by stačilo napsat, že nové zařazený text představuje totální zhovadilost (parametr, charakterizující průběh II. fáze plného rozvoje požáru, nemůže určovat pravidla pro I. fázi úvodního rozvoje požáru).

Pokusíme se však také o sofistikovanější rozbor vad přílepku:

• Samočinné odvětrávací zařízení (SOZ) může podle základních fyzikálních zákonů termodynamiky fungovat výhradně v I. fázi rozvoje požáru.

• Tuto úvodní fázi rozvoje požáru charakterizuje lokální ložisko, které z hlediska tepelné expozice představují jednotlivě hořící předměty uvnitř objektu.

• Jednotlivě hořící předměty ve stavebně vymezeném prostoru (požár je řízený palivem) umožňují, aby v této fázi požáru mohla probíhat evakuace přítomných osob a požadované SOZ má vytvořit lepší podmínky, s ohledem na případné zakouření prostoru.

• Naopak výpočtové požární zatížení (p_v) je mírou požárního rizika, vyjadřující teoretickou intenzitu požáru ve II. fázi plného rozvoje, a to jako průměrnou, vztaženou na celou plochu dotčeného požárního úseku (požár za plného rozvoje bývá zpravidla řízený odvětráním).

• Fáze plného rozvoje požáru začíná bodem tzv. „celkového vzplanutí“, po kterém dochází k náhlému vznícení uvnitř nahromaděných pyrolyzních plynů – teploty v celém prostoru přesahují 600°C a jsou neslučitelné se životem i s případnou pozitivní funkcí SOZ.

• Věcně nelogická je také 100% bonifikace požárního rizika vůči instalaci SSHZ - v průběhu evakuace osob není pravdou, že systém vodního stabilního hasicího zařízení má bez dalšího průkazu pozitivní vliv na množství kouře v dýchací zóně unikajících osob i efektivní funkci SOZ - naopak tříštěná voda z právě otevřených hlavic skokově sráží oblak kouře od stropu k podlaze.

• „Inovátoři“ současně vytvořili formulační paradox - kdy požární úseky, které podle definice nepatří mezi vnitřní shromažďovací prostory (ale vyhovují podmínkám podle ustanovení 6.6.11 ČSN 73 0802:2009), musí být vybaveny SOZ; naopak vnitřní shromažďovací prostory (v intervalu výjimečných hodnot požárního rizika) nikoliv.

• Závěrem jedna editační poznámka - u všech symbolů VP, použitých v přílepku, správně patří zařadit mezi číslovku a symbol jednu tiskovou mezeru.

František Pelc + Saturnin (dáno L.P. - listopad 2018)