V časech, kdy už zase stojíme na náměstích při protivládních demonstracích a mediální prostor zaplnily excesy „výfukářů“, mi hledání profesní pozitivní zprávy připomíná letitou francouzsko-italskou komedií: "Tonoucí se stébla chytá". Nakonec jsem vybral diskusní příspěvek k minulému Zápisníku, z něhož vyplývá, že lidé chápající problematiku požární bezpečnosti staveb ve vzájemných souvislostech, u nás ještě nevymřeli. Dále cituji ze zaslaného e-mailu (včetně zvýrazněného textu):

Poznámka: V závěru e-mailu byla uvedena noticka: „Vy to tam v poslední poznámce k textu máte...“. K danému tématu bylo v minulém Zápisníku hned několik poznámek. Pisatel měl zřejmě na mysli: “…místo toho, aby se věnovali zásadním úpravám ČSN, které budou odpovídat stavu současných poznatků v oboru a zejména pravidlu, aby profesní normy v základních věcech neodporovaly fyzikálním zákonům (i když chápu, že na takovou tvorbu dnes nejsou lidi)“. A když jsem požádal o souhlas se zveřejněním jeho příspěvku, tak ještě dodal: „Připište tam, že ztrácím důvěru v české požární normy a nevím, podle čeho mám dnes projektovat…“

Na začátku minulého měsíce vysílal ČRo, v pořadu “Dvacet minut Radiožurnálu“, rozhovor s analytičkou STEM na téma: „Důvěra občanů ve státní instituce“. K problematice HZS v rozhovoru zaznělo, cituji: „ Důvěra v tuto instituci se dlouhodobě pohybuje na extrémně vysoké úrovni (95 % dospělých obyvatel), a proto ji ani každoročně nezařazujeme do sledování “. Za hlavní příčinu „důvěřivosti“ v provedeném průzkumu považuji fakt, že mezi dotazovanými dospělými osobami existuje jen mizivé procento těch, kteří požární problematice v celém rozsahu rozumí. A zkresleně pak instituci HZS zpravidla vnímají z pozice pasažéra MHD, kolem kterého rychle projíždí na „majáky“ kolona fungl nových, křiklavě barevných požárních cisteren, doplněná o automobilový žebřík + evakuační autobus (ale netuší, že konvoj se řítí ulicemi třeba hasit „psí boudu“, anebo jde o rozlučkovou jízdu zasloužilého velitele).

Paradox jednostranného pohledu na profesní problematiku klasicky demonstruje událost publikovaná ve stejné době na portálu Seznam Zprávy a Novinky, kde se to hemžilo titulky: „Nemocnici pro tisíce lidí hrozí vysoké požární nebezpečí“ (zjistili hasiči), případně: „Státní nemocnice, místo nebezpečné pro pacienty“ (zjistili hasiči). Dokonce se přidal i bulvár: „Protipožární předpisy ve FN Brno? Naprostá katastrofa!“ (zjistili hasiči).

Nehodlám blíže popisovat nedostatky, zjištěné při jedné kontrolní akci HZS, ani kvitovat falešný mediální obraz, jak u nás požární prevence tak krásně „funguje“. Mě v publikovaných článcích zaujaly především, uváděné časové souvislosti. Konkrétně, jak dotčenou fakultní nemocnici, s hlavním objektem lůžkové části o 18-ti podlažích, příslušníci HZS kontrolovali v prosinci 2025, předtím v říjnu 2016 a předtím v dubnu 2009. V tomto kontextu se mi výše uvedená extrémní důvěřivost občanů v instituci HZS, nejeví jako oprávněně opodstatněná (podle mého soudu do 18-ti podlažního zdravotnického zařízeni skupiny LZ 2, by měli hasiči chodit na pravidelné kontroly nejméně 2 x ročně, a nikoliv jednou za 7 až 9 let …????)

Navíc do jednoho z uvedených článků byl vložen postranní profesní banner, ve kterém se po rozkliknutí psalo, cituji: „Premiér Andrej Babiš (ANO) vyzval začátkem ledna ministra vnitra Lubomíra Metnara (ANO) ke kontrole nočních barů - právě v reakci na tragédii ve švýcarském středisku Crans-Montana. Ministr vnitra pak úkol zadal vedení hasičů, prověrky barů nebo hudebních klubů odstartovaly 12. ledna. Výsledky zatím nejsou známé …“

Poznámka: Co dodat více. Snad jen dvě věty – v rámci HZS se budeme důsledně držet strategie naší „kategorizace staveb“ (co nám tak ušetřila práci). A občas populisticky, sami nebo z vnějšího popudu, zareagujeme ex post na nějakou mediálně vděčnou tragédii…???

Možná jste zaregistrovali, že od 1. 1. 2026 se můžete přihlásit ke zkouškám na novou akreditaci požární bezpečnosti staveb - specializace „Stavby vysokého nebezpečí“ (na návrh akreditační rady ji schválilo představenstvo ČKAIT na zasedání dne 20. 11. 2025). Na webu ČKAIT uvádějí, cituji: „Autorizace PBS, specializace Stavby vysokého nebezpečí, pro autorizování požárně bezpečnostních řešení staveb (PBŘ) kategorie III bude legislativně vyžadována od 1. 1. 2029. Nadále probíhá přechodné období, v rámci kterého bude možné přijímat Žádosti o udělení autorizace pro novou specializaci a provádět zkoušky tak, aby po jeho uplynutí byl dostatečný počet autorizovaných osob PBS pro zpracování PBŘ staveb kategorie III.“

O nesystémové, hasičské kategorizaci staveb - proč byla vyhláškou MV ČR zavedena a jaký negativní dopad má na výkon státního požárního dozoru, jsem s despektem psal již několikrát. Tentokrát mě zajímá princip, kdo bude nové adepty této autorizace zkoušet (zda bylo dříve vejce či slepice). Podle neoficiálních informací „hoši, co spolu mluví“ si na ČKAIT udělili výjimku a pověřili 4 parťáky, kteří následně prozkoušeli své kamarády pro dvě „zkušební“ komise (ha, ha, ha, ha…).

Pokud se podívám na seznam osob, které se údajně vzájemně prozkoušely, jímá mě hned u první čtyřky mdloba:

• Petr Boháč
• Petr Bebčák
• Miroslav Praxl
• Jan Peterek

Přitom jsem mohl bez uzardění napsat: don Pedro, don Pablo, don Vito, don Lucky, kteří výchozí zkoušku vykonali tradičním „rituálem“ (přiložili k sobě dvě holé dlaně, do nich vložili kuličku z kancelářského papíru; ten zapálili a kdo vydržel, obstál a mohl do „bratrstva“ vstoupit). Možná jsem do seznamu měl pro větší objektivitu ještě připsat nějakou dámu (třeba Věru Lukášovou). Konstatuji, že můj sarkasmus, vůči „monopolu“ nad dnešní tuzemskou PBS, vychází nejen z ohýbání ČSN k „obrazu svému“ (flagrantní průchod jediné NÚC přes 3 další požární úseky budiž výstrahou), ale především z faktů, kdo opanoval ekonomicky výnosné projekty – nemyslím jen vysokokapacitní sklady (e-shop Amazon nevyjímaje), významné shromažďovací prostory (nejen „Vltavskou filharmonii“), monopol na nová bateriová uložiště (namátkou Jipocar Jihlava), anebo na významné průmyslové podniky (nejen aktuální přestavbu TPCA v Kolíně). To se nám to hoduje (řekl feldkurát Katz), když na nás nikdo nemůže…

Poznámka: Jako autor výchozího znění ČSN 73 0831:2001 i ČSN 73 0835:2006 bych výše uvedené „zkušební komisaře“ velmi rád a bez nároku na honorář vyzkoušel z aplikačních znalostí těchto ČSN. Troufám si také na oblast skladů hořlavých látek, neboť při revizi této normy do podoby ČSN 73 0845 jsem byl osobně přítomen. Z vlastních poznatků, získaných při konfrontaci s jejich projekty, konstatuji, že ve vztahu k uvedeným ČSN by pro zařazení do zkušební komise rozhodně neobstáli.

Ve věcné souvislosti stručně uvedu, jak tento škodlivý syndikát (cosa PBS) u nás funguje:

• Nedávno mi napsala senior manažerka jednoho generálního dodavatele (zahraniční firma s dlouholetou stavební i projektovou tradicí), který v ČR realizuje významnou investici.
• Podle jejich poznatků mají na stavbě problém s náhradou požárně dělicích konstrukcí mezi dílčími stavebními objekty vodními clonami.
• Zpracovatel projektu (současně člen TNK 27), jí sdělil, že dotčená problematika je ve zpracovaném PBŘ v naprostém pořádku, neboť tuzemské normy nejsou v tomto oboru závazné.
• Dále argumentoval souhlasným stanoviskem HZS ke zpracovanému projektu, které pro tuto stavbu již vydal územně příslušní krajský HZS (jehož náčelník pro požární prevenci s ním sedí ve stejné TNK).
• Požádal jsem paní manažerku, aby mi podle projektu vyplnila zadávací geometrické parametry posuzovaných prostorů, nezbytných pro výpočet kapacity i prostorové geometrie vodní clony (s tím, že příslušné parametry hořlavosti doplním sám).
• Současně se zadávací tabulkou mi poslala také skutečné parametry, jak jsou jednotlivé clony navrženy (šlo jednotky sprinklerových hlavic, navržené výhradně v jedné řadě, navíc s nízkou vydatností, K_faktor= 40 l/min/bar^0,5).
• Provedl jsem 4 výpočty pro otvory různé geometrické velikosti – kde minimální prostorová hloubka vodní clony (k potlačení efektu proudění horkých spalin) vyšla od 2 m do 6,3 metru.
• Zarážejícím faktem rovněž bylo, že dvě výšky otvorů, „chráněných“ navrženou vodní clonou, přesahovaly normativní (tj. závazný) limit 4 m a rozměr jedné z nich (11,5 x 7 m) významně přesáhl normativní plošný limit 25 m², který je možné akceptovat bez dalšího průkazu (žádný další průkaz bezpečného oddělení, kromě zvýšení počtu hlavic v jediné skrápěcí řadě, specifikován nebyl).

Možná si kladete věcnou otázku – jak mohl příslušný HZS vydat k takovému zmetku souhlasné stanovisko? Odpověď se nabízí – dva pánové, kteří za daný stav nesou osobní zodpovědnost, spolu přece sedí v TNK 27 (jenže řešit konflikty zájmů přece v ČR není na pořadu dne). Pokud existuje nějaký způsob, jak useknout této chobotnici chapadla, a zajistit spravedlivé podmínky pro práci poctivých profesních projektantů, rád přivítám proveditelné návrhy.

Evidentně škodlivým se jeví také případ, když novopečený člen nové zkušební komise „mistruje“ příslušníka územního odboru HZS za to, že stavbu o dvou užitných podlažích, tvořící jediný požární usek, s pohledově přiznanou dřevěnou střešní konstrukcí, nechce akceptovat jako objekt se smíšeným konstrukčním systémem…???

Poznámka: Přitom dotčený krajský HZS si nemohl na portálu pelcfrantisek.cz provést kontrolní výpočet návrhových parametrů vodní clony, neboť již není registrovaným zákazníkem. Stalo se poté, co se náčelník prevence urazil, když jsem jej za vznik mimořádných požárů pokáral v jednom Zápisníku za špatný výkon funkce. Ve druhém případě zpracovatel PBŘ, který naopak je našim zákazníkem, se ani nenamáhal podívat do portálové nabídky: „PBS v obrazech“.

Ve Věstníku ÚNMZ č.2/2026 je kromě jiného uvedeno: