Na začátku roku jsem původně zamýšlel napsat proslov, který by mohl přednést (nejen k hasičskému národu), zatím zcela neviditelný modrý orgán, momentálně odpovídající za ústřední řízení požární prevence v ČR, a to na aktuální téma: „Jak v naší zemi PBS nevzkvétá…“ (a rozhodně bych v něm nesliboval „modré z nebe“). Jenže události nedávné doby mě nutí, kromě tradičního přání po všech stránkách zdařilého roku 2018, dodržet obvyklou formu.

Za pozitivní skutečnost hodnotím počin veřejnoprávní televize, která konečně našla odvahu a dne 4.12. 2017 ve svém publicistickém pořadu „Černé ovce“, uvedla reportáž „Strop“, o zjevně trestuhodných skutcích, souvisejících s vydáváním veskrze kladných papírových posudků (dnes hlavního provozního paliva tuzemského stavebnictví).

Nechci zatěžovat všemi podrobnostmi; extrakt pořadu je následující: ve stávající školní budově spadl (vlivem působení vody) sádrokartonový podhled a těžce zranil jednoho hasiče; radnice nechala udělat stropy nové a v červnu 2017 autorizovaný inženýr („stavař“- zástupce rodičů), zjistil při kontrole na místě, že rozteč upevňovacích vrutů desek požárního sádrokartonu, dosahuje až 320 mm (místo „projektovaných“ 170 mm), což potvrdil i přizvaný soudní znalec (z oboru diagnostika a poruchy technologie pozemních staveb - písemně i pořízenou fotodokumentací):

Znalec současně konstatoval, že nově instalovaný požární podhled nemá požadovanou odolnost 30 minut. Aby se všem kritikům zavřela ústa, tak starosta města sehnal jiného „experta“, který vypracoval další posudek, dodatečný (vydaný dne 6.8. 2017, kdy už bylo v učebnách vymalováno), tentokrát s hodnocením příznivým (aniž by příslušnou stavbu vůbec kdy navštívil). Následná kolaudace hladce proběhla a ve škole se zase může „vesele“ dál vyučovat.

Nemám rád, když si někdo setrvale hraje na „svatouška“; navíc pokud si dodává profesní důležitosti tím, že si před televizní kamerou nasadí bílý plášť a s dikcí „uspávače hadů“ divákům vysvětluje „nevysvětlitelné“:

Opakovaně jsem si v archívu ČT ověřil, že reportáž je na tuzemské poměry vedena velmi objektivně. Skutečně se jednalo o dodatečný elaborát č. 4171/71/2017 ve věci: „Posouzení požární odolnosti sádrokartonového podhledu systému RIGIPS 4.11.11 s požadavkem EI 30 (a <- b) DP1 při působení požáru ze spodní strany“, pro akci: „Základní škola a gymnasium Čelákovice“, který byl pro objednatele na jistě pozitivním konci, ještě „vyfutrován“ kulatým razítkem soudního znalce (z oboru požární odolnosti konstrukcí). Nejsem sice žádný soudní znalec, ale osobně za velmi podivuhodnou věc považuji již samotný záměr posudku, cituji: „Posouzení požární odolnosti je provedeno teoretickou extrapolací (rozšíření výsledků) zkoušky požární odolnosti, provedené podle EN…“ (konkrétně v rakouském Linci, dne 26.4. 2007). Neboť je evidentní, že princip rozšířené aplikace výsledků zkoušek nestačí opatřit kulatým razítkem jakéhokoliv soudního "znalce", ale musí jej bezpodmínečně schválit Autorizovaná osoba, která certifikát na konkrétní produkt v ČR vydala a opakovaně dozoruje jeho realizační podmínky. Současně je nezpochybnitelným faktem, že teoreticky nebo výpočtem můžete prokazovat požární odolnost jen v těch případech, pokud se všechny parametry dají početně formulovat (ještě se však na světě nenarodil genius, který dokáže početně formulovat dobu porušení celistvosti sádrokartonové desky, která zcela chaoticky praská a po částech odpadává, a to vlivem přeměny v sádrovci vázaných 6-ti molekul krystalické vody v páru – to lze průkazně ověřit jedině zkouškou požární odolnosti, prováděnou po celou dobu požadované odolnosti proti ohni; na to nestačí ani virtuální zkušební pec, natož oblečený bílý plášť, ani případně s pěknou kravatou …).

Za druhou pozitivní skutečnost pak hodnotím závěr reportáže, kdy náčelník požární prevence příslušného kraje na kameru konstatuje, že ve světle nových zjištění, jsou ochotni se danou záležitosti znovu zabývat a přistoupit k přezkumnému řízení, svého předchozího souhlasného stanoviska (no, uvidíme …).

Poznámka: Přitom neřeším prostý fakt, že kouzelník s kulatým razítkem „soudního“ znalce pro školu v Čelákovicích, je rovněž z Čelákovic a že s jeho eskamotérstvím jsem se již několikrát setkal. Ani skutečnost, kdy normativní rozteč upevňovacích vrutů (u desky požárního obkladu, instalované na ohřívané straně podhledu) nemá přesáhnout taxativní hodnotu 200 mm, a to již při době požární odolnosti 15 minut, neboť tak bylo deklarováno v Tabulce 5, položkách 1.1 až 1.7 konečného návrhu ČSN 73 0821:2005, který dotčený posuzovatel jistě dobře zná, neboť jej svým písemným nesouhlasem ze dne 18. 8 2005 odmítl (jak tehdy učinila řada jiných osob, kteří se živí papírovými posudky …). O tom, jak „důvěryhodnou“ složkou společnosti je dnes v ČR skupina jistých „soudních“ znalců a úroveň jimi vydaných „znaleckých posudků“, co nejen v mediálním prostoru, obíhá po soudních síních, ani nemluvě. Určitě jde o výnosný byznys; přitom nemyslím zrovna posudky pro konkrétní soud, ale zejména posudky „obchodní“, vystavené pro konkrétní firmy a opatřené tím veledůležitým kulatým razítkem „soudního“ znalce (pro ilustraci - pokud posudek v měsíci srpnu má u „znalce“ pořadové číslo 71 a odhadnu průměrnou platbu za kladný „obchodní“ posudek, třeba na 30000,- Kč/kus, pak jistě nemusím ob den večeřet chleba se sádlem a s cibulí …). Možná by k nápravě pokřiveného prostředí stačilo do příslušného zákona doplnit větu, že razítko „soudního“ znalce lze použít jen ve stanoviscích, které si vyžádal příslušný soud a nikde jinde …

Až do Rakouska bylo slyšet, jak druhý adventní víkend ve veřejnoprávním rozhlase ČRo, ronila profesionální slzy současná tisková mluvka Gř HZS. Skoro celý den posluchačům opakovala naučený text, který jí k mediálnímu vystoupení sepsali zdejší modří generalissimové, anebo jejich podržtaškové. Konkrétně lkala nad tím, jak v ČR násobně stoupá počet velkých požárů a jak tuzemské firmy proti tomu téměř nic nedělají.

Jak už to v takových případech zpravidla bývá (pokud vinu svalujete na druhé), chyběla tomu jistá sebereflexe. Totiž ani náznakem se nezmínila o faktu, že na vině nejsou jenom místní firmy (chovají se v rámci možností), ale také příslušný erár, neboť v rámci výkonu státního požárního dozoru téměř ustává efektivní činnost požární prevence (oni jsou přece hasiči a mají hasit + zachraňovat, tak proč by vzniku mimořádných událostí měli předcházet…); vždyť ta prevence je mediálně málo akční a nemá potenciál ovlivnit pro potřeby HZS přerozdělovaní financí ze státního rozpočtu.

Poznámka: Chtěl jsem pro ilustraci pochybení, vzniklých na obou stranách barikády, jednu realitu vyfotit, ale zářící neonová stropní světla mi v tom úspěšně bránila. Tak alespoň slovem – v místním hobby marketu jsem během roku opakovaně nakupoval, drobný spojovací materiál a hořlavé zboží, uložené ve zdejších regálech, vždy zasahovalo až do úrovně „kouřových zástěn“ systému SOZ. Co dodat, snad jen tolik, že podle mých poznatků se v našem kraji razovitem na požární prevenci vykašlali už dávno …

Již jsem o tom psal dříve, přesto v kontextu vydávání veskrze kladných posudků, aktualizuji letitý případ. Ve věcné souvislosti s nedávnými parlamentními volbami (i když stále ještě nechápu proč „snění“ člověka, podezřelého z dotačních podvodů, u nás schvaluje 30 procent hlasujících; a pokud pán zrovna nespí, tak mluví a zpravidla se hluboce mýlí; méně diplomaticky vyjádřeno, otevřeně lže), jsem v médiích zaregistroval informaci o nedávné rekonstrukci hlavního jednacího sálu poslanecké sněmovny (fundamentálně se zajímám o zde instalované vstupní dveře):

Dlouhodobě si totiž kladu otázku, jakou požární odolnost asi vykazují, svým provedením kývavé, dvoukřídlové dveře, opatřené oboustrannými pružinovými závěsy, které oddělují vnitřní shromažďovací prostor (tvořící požární úsek) od ostatních částí objektu, a také jakým způsobem byla prokázána jejich požární odolnost (fotografové se sice zaměřují na jiné detaily rekonstrukce, přesto lze při zvětšení pozorovat na otvíravém křídle instalovanou červenou, „zpěňující“ pásku):

Na základě zkušeností odhaduji (u veřejné budovy administrativního charakteru) návrhovou odolnost 30 minut. Na vlastní oči jsem se přesvědčil, že uvedené provedení (tj. s oboustrannými pružinovými závěsy) nemůže při skutečné zkoušce požární odolnosti uvedeného limitu dosáhnout (kývavé požární dveře „pěkně“ hoří také na odvrácené straně již ve 24 minutě zkoušky a obě křídla jsou, neohřívanou stranou pružinových závěsů, samovolně zatlačovány směrem do zkušební pece, a to i proti normativnímu přetlaku ve vnitřním prostoru pece a ani sebelepší „zpěňující“ páska tomu nezabrání):

Poznámka: Pokud dveřní sestava ve zkušebně nevychází, tak mě eminentně zajímá, z které „autorské dílny“ veskrze kladný posudek pro tyto parlamentní dveře pochází (i když asi tuším odkud vítr vane…). Stále však platí, co jsem tehdy napsal: „Nemůže být u nás dobrá PBS, když špatné jsou požární dveře v jednacím sále nejvyšší státní instituce v ČR“ (a my občané tuto vadu u „prvních požárních dveří republiky“ častokrát vídáme v televizním zpravodajství …).

I poslední příspěvek se týká epidemie veskrze kladných papírových posudků s konstatováním, jak teorie komunikace stavebních firem, dosáhla takové úrovně, že dnes již dokážou zdůvodnit úplně všechno. Konkrétně se jednalo o průkaz požární odolnosti složité stavební konstrukce, s řadou vrstev (některé i hořlavé), navíc s provětrávanou vzduchovou mezerou. Předložený výchozí požadavek se opíral o sdělení: „Nechceme jít do kamenné zkušebny (je to hodně drahé a zdlouhavé, zejména výroba + kondiciování vzorku); souhlasíme s testem ve virtuální zkušební peci a obratem zasíláme podklady, protože kolaudace je za tři týdny...“ (k tomu přiložili zpravidla nic neříkající kopie titulních certifikačních listů k jednotlivým materiálům).

Evidentně spěchali (do Vánoc), proto jsem jim obratem napsal, že u jednotlivých látek musí doplnit také jejich hustotu, specifické teplo a teplenou vodivost (alespoň za normálních podmínek při teplotě 20°C). Email jsem odeslal v pátek s tím, že pokud spěchají tak v pondělí od nich očekávám zpřesněné podklady. Jenže v pondělí zřejmě našli někoho, kdo jim na požárně dělicí konstrukci EI 60 vystaví ten správný „papír“ (i když všechny materiály a zejména ty hořlavé, nejde standardním postupem početně formulovat). Místo zpřesnění pokladů jsem proto obdržel sdělení, které je možné rovnou vytesat do podstavce pomníku národního stavitelství: „Každodenní komunikace ohledně uvedeného problému posunula řešení mimo výpočet“.

Poznámka: Inu, skončila doba vánočních pohádek a zlo opět převzalo svou vládu nad světem. Možná bych měl, kromě blbosti roku, zavést také novou anketu „Perla roku“…