Zápisník 2014

Hlavní stránka

Ručka.jpg(1 kb) Vánoční televizní pohádky s dobrým koncem národ jaksi netáhnou – na neuvěřitelných 90% bodového hodnocení svátečních pořadů letos v seriózním celostátním tisku dosáhl vysílací kanál, na kterém nepřetržitě plápolal krb (navíc s dodatkem, že pokud by bylo vidět, kdo přikládal - dostal by rovnou stovku). Mohu proto nabídnout mysteriózní a přece profesní střet dobra se zlem, se špatným koncem:

Za devatero horami a devatero řekami, pod modrou vlajkou se žlutými hvězdami, leží kraj podivuhodný - a v něm se jeho obyvatelé rozhodli, vyměnit staré kostely za chrámy nové, svým zaměřením veskrze obchodní. Okolo děda Vševěda se tehdy v podzámčí našlo pár poddaných a společně pro blaho lidu obecného sepsali supliku, kterou na vědomost všech dal hlasitým vybubnováním krojovaný zemský tambor.. Zpočátku výstavba řádně probíhala – katedrály konzumu, s pěkně pekelným označením shoping …, pohříchu v cizáckých rukou, rostly v zemi jako “houby po dešti”. Stavěly se nekonečně rozlehlé, “od úplňku k úplňku” a našim oráčům zabíraly nejúrodnější půdu. Přesto jejich výstavba ctila základní omezení, že nové kostely musí být jednopodlažní (ve formátu pohádkové řeči = jeskyně pro jednohlavou saň), včetně dovolené výjimky, umožňující vykutat v podzemí velkostáj pro kočáry a jiné povozy, jimiž panstvo, omladina i ostatní dělný lid do chrámu nákupů dorazili (ilustrační řez, znázorňující výchozí pravidlo, je uveden na následujícím obrázku):

shop_1NP.jpg(1 kb)

Neuplynula ani polovina z pověstných 20-ti let, kdy se v pohádkových příbězích zásadně změní osud hlavní postavy, a chrámy konzumu přestaly vyznavačům nového náboženství svou rozlohou stačit. Návštěvníků setrvale přibývalo, přijížděli sem v celých houfech a nejen na konkrétní mši, ale často na pobožnost celodenní. Přitom jim vůbec nevadilo, že místo zboží se jim zde nabízely ke koupi jakési “akce”. Takový zájem nečekali ani vlastníci chrámů, a proto se rozhodli přestavovat, rozšiřovat a zvětšovat, pochopitelně za plného provozu. A v luzích, kde již volného místa nebylo nazbyt, po provedené přestavbě, když se odstranily velkoplošné reklamní kulisy (zakrývající místo stavby), měl původně jednopodlažní drak najednou hlavy dvě (přestože všeobecné nařízení o nekonečné rozloze jeskyně pro jednohlavou saň nikdo nezměnil). V reálných podmínkách může bobtnání zákeřné obludy vypadat klidně takto:

shop_2.jpg(1 kb)

Pře sepisování “chrámové” supliky nám děd Vševěd rovněž vyprávěl zajímavé příběhy, jak ve vzdálených, bohatých krajích, si můžou dovolit zastřešit dokonce celé ulice, aby na vyznavače nového náboženství nepršelo. A prorokoval, že i v naší zemi jednou také zbohatneme a výhledově prý musíme podobnou věc vyzkoušet. Po jeho proslovu došlo téměř na zmatení jazyků, jako při stavbě babylonské věže. Nakonec jsme přece jen našli společnou řeč a dohodli zásady, jak pro blaho lidu zastřešit celou ulici, kterou mohly po stranách lemovat okolní domy, a to nejvýše do úrovně tří podlaží. Prvotním pravidlem byla skutečnost, že vlastní zastřešená ulice a rovněž postranní domy nemohly být nekonečně rozlehlé (musely ctít pravidla dělení do požárních úseků, včetně jejich mezních rozměrů). Druhé pravidlo stanovilo, že každý prostor na jednotlivém podlaží postranních domů musí mít východ jak do prostoru zastřešené ulice, tak i na stranu protilehlou (do dvora). A třetí neméně důležité pravidlo požadovalo, aby prostor pod konstrukcí zastřešené ulice byl dostatečné rozlehlý (aby mohl z větší části pojmout kouř z případného požáru, který nikdy nezasáhne přítomné osoby) a navíc se musí s dostatečným počtem otvorů samočinně otevřít, pro jeho řádné odvětrání - zkrátka, aby se co nejvíce blížil realitě volného prostranství (ilustrační řez, znázorňující výchozí pravidla, je uveden na následujícím obrázku):

Ručka.jpg(1 kb)

Asi jsme zbohatli příliš rychle. Zastřešené ulice jsme začali stavět záhy poté, co byla suplika vyhlášena. A do toho přišel trend rozšiřování a přestaveb, kdy se jaksi zcela zapomnělo na výchozí pravidla a začaly se vzájemně kombinovat obě metody - tj. do nekonečně rozlehlého jednopodlažního objektu, se klidně začaly vestavovat “zastřešené ulice”. Pohádka skutečně nemá dobrý konec a v realitě současné praxe to může vypadat takto:

Ručka.jpg(1 kb)

Poznámka: Nevím, zda návrat ke kořenům pravidel výstavby i změn staveb nákupních center dnes někoho osloví. Opakování kdysi byvalo “matkou moudrosti” - proto si ve věcné souvislosti dovolím připomenout, že na objekt, který je v jednom požárním úseku zčásti jednopodlažní, zčásti dvoupodlažní, již musíme z hlediska PBS nahlížet výlučně jako na objekt dvoupodlažní (ten však nemá přípustné neomezené půdorysné rozměry). Stejně tak není možné do jednopodlažního, nekonečně rozlehlého objektu vestavět, jen částečně požárně uzavřenou “zastřešenou ulici” – když přihlédnu k výše publikované fotce, tak zde dochází k několika souběžným kolizím. Jednak při členění do požárních úseků (sklo rozhodně není “požární”, stále to docela dobře poznám), kdy dvoupodlažní vestavba bez důsledného požárního + statického oddělení nedovoluje posuzovat zbývající část objektu jako jednopodlažní. Dále z prostorů vyššího, požárně neodděleného podlaží vestavby, chybí úniková cesta druhým směrem (tj. do prostoru zastřešené ulice) a nestačí jen propojit dílčí podlaží obchodu uvnitř mezi sebou eskalátorem. O případné funkčnosti požárního odvětrání v jedno i dvoupodlažní části objektu nespekuluji, protože nemám dostatek informací (soudím však, že bude v negativní interakci s instalovaným vodním SHZ). Docela by mě mrzelo, pokud zmíněné příklady nadále fungují jako “bezpečné” stavby jen proto, když někdo vlivný zavolal na příslušný SÚ, že majitel objektu je v regionu docela významný zaměstnavatel…:

Ručka.jpg(1 kb) Prvního ledna uplynulo 20 let od doby, kdy se Česká i Slovenská republika rozdělily a vyvíjejí se dále jako dva samostatné státní subjekty. Mnoho věcí však historicky sdílíme – v naší profesi například předpisy požární bezpečnosti staveb. Jistě na obou stranách došlo k určitým formulačním i institucionálním úpravám, ale stále zůstal nezměněn výchozí základ.

Proto Vás možná v záplavě vánoční pošty překvapila skutečnost, že na Slovensku již prozřeli a dokonce našli odvahu se současným stavem požární prevence něco udělat – pro inspiraci uvedu krátký, leč výstižný úryvek z docela rozsáhlého stanoviska jedné profesní skupiny:

Odborná verejnosť vníma stagnáciu celej požiarnej prevencie, zastavenie legislatívneho procesu, nízku aktivitu Prezídia HaZZ v oblasti požiarnej prevencie, najmä v oblasti protipožiarnej bezpečnosti stavieb, stratu kontaktu ústredného orgánu s odbornou verejnosťou. Usmernenia zo strany Prezídia HaZZ z oblasti protipožiarnej bezpečnosti stavieb sú v mnohých prípadoch neodborné a nedostávajú sa k špecialistom PO. Prezídium HaZZ si vyhradzuje právo veta, k usmerneniam, ktoré sú v mnohých prípadoch nesprávne a proti logike riešenia protipožiarnej bezpečnosti stavieb a taktiež Prezídium HaZZ nereaguje na problémy, ktoré vznikajú nesprávnymi zmenami predpisov pojednávajúcich o protipožiarnej bezpečnosti stavieb.

Poznámka: Docela to vystihuje také tuzemský stav oboru – možná by se slušelo dodat, že naší zodpovědní muži, to na Gř HZS mysleli s požární prevencí tak upřímně, až ji přivedli do nejhoršího stavu v historii naší země (… polystyrén do výšky 12 metrů – a není to málo Rudolfe Milošoviči ….?). A až jim to někdo “osvícený” na jejich ministerstvu konečně personálně započte, mohli by si v rámci krizového postupu nasadit třeba plynovou masku, aby je nikdo na ulici nepoznal.

Ručka.jpg(1 kb) Ve Věstníku ÚNMZ č. 12/2013 je kromě jiného uvedeno:


Hlavní stránka Minulý zápisník