Ručka.jpg(1 kb) Následující snímek velmi příhodně ilustruje předstíranou tuzemskou uzávěru okresů (za tři týdny počet pacientů v přetížených nemocnicích klesl o 5 %…). Pandemie se šíří krajinou jako rozsáhlý lesní požár a dosud jsme neuplatnili metodu hašení pomocí velkého průseku:

Mizérii, v jaké jsme se nyní ocitli, docela vystihuje rodinná příhoda – náš tříletý, pražský vnuk David nedávno povídal: „…že chtěl jet za dědou Františkem, ale táta mu říkal, že to zakázala babička…“. Jenže táta ho opravil: „… já jsem Ti říkal, že to nezakázala babička, ale Babiš…“(a tak stolní hru „Člověče nezlob se“, stále spolu hrajeme přes portál Skype).

Poznámka: : Momentálně žijeme v budoucí učebnici dějepisu. Snad můžeme analogicky doufat v pozitivní efekt (neboť vlivem vyšší hladiny přílivu, se uvízlou loď nakonec podařilo vyprostit) – jen aby světlem na konci tunelu nebylo v našem případě protijedoucí vozidlo údržby…

Ručka.jpg(1 kb) Smutný případ. Ministerstvo vnitra, které má v ČR dohlížet na dodržování zákonů, je samo úmyslně porušuje (v konkrétním případě již nejméně 122 dnů). Uběhl totiž další měsíc a stále nemám žádný výstup z velmi podivuhodné státní útraty (nakonec veřejná podpora činila 5167000,-) na úkol č. VH20182020032: „Analýza bezpečnostních přístupů v oblasti navrhování požární bezpečnosti staveb“ (průtahy s poskytnutím materiálů mi připomínají kauzu „Otrávená Bečva“, která se mj. dotýká katastrálního území mé rodné vesnice…).

Zřejmě si ke stanovenému cíli: „Vytvoření rozboru systému navrhování požární bezpečnosti staveb v zahraničí. Vytvoření rozboru stávajících principů navrhování požární bezpečnosti staveb v ČR - rozbor kodexu norem požární bezpečnosti staveb řady ČSN 73 08xx a norem souvisejících, včetně popisu problematických oblastí. Dále vytvoření nového, či úprava stávajícího systému navrhování požární bezpečnosti staveb v ČR, včetně implementace metod požárního inženýrství.“, budu muset ve volných chvílích něco sepsat sám (v úvodu asi nelze opomenout historické souvislosti…):

Na konci šedesátých let minulého století skončil národně osvobozenecký boj zemí Afriky, střední Ameriky i jihovýchodní Asie. Proto v československých hutních závodech, již nebylo nutné produkovat tolik oceli, určené k výrobě pancířů pro těžkou vojenskou techniku (kterou „východní blok“ státy v jejich boji za nezávislost štědře podporoval). Vlivem pětiletého cyklu plánování se tak v našich pěti národních podnicích začaly hromadit přebytky oceli. Následně státní plánovací komise zavedla do praxe mimořádné stranické nařízení - využít nadvýrobu oceláren v tuzemském stavebnictví.

V oblasti požární bezpečnosti staveb byl úkol svěřen tehdejšímu Výzkumnému ústavu pozemních staveb v Praze. Tam, asi nikoliv náhodou, „oddělení ocelových konstrukcí“ (a posléze i požární bezpečnosti staveb), které vedl Ing. Vladimír Reichel (později DrSc.). Ten ideu řešení na začátku shrnul do stanoviska: „Předpisy mohou pomáhat řešit složité úkoly požárního inženýrství jen tehdy, jsou-li odrazem současných podmínek a směrů v investiční výstavbě“. A tehdejší podmínky vzniku předpisů byly zřejmé - přetlak oceli na trhu + ideologická (materiální) ochrana společenského vlastnictví (nadřazená individuální ochraně osob).

Poznámka: Nechci v tomto historickém exkurzu zabíhat do dílčích podrobností. Ale kdo nevěří, ať se třeba podívá do prvotní normy kodexu, do ČSN 73 0802. Zde nalezne zcela novou návrhovou kategorii „jednopodlažní objekty“, přípustné bez ohledu na požární odolnost, dokonce až do limitu požárního zatížení 90 kg/m2 (jakým materiálům se tímto asi „umetla“ cesta). Přitom se současně deklarovalo pravidlo: 1 kg požárního zatížení = 1 minuta požáru = 1 minuta požární odolnosti. A řešení evakuace osob se „krčilo“ až v 9. kapitole normy, teprve po podrobném vypořádání všech materiálových náležitosti stavebních konstrukcí (ve vztahu k obsahu normy, pro zcela dominantní II. fázi rozvoje požáru). Takové „drobnosti“, kdy trasa únikové cesty se nemusí prvních 15 metrů vůbec měřit, nebo paradox aby každá šachta tvořila samostatný požární úsek, ale únikové schodiště, které má rovněž charakter vertikálního propojení více podlaží, může jako požárně nechráněné, spojovat až 4 podlaží, nebyly tehdy předmětem diskuse. Z hlediska průběhu evakuace osob je nutné za zcela iluzorní považovat normativní doby bezpečného pobytu osob na chráněných únikových cestách, stanovené bez ohledu na čas zpozorování případného požáru…???

Již počátkem začátku roku 1990 jsme se na jarním zasedání tehdejší, federální TNK „Požární bezpečnost staveb“, většinově dohodli, že stávající ČSN 73 08xx, zpracované podle zadaní minulého socialistického zřízení, již nelze v novém společenském uspořádání státu provozovat. Výsledkem bylo zpracovat novou soustavu norem požární bezpečnosti:

  1. ČSN 73 0801 PBS – Názvosloví
  2. ČSN 73 0803 PBS – Společná ustanovení
  3. ČSN 73 0805 PBS – Požární riziko
  4. ČSN 73 0806 PBS – Stavební konstrukce
  5. ČSN 73 0807 PBS – Únikové cesty
  6. ČSN 73 0808 PBS – Odstupové vzdálenosti
  7. ČSN 73 0809 PBS – Požární voda
  8. ČSN 73 0810 PBS – Stabilní hasicí zařízení
  9. ČSN 73 0811 PBS – Elektrická požární signalizace
  10. ČSN 73 0812 PBS – Požární odvětrání
  11. ČSN 73 0802 PBS – Vzduchotechnická zařízení
  12. Projektové manuály pro řadu norem ČSN 73 0831-44

Z výčtu a řazení norem je evidentní, kdo měl tehdy na rozhodování v TNK největší vliv. Přitom ČSN 73 0803 měla být koncipována tak, aby ji mohli používat architekti + stavební projektanti samostatně, aniž by ke své další práci potřebovali profesní specialisty z oboru PBS. Dokonce byl navržen časový harmonogram pro zpracování nových ČSN (dokončení do roku 1995). Jenže na květnovém zasedání TNK v roce 1992, zástupce MV ČR k danému tématu prohlásil, že již nemá cenu problematiku nových ČSN dále řešit, protože se republika do konce roku 1992 rozdělí…!

Poznámka: Po následné privatizaci VÚPS Praha se „osamostatnil“ také někdejší vedoucí „oddělení ocelových konstrukcí a požární bezpečnosti staveb“. Při privátní praxi pak zjistil, že již za ním „nestojí“ velký kolektiv spolupracovníků a že výhledově bude lepší, s mírnými úpravami „udržovat“ stávající systém norem (jak dlouho to jen půjde a když to nepůjde, tak se do normy nechat připsat alespoň jako spoluautor…). A současní zpracovatelé opakovaných přílepků k těmto normám pomalu naplňují Einsteinovu definici šílenství - tedy dělání stále stejné věci s očekáváním jiného výsledku.

Ručka.jpg(1 kb) Kobercový nálet „zateplovačů“ budov pěnovými plasty na pozice PBS v letošním roce setrvale pokračuje. Nedávno se v celostátním médiu objevil mj. příspěvek, jak kladenští hasiči, ve službách cechu „polystyrénářů“, zapalovali jedním plynovým hořákem desku z pěnového plastu, kdy cca za 1 minutu plamen od povrchu oddálili a počkali až to samo zhasne:

Jenže milí hasiči z Kladna, tak přece reálný požár vůbec nefunguje. Nejde jen o směšně kratičkou dobu působení plamene hořáku na „samozhášivý“ plast, ale zejména o jeho tepelný výkon (soudím max. 20 kW), neboť i normativní rychlost uvolňování tepla, podle ČSN EN 1991-1-2, je pro bytové požáry více než 10 x vyšší (RHRf = 250 kW/m2). Jako přímý daňový poplatník zásadně nesouhlasím se stavem věcí, aby státní hasiči ve své pracovní době vystupovali při natáčení propagačních, video nahrávek, sloužících pro veskrze klamavou reklamu (navíc má být od modrého Sboru propuštěn i náčelník, který takovou činnost na území Sboru, pro privátní subjekt, povolil). Pokud při natáčení klipu hasiči účinkovali v mimopracovní době, jak je možné, že při svém vystoupení používali státem svěřený pracovní oděv i ochranné pomůcky (stejně kritický jsem v tomto případě, pokud by šlo o prostory a příslušníky SDH).

Nabízí se otázka, jak je možné, že k mediální ofenzívě, ve které létají balistické rakety typu: „…když nezměníme požární normy tak nám o miliardy zdraží zateplování…“, alespoň někdo z pozice mluvčích HZS (a na ústřední zvlášť) nesvolal tiskovou konferenci, neukázal zde pár snímků zateplených objektů po požárech a nesdělil přítomným, že zateplení objektů, které jsou rozděleny do více požárních úseků, izolačními hmotami z hořlavých plastů, je nebetyčná profesní hloupost?

Poznámka: Ani náhodou nejsem příznivcem ČSN 73 0810:2016, ale proč někdo alespoň slůvkem veřejně nereagoval na blábol „o přísných ČSN“, když tato norma jen částečně "napravila" věcně nepřípustnou korekci mezinárodní zkušební normy ČSN ISO 13785-1:2010, kde se bezprecedentní národní přílohou snížila doba zkoušky plastového zateplení o 50 %. Na druhé straně o rozvozu respirátorů technickými prostředky HZS, o celodenním chytání zatoulaného ptáka, anebo o vyzvedávání zapadlého koně z bahna, profesní mluvčí naopak informují bezprostředně. Cui bono (v čí prospěch tak činite, přátelé hasiči…)?

Ručka.jpg(1 kb) O kauze „až 130 sedadel v jedné řadě hlediště vnitřního shromažďovacího prostoru“ jsem informoval v minulém Zápisníku. Protože zjištění nadměrného počtu sedících diváků se bezprostředně týká ohrožení osob, poslal jsem úřední cestou dopis věcně příslušnému multiministrovi Havlíčkovi (aby ČSN 73 0831 vrátil zpět do výchozího znění z roku 2001). Současně jsem uvedl, že mě neuspokojí sdělení ÚNMZ nebo referentů z jeho organizačních složek, že znění dotčené normy je správné, neboť jej schválila příslušná TNK 27.

Ano, jsem si vědom faktu, že současná situace je složitá a důvěra občanů ve státní správu mizivá, přesto jsem podání bláhově odeslal a erár (cestou Mgr. Evy Dvořákové, z oddělení technické harmonizace MPO ČR) mě zase nezklamal, když vyřízení nasměroval do cyklické smyčky: „Tvorbu, vydávání, distribuci, změnu a zrušení technických norem zaručuje podle § 5 zákona č. 22/1997 Sb. stát, a to prostřednictvím ÚNMZ, resp. agentury ČAS. MPO však do samotného procesu tvorby, změn či zrušení technických norem není oprávněno zasahovat“. Se znalosti okolností dřívějších, soudím, že na zmíněných institucích si "Cechy zateplovačů" se zásahem určitě poradí…

Poznámka: Co dodat více (připomínka je sice ojedinělá, leč zásadní povahy…) - státní instituce obecně jsou zde nedozrálé a vlečou si špatné návyky z doby minulé.

Ručka.jpg(1 kb)

Ve Věstníku ÚNMZ č. 3/2021 je kromě jiného uvedeno:


Hlavní stránka Minulý zápisník