Konečně mám jednu profesní, pozitivní zprávu. Na okraji areálu ostravské fakultní nemocnice se právě dodatečně zatepluje objekt, který slouží jako ubytovna personálu. A věřte - nevěřte, všech osm nadzemních podlaží má v celé ploše fasády provedenu izolaci z minerální vlny. Bohužel nešlo pořídit vypovídající fotku, neboť stavební firma velmi důkladně obalila lešení ochrannou sítí.
Poznámka: Jen doufám, že hlavní příčinou nebyla přebytečná izolace, která zůstala po předchozím zateplování jiných budov v areálu, sloužících ryze zdravotnickým účelům …
Minule jsem avizoval edukativní příspěvek - o tom, co v noci dýcháme v místnostech, které mají obvodové stěny difúzně uzavřeny pěnovým polystyrénem a k tomu instalována nová, plastová okna (kde mi při provádění výpočtů simulačních modelů samovolně uhasínají bytové požáry)…
Přitom požáry samovolně uhasínají nejen při modelových simulacích, ale také v reálné skutečnosti:
Poznámka: Majitelka bytu se vrátila z dopoledního nákupu a její obývací pokoj se významně proměnil (zbytky zničené televize jsou již uklizeny); k poškození izolačních dvojskel v uzavřených oknech pokoje však nedošlo.
Příčinou samovolného uhasínání bývá skutečnost, že v místnostech s ložiskem požáru klesne pod limitní úroveň kyslík, potřebný k hoření. Přitom přes zavřené plastové okno dovnitř pronikne (infiltrací přes spáry) jen malé množství vzduchu (ke spálení 1 kg hořlavé látky je však potřeba cca 6 m3 vzduchu a následně vznikne cca 11 m3 spalin).
Ukázka infiltrace vzduchu přes plastové okno o ploše 1 m2:
Poznámka: Spára mezi rámem a otvíravým křídlem může být u plastových oken minimální (z hlediska působení vzdušné vlhkosti jde o inertní materiál); v tomto případě je zvolena šířka volné spáry 1 mm (modře zbarvené tečky vzduchu proudí dovnitř místnosti a oranžové ven z místnosti). Kromě toho jsou plastová okna standardně vybavena celo-obvodovým kováním, která sestavu v zavřené poloze ještě více „utěsňují“.
Pro srovnání infiltrace vzduchu přes dřevěné okno o ploše 1 m2:
Poznámka: Konstrukční spára mezi rámem a otvíravým křídlem musí být u dřevěných oken větší (z hlediska působení vzdušné vlhkosti dřevo stále „pracuje“); v tomto případě je u původního dřevěného okna zvolena šířka 5 mm (modře zbarvené tečky vzduchu opět proudí dovnitř místnosti a oranžové ven z místnosti). Kování je použito rovněž standardní, tříbodové (dva postranní závěsy + zavírací „půloliva“).
Výsledek - při porovnání číselných hodnot proudí infiltrací klasickým dřevěným oknem do místnosti vzduch o objemu až 20 m3/hod a plastovým cca 1-2 m3/hod.
Dále jsou uvedeny ukázky ze sledování produkce CO2 v dětském pokoji:
Poznámka: Na obrázku je v červeném rámečku půdorysný detail 3D modelu pokoje; reálné dýchání dětí při simulaci zastupují dva ventilátory, které produkují objem CO2 o hodnotách 18-19 litrů/hodinu (což je fyziologický limit pro děti školního věku).
Stav v dětském pokoji po jedné hodině „spánku“ (pohled přes okno z venkovní strany):
Poznámka: Částice CO2 „vydechované“ dívkou mají šedou barvu a částice CO2 „vydechované“ chlapcem jsou pro rozlišení modré. Je evidentní, že CO2, který je 1.5 x těžší než vzduch, se i po jedné hodině „provozu“ drží ve spodní části místnosti.
Stav po jedné hodině „spánku“ (následuje půdorysný průmět u tzv. „drátěného“ modelu):
Stav po dvou hodinách „spánku“ (svislý řez „drátěným“ modelem):
Poznámka: Částice CO2 „produkované“ dívkou i chlapcem se stále koncentrují ve spodní části místnosti (tj. v jejich „dýchací“ zóně).
Výmluvné je grafické vyjádření z průběžného měření produkce CO2 v modelovém dětském pokoji po sedmi hodinách „spánku“:
Poznámka: Červená, vodorovná čára představuje hygienický limit CO2 - současná přípustná koncentrace v ČR činí 1500 ppm; byla o 50% zvýšena vyhláškou č. 20/2012 Sb. „O technických požadavcích na stavby“ (přitom světová zdravotnická organizace WHO uvádí limit 1000 ppm).
Následuje ukázka, kdy v simulačním modelu můžeme (za bezvětří) větrat stále otevřenou „ventilačkou“ – stav po pěti hodinách:
Poznámka: Je evidentní, jak otevřenou „ventilačkou“ v horní části okna (blíže viz červená šipka), ani po pěti hodinách, žádné částice CO2 ven z pokoje neproudí.
V dalším simulačním modelu téhož dětského pokoje můžeme (za bezvětří) zkusit rázně větrat každou hodinu, a to zcela otevřeným oknem po dobu 5 minut:
Poznámka: Zatím je okno uzavřeno (boční stěna pokoje je pro názornost zobrazena jako transparentní).
Poznámka: Již máme 30 sekund otevřeno a žádné částice CO2 za bezvětří neproudí ven…
Poznámka: Po pěti minutách máme opět zavřené okno a žádné částice CO2 za bezvětří neproudily v předchozích pěti minutách z pokoje ven…
V modelu se dá simulovat také vliv větru (zvolena rychlost proudění v = 2 m/s, směrem proti 5 minut otevřenému oknu):
Poznámka: Částice CO2 se vlivem proudění větru, u zcela otevřeného okna, dostaly v pokoji do vznosu a současně proudí také ven z místnosti.
Závěr: Málokdo z nás si po 365 dnů v roce na noc nastaví budík tak, aby každou hodinu vstával a po dobu pěti minut zcela otevřel okno v pokoji, kde spí on nebo jeho nejbližší a ještě doufal, že venku vane příznivý vítr. Řešení této problematiky je vlastně jediné - nucené větrání, spojené s rekuperací proudícího vzduchu ve výměníku…!!!
Začátkem září jsem se na VŠB TUO Ostrava zúčastnil XXVIII. ročníku mezinárodní konference "Požární ochrana 2019" (dostal jsem pozvánku, jako dřívější pedagog); konkrétně pak odpoledního jednání dne 4.9. 2019 v odborné sekci “Požární ochrana” (kde mě v programu zaujaly dva ze zařazených příspěvků). O jejich prezentaci se podrobněji zmíním v příštím Zápisníku.
Bohužel musím konstatovat, že předváděná produkce mi svou úrovní nepřipomínala profesní odbornost, ale spíše „Besídku zvláštní školy“; při vystoupení osob z kancelářských řad Gř HZS jsem si tehdy zapsal tři poznámky:
Poznámka: Tak uvidíme, alespoň se máme na co "těšit" ….
Ve Věstníku ÚNMZ č. 9/2019 je kromě jiného uvedeno:
Hlavní stránka | Minulý zápisník |