ČSN 73 0810:2009

3.1.3 Konstrukce dodatečných vnějších tepelných izolací u stávajících objektů s požární výškou objektů h > 12,0 m se navrhují podle těchto zásad:

Z odborného hlediska jsem již článek analyzoval v části “Komentáře” těchto internetových stránek. Z obecného pohledu, převedeno do střízlivé skutečnosti, nám ustanovení nejdříve sděluje - případné škody na osobním majetku (např. byt), či zdraví občanů, vzniklé při dodatečném zateplení stávajících objektů až do požární výšky 12 metrů, nikoho (ani stát) nezajímají.

Ze shluku dalších ustanovení lze, pro pěnový polystyrén na zateplené fasádě téhož objektu, sestavit následující pravidla:

může někdy hořet v nejnižší úrovni založení vůči okolnímu terénu (ale pro jistotu, že opravdu může hořet jen někdy, tak raději v ČR tepelný výkon pro ověřovací zkoušku, předepsaný osvědčenou mezinárodní normou, snížíme o polovinu);

pak rozhodně “nehoří” až do požární výšky objektu 12 m;

pak může trochu “hořet” od požární výšky 12 m až do požární výšky 22.5 m + ještě kousek navíc (stačí jen někde upravit v pásu vysokém 0,5 m, aby to realizační firmy neměly moc komplikované);

pak jistě hoří od požární výšky 22.5 m + ještě kousek navíc.

Jak to ten polystyrén vlastně pozná, v jaké výšce objektů se právě nachází? Pokud znáte odpověď, tak vítejte u nás v Kocourkově.

POZNÁMKA Původní zásada z 80-tých let minulého století byla - pokud se mají zlepšit tepelně izolační vlastnosti stávajících objektů, tak i oblast požární bezpečnosti staveb musí akceptovat určité kompromisní řešení. Po roce 1989 však přibyl nový, dokonce ústavní princip - při případném požáru nemá vlivem použitého systému vzniknout škoda na majetku nebo zdraví jiného občana. Zejména v této souvislosti jsme na základě výsledků zkoušek podle mezinárodních předpisů (i podle některých požárů doma v ČR) postupně zjistili, že pěnový polystyrén, i když je překrytý vrchní silikátovou omítkou, přispívá požáru (třída reakce na oheň B) a že tato fasáda šíří požár (zkouška podle ISO 13785-1), Na základě těchto nový poznatků (časově po roce 2002) jsme měli přistoupit k zásadní novelizaci norem vůči zateplovacím systémům - pokud nebudou jako celek vykazovat třídu reakce na oheň jinou než A1 nebo A2, musí mít taková fasáda po celé výšce objektů a kolem všech míst, kde lze očekávat vznik nebo šíření případného požáru, provedenu úpravu, která nešíří požár (odpovídající standardní zkoušce podle ISO 13785-1); to je systémový přístup k vyřešení problému.