Ručka.jpg(1 kb) Najít v letošním lednu profesní pozitivní zprávu je nesmírně obtížné - když během jediného týdne se na nás vyrojí požár v nejdelším železničním tunelu, požár dalšího vozidla v silničním tunelu Blanka, počtem obětí druhý nejtragičtější požár v novodobé historii ČR, uhoření 300 prasnic + 1300 selat při požáru stáje, anebo na webu „vyvěšení“ sedmi dalších nekonečných změn, starý stav setrvale konzervujících přílepků k soustavě ČSN 73 08xx, případně jde o "přepisy" ustanovení, které špatný stav dokonce zhoršují (kdy reakce modrého Sboru na tyto události více než odpovědnost a profesionalitu, připomínají spolek hasičů z filmu „Hoří má panenko“).

Přitom, existují země, kde problematiku požární bezpečnosti staveb berou vážně a v souladu se současnými poznatky (na rozdíl od nás, světe div se, může jít třeba o provincii v jihovýchodním Turecku). Jako tradičně jsem šlapal na rotopedu a sledoval (v relaci „Branky, body, vteřiny“, na ČT 1) reportáž o přípravě basketbalistek USK Praha na další euroligový zápas, s málo známým tureckým klubem Cukurova. V obrazové části příspěvku mě upoutalo dimenzování únikových cest v místní sportovní hale. A protože v archívu ČT si nelze relaci BBV zpětně prohlédnout, musel jsem použit portál Wikipedie a skutečně – dokonce i na Středním východě umí ve shromažďovacím prostoru vytvořit vhodné podmínky pro bezpečnou evakuaci osob:

Poznámka: Skutečnost má daleko do vysmívaného „tureckého hospodářství“; přitom v ČR se ani po roce 2000 s takovým řešením zpravidla nesetkáme – profesní návrh často obsahuje pouze zpitvořené slohové cvičení, sepsané v čase budoucím, na které jeho „zpracovatel“ získal souhlasné stanovisko (od sociálně blízké osoby na místním HZS, případně z nařízení náčelníka nebo podnáčelníka) a projektant + dodavatel stavby + investor potom s problematikou evakuace osob naložili k „obrazu svému“…

Ručka.jpg(1 kb) Než se budu více věnovat nedávné tragické události, uvedu příspěvek tragikomický, nastavující zrcadlo reálné činnosti tuzemského modrého Sboru (s níž se v médiích nesetkáme). Půjde o přepis reakce, kterou jsem obdržel k letošnímu lednovému Zápisníku (šlo o projednávání projektů PBS přímo s veliteli stanic HZS). Na rozdíl od originálu je v textu záměrně použito fiktivní příjmení a jsou vytečkovány neslušné, leč pravdivé výroky, za které se autor příspěvku dopředu omlouval:

Jako příslušník stavební prevence jsem ve městě našeho kraje kolaudoval nový pavilon v areálu pro postižené, který byl vybaven mimo jiné EPS s klíčovým trezorem, kde byl uložen generální klíč. A tak jsem podle platných směrnic jeden z centrálních klíčů k tomuto trezoru jel předat místnímu veliteli profesionální jednotky HZS. Zde je nutno podotknout, že cca tři měsíce přede mnou tam kolega (tehdy npor. Josef Švejk) kolaudoval nový objekt prodejny „Lidl“ a taky jeden z centrálních klíčů k trezoru zanechal tehdy dotčenému veliteli na stanici. Při předávání klíče mě pak zaskočil jeho výrok, kterým se docela bavím, když mám někdy špatnou náladu.

Cituji: „Nic mi tady k…a nenechávej, úplně stejný klíč mi už tu nechal Švejk a je nám zcela na p..u. S vedoucím Lídlu jsme při prohlídce nového objektu, spolu s příslušníky HZS, přišli na to, že ten klíč nepasuje do žádných z přítomných dveří, takže si s tím odemkneme tak leda hovno“.

Po necelém roce pak onen velitel se všemi hasičskými poctami odešel na zaslouženou výsluhu …

Poznámka: Proč i dnes s takovým „materiálem“ musíme u HZS pracovat …? Jen pro vysvětlení neprofesním čtenářům – „centrální klíč“ slouží k otevření klíčového trezoru příslušného objektu a v něm je pak uložen „generální klíč“ k případnému otevření všech uzamčených dveří v objektu. Aby se to při „ostrém“ výjezdu hasičům nepletlo, většinou se příslušné krajské HZS snaží zajistit, aby centrální klíče k jednotlivým objektovým trezorům byly na jejich území stejné …

Ručka.jpg(1 kb) Ve stručném vyjádření k nedávnému požáru budovy v pohraničním městečku Vejprty, kde provozovali jeden z deseti místních ústavů sociální péče, mi přijde trefné použití neslušného výrazu (jako výše velitel stanice HZS) a tomu s gustem konstatovat: „....., já jsem vám to říkal !!!!!“.

Kauzu dostatečně semlela všechna média (dokonce i BBC a NY Times). Přitom, nikomu kdo promlouvá v mediích, ani náhodou nepřišlo divné, proč více než 30 let od změny společenského systému, můžeme v ČR jako ústavy sociální péče nadále využívat takové objekty (pro úplnost - dřevěně stropy uvnitř budovy není z ulice vidět…):

Dopředu odmítám alibistické výmluvy (o co se hned druhý den na ČT1 pokoušel pracovník Gř HZS, který v souvislosti s evakuací osob svou profesní „odbornost“ již veřejně projevil, nezapomenutelnou hláškou o „duchapřítomnosti přítomných“), že ze strany státu s tím nešlo nic udělat (mám totiž vlastní zkušenosti, a nejen ze zahraničí). V éře mého podnikání, jsme v roce 1994 postavili novou továrnu na výrobu dřevěných požárních dveří. Z profesních důvodů jsem trval na umístění lakovny do samostatného objektu. Nedlouho po kolaudaci areálu byl vydán závazný právní předpis, který výrazně snižoval přípustný emisní limit škodlivin, vypouštěných z lakoven do ovzduší (a to nejen u provozů nově zřizovaných). U stávajících objektů bylo pro nápravu stanoveno dvouleté přechodné období – v našem případě nový limit znamenal nutnost přistavět k lakovně další, půdorysně analogicky rozlehlý objekt, ve kterém byla umístěna přídavná vzduchotechnická zařízení se speciálními filtry (ty jsme mohli likvidovat pouze prostřednictvím k tomu určených firem a při kontrolách pak uhrazenými fakturami dokládat, že likvidaci odpadu z lakovny skutečně tímto způsobem provádíme). Ve druhém, stávajícím závodě, jsme u vestavěné lakovny neměli takové prostorové možnosti; proto bylo nezbytné změnit technologii a přejít na vodou ředitelní nátěrové hmoty (které přísnějšímu emisnímu limitu vyhovovaly, ale snižovaly kvalitu-životnost povrchové úpravy).

V této souvislosti nechápu situaci, kdy prostor k veřejnému vystoupené dostávají hlavně subjekty, které s prominutím „vězí ve sračkách až po uši“ a názor jiné strany vůbec nikoho nezajímá. Jistě, osm, při jednom požáru udušených osob, je velká příležitost k tomu, aby se dotčené orgány v médiích dostatečně zviditelnily:

Škoda, že ústřední náčelník HZS, v době kdy starostka města blábolila o tom, jak měli v budově nadstandardní požární vybavení, spočívající v instalaci bateriových kouřových čidel pouze na WC + umývárnách (důvod zřejmě nebyl požární - asi zde nemohli mít instalovány kamery ke sledovaní klientů), si od ní, s dovolením, nevzal mikrofon a konečně promluvil jako chlap:

„Jménem svým i celého HZS, který od 1. prosince 2011 řídím, vyjadřuji upřímnou soustrast všem lidem, kteří jsou touto tragédií dotčeni. Současně se omlouvám, pozůstalým i ostatním občanům ČR, že za dobu mého působení v nejvyšší funkci jsme v problematice požární bezpečnosti staveb neudělali nic proto, abychom preventivně předcházeli vzniku takových mimořádných událostí. Přiznávám, že ani já osobně jsem nezastavil tendenci pokračující rezignace HZS na tvorbu příslušných technických norem. Přestože v posledních10-ti letech, zejména z veřejně dostupných simulačních modelů, byl i v ČR dostatek poznatků k problematice vytváření vhodných podmínek pro evakuaci osob v I. fázi úvodního rozvoje požáru, stále jsme na ústředí HZS bez námitek souhlasili s nesčetnými změnami tuzemských ČSN, které konzervovaly dřívější návrhový stav, kde prioritně šlo o ochranu majetku a nikoliv o ochranu osob. Dokonce jsme nijak nezasáhli, pokud tyto změny byly navrženy v rozporu s platnými fyzikálními zákony a ani jsme se o tom neporadili s podřízenými složkami HZS, působícími v denní praxi. Situace je o to více tristní, že od 1. března 2020, ve stejném, současným poznatkům odporujícím pojetí, začne platit nová várka změn dalších sedmi norem, které parametry evakuace ještě více zhoršují. Rovněž jsem nedokázal vyvést HZS z nesnází, které jsme v případě problematiky včasného zpozorování požáru, sami v roce 2008 způsobili, vydáním vlastní vyhlášky, kde jsme právně legalizovali nesystémová, kouřová čidla na baterky, která vyvolávají pocit falešného bezpečí. Jenže, místo realizace zásadních opatření, jsem pasivně přihlížel, a tím u našeho Sboru toleroval interní soutěž, spočívající v nákupu, z hlediska efektivnosti využití, téměř bizarních prostředků. Neboť k čemu nám jsou pásová vozidla s přívěsem, obojživelné čtyřkolky, sněžné i vodní skútry, přepravní autobusy nebo evakuační matrace, když z fyziologického hlediska je pro evakuaci osob, ve vztahu k umrtí nebo vážnému poškození zdraví, rozhodující max. prvních pět minut od vzniku požáru a v této době na místo ani vrtulníkem za dobrých podmínek nedoletíte. Rovněž jsem opomíjel názory odborné veřejnosti, působící v praxi mimo struktury HZS, kteří deklarovali, že na bezpečnou evakuaci osob, musí být vždy připraven příslušný objekt, a to zejména v zařízeních určených pro spaní osob - konkrétně ve třech oblastech: včasné zpozorování požáru, vytvoření nezbytných únikových tras v počtu větším než jedna a ve specifických provozech také ochrana osob před kouřem. Při své práci jsem selhal. Proto odstupuji ze své funkce a budu v stejném duchu působit na mé náměstky i na příslušníky HZS v řídících funkcích, kteří se na vzniku tohoto stavu rovněž podíleli."

Bohužel, náčelník ke zmužilému činu nenašel odvahu (asi hodnost a služební výhody jsou mu milejší). Podle očekávání však nabízenou příležitosti mediálně využil před ním stojící marketingově protřelý populista („čau lidi – bude líp“). Již dva dny nato (při slavnostním kopnutí krumpáčem pro základy tuzemského vodního přístavu) se nechal slyšet: „...nedostatek čidel byla zásadní chyba, proto chce upravit zákon tak, aby v těchto zařízeních byla čidla povinně v každé místnosti...“ (inu jak praví klasik: „každý velký oheň může být pro hasiče požehnáním“). Do toho ale, v té samé reportáži na ČT1 přimixovali (nevím, zda záměrně) vystoupení náměstka ústředního náčelníka HZS Vavery, který ve 3. tisíciletí (kdy u nenarozených dětí operujeme onkologické útvary již v děloze matky), se ve věci nezbytné instalace EPS projevil bez zábran a veřejně blekotal: "Je to vždycky daný kolik tam bude obsazenost, není možné, že jakékoliv sociální zařízení by tam mělo okamžitě mít elektronické hlásiče; má to úskalí, je tam investice, je to ten provoz, který tam je a logicky je to roční kontrola a též v některých budovách je složité tato zařízení tam dávat…". Absurdita jeho výstupu, mi připomíná diskusi papalášů v dobách hluboké totality: „A kolik tak soudruhu náměstku myslíš odepsat osob, abychom tam nemuseli dávat EPS???“ (s takovými názory v roce 2020 by pan náměstek měl zajít k doktorovi; možná ho potom na nějaký čas umístí jako klienta do podobného ústavu, aby si tam pěkně odpočinul a užil si bezpečného prostředí…).

Už chybělo jenom, aby nám u příležitosti této smutné události, něco inteligentního neporadil také náš láskyplný pan prezident. Například marketingovou taktiku - nynější volební preference Andyho Bureše může významně zlepšit audience, při které na Úřad vlády povolá současného ministra vnitra a s ním celé stádo modrých generalissimů (aktivních i vysloužilých). Před televizními kamerami jim strhne výložky z vycházkových uniforem a všechny je pošle konat něco užitečného – třeba bdělou noční požární hlídku do vybraných ústavů sociální péče v tuzemském pohraničí (kde zatím není ve všech místnostech instalována EPS).

Poznámka: Profesně mě v celé záležitosti mrzelo, že v informačních zdrojích, které z hlediska požární bezpečnosti „krmily“ veřejnoprávní ČT1 (vsadil bych na Gř HZS), ani za 14 let nikdo nepochopil, v čem spočívá hlavní princip revidované ČSN 73 0835 z roku 2006 (rozhodně to nejsou „zvýšené požadavky na evakuační výtahy“ v ústavech soc. péče). Rovněž se potvrdilo, že nikdo nechce veřejně přiznat, jak do roku 2006 jsme v ČR neměli pro tento specifický účel užívání objektu žádný návrhový předpis (domy s pečovatelskou službou, domovy důchodců i ostatní ústavy soc. péče bylo možné navrhovat podle ČSN 73 0833, jako běžná zařízení pro bydlení a ubytování). Pochopitelně nikdo z dotčených na sebe dnes neprozradí, že takový stav měl zůstat i po roce 2006, neboť v rámci tehdejší revize ČSN 73 0835 si erár u zpracovatele normy objednal (za částku 35 000,-Kč) pouze „přeformátování“ tehdejší ČSN 73 0835, na jednotnou strukturu obsahu technických norem, zavedenou v rámci EU, kam jsme v roce 2004 vstoupili. A kdo by dnes přiznával, že rozšíření této normy ze zdravotnických zařízení také na budovy sociální péče a zařazení úplně nových kapitol 9. (pro domy s pečovatelskou službou) i kapitoly 10. (pro ústavy sociální péče), proběhlo zcela k tíži osobních nákladů zpracovatele normy, který už nemohl nečinnost státu v tomto oboru akceptovat.

Ručka.jpg(1 kb) V prosincovém Zápisníku 2017 jsem avizoval, že nás opět čeká další „tvůrčí“ výron normativních přílepků (tentokrát v rámci druhých, resp. třetích změn k ČSN 73 0802, 04, 31, 33, 34, 35 a 43). Čas pokročil a v letošním Věstníku ÚNMZ č. 2 má být u provedených „úprav“ vyhlášena jejich platnost (s účinnosti od 1.3. 2020). V souvislosti s předchozím vyjádřením premiéra ČR, který vždy reaguje rychle, pokud se problém netýká jeho osoby („…čidla povinně v každé místnosti...“), doporučuji v případě ČSN 73 0835 s vydáním změny Z2 posečkat. Totiž, kdo jiný, než samotný šéf státní exekutivy, by měl držet slovo, které veřejně deklamoval. Protože nečekám na povýšení do generálské hodnosti, či do lépe honorované funkce, ani nečerpám žádné služební benefity, případně výsluhu, nemám problém se na Úřadu vlády ČR čtvrtletně dotázat, jak premiér daný slib plní (aby nám, coby čelný odchovanec soudružské stáje, po čase třeba nesdělil, že kouřové hlásiče mají být v každé místnosti, ale nám stačí i méně …).

Již o dva měsíce dříve (vůči vyhlášení platnosti) byly texty změn dotčených norem zařazeny do elektronické databáze ÚNMZ „ČSN online“ (zřejmě profesní veřejnosti k seznámení). Bohužel, ani jako autor ČSN 73 08035:2006 nemám bezplatnou možnost, podívat se na webu do oficiálního textu normy (kterou jsem sám napsal), anebo do její změny, co "přepsali jiní" (musel jsem s laskavým svolením nahlédnout u našeho souseda). Po předchozích zkušenostech se již nedivím přehlíživé aroganci „zpracovatele“ této změny (v tiráži: PAVÚS, a.s., Centrum technické normalizace pro požární ochranu, Ing. Petr Boháč), kdy s původním a dosud profesně působícím autorem výchozí normy, nikdo ani náznakem nekonzultoval ustanovení, které hodlá v normě přepisovat. A podle toho současná „novelizace“ vypadá (následuje exemplární ukázka, jak se technické normy psát nesmí):

Na základě zákona o svobodném přístupu k informacím č. 106/1999 Sb., jsem coby autor ČSN 73 0835, požádal MV ČR o kopii dokladů, jak se změnou Z2 této normy na ustředí HZS naložili v připomínkovém řízení. Ministerstvo do týdne vyhovělo - sice jsem nečekal uragán odmítavého textu v jejich vyjádření, ale globální bezvýhradný souhlas mě naprosto konsternoval:

Poznámka: Dobře si vzpomínám na někdejší zdůvodnění zákona o státní službě, který měl zajistit, aby státní správa byla řízena odborníky (přitom jsme konfrontováni se stavem, kdy jediným projevem elementární slušnosti zúčastněných, by bylo hledat si jiné zaměstnání…).

Ručka.jpg(1 kb)

Ve Věstníku ÚNMZ č. 1/2020 je kromě jiného uvedeno:


Hlavní stránka Minulý zápisník