ČSN 73 0810:2016 - článek 4.8

V rámci zpracování komentáře k původní formulaci článku 4.8 ČSN 73 0810 (přestože za posledních 7 let se tato norma změnila 5 x, byla v něm bez ohledu na stav současných poznatků stále dokola opisována varianta řešení, kdy již samotná instalace SOZ vytvoří takové podmínky v jednopodlažním objektu, že navržená ocelová konstrukce může zůstat bez ochrany …?), jsme se v naší kanceláři dočetli, že k oxeroxované části tohoto ustanovení byl inovativně připsán fungl nový blud (změny - viz barevně zvýrazněný text):

4.8 Ocelové nosné konstrukce s požadovanou požární odolností nejvýše R 45, které jsou v požárních úsecích objektů do dvou nadzemních podlaží vybavených samočinným stabilním hasicím zařízením (nebo zařízením podle článku 11.1.2.1 této normy), nebo zařízením na odvod kouře a tepla, nebo v požárních úsecích otevřených objektů či otevřených technologických zařízení apod., mohou být zabudovány bez protipožárních ochran (nevyžaduje se průkaz jejich požární odolnosti), a to bez ohledu na rozměry prvků ocelových konstrukcí, pokud se analýzou podmínek požáru a výpočtem prokáže, že v požadované době požární odolnosti nepřekročí při požáru teplota prostředí nebo teplota konstrukcí 450 °C. Tato teplota může být prokázána podrobnou analýzou průběhu teplot za všech možných podmínek požáru i v požárním úseku bez požárně bezpečnostních zařízení za předpokladu, že požární zatížení p ≤ 20 kg · m ^-2.

Poznámka: Možná jsme staromódní, ale z jazykového hlediska naše kancelář konstatuje, že provedená záměna pozice dvou spojek či / nebo v původní části formulace tohoto ustanovení není správná, neboť spojka "či" se má používat jen ve větě tázací (spojka "či" je vlastně 7. pád tázacího zájmena).

Ve věcné souvislosti Saturnin prohlásil, že jeho pracovní zařazení sice nevyžaduje vysokoškolské vzdělání (dokonce ani to současné…), přesto navrženou normovou formulaci, (jenž může být v praxi bohužel používána bez dalšího průkazu), umí snadno vyvrátit bez podrobné analýzy, a to „přímo z hlavy“:

nejen v ČSN 73 0810 se uvádí, že nechráněná ocelová konstrukce dokáže odolávat tepelným účinkům požáru do hranice cca 500°C;
k základnímu předpokladu kodexu ČSN 73 08xx patří, že jeden kilogram průměrného požárního zatížení (p) = jedna minuta trvání požáru (t);
celosvětově přijatá křivka ISO 834, platí i jako tuzemská normativní rovnice průběhu plně rozvinutého vnitřního požáru: T_g = 20 + 345 · log₁₀ (8·t + 1) [°C];
pokud si pamatuje na základy logaritmického počtu, tak dekadický logaritmus čísla 10 = 1.0, čísla 100 = 2.0, čísla 1000=3.0,…;
jestliže závorku ve funkci ISO křivky vyjádří hodnotou v násobku základu logaritnu, tedy čísla „10“, např. (8·t +1) = 100, a pak snadno muže „zlogaritmovat“ a dostane výsledek T_g = 20 + 345 · 2 = 710°C > 500 (450)°C;
a nakonec, když ze vztahu (8·t + 1) = 100 vyjádří čas (t), dostane hodnotu něco málo přes 12 minut (tj. současně požární zatížení p = cca 12 kg · m^-2).

Jak prosté (k průkazu vady ustanovení stačil pouze jeden základní výpočtový postup, který zvládně každý, kdo se v profesi PBS orientuje). Při použití „kalkulačky“ naše kancelář uvádí na pravou míru, že průměrnému požárnímu zatížení p = 20 kg /m2, reálně odpovídá normativní teplota vnitřního požáru 781,4 °C (tomu zpravidla nemůže většina nosných OK, bez dalších aktivních PBZ, odolat). Jinak podrobný komentář, včetně simulačních výpočtů, k problematice případného zajištění stability nechráněných ocelových konstrukcí, výlučně pomocí instalovaného SOZ, je uveden v jiném oddíle těchto internetových stránek.

A ještě by Saturnina zajímalo, co vlastně znamenají ty „Všechny možné podmínky průběhu požáru“, neboť vzhledem k variabilitě pozice ložiska požáru, struktuře, množství i charakteru hořlavých látek, ohraničujícím stavebním konstrukcím, výplním otvorů i okolním povětrnostním podmínkám, jich bude ve vzájemné kombinaci velmi často až nekonečně mnoho (takže se tento blud podle něj v praxi asi moc často použít nedá …).

František Pelc + Saturnin

Poznámka: Sám na dané téma uvádím případ ze své profesní praxe – na stavbě, kterou jsem jako pracovník orgánu státní správy dozoroval, v rozlehlé jednopodlažní hale (jenž podle projektu měla být, vzhledem k „mokrému“ výrobnímu procesu, PÚ bez požárního rizika), došlo ke vzniku devastujícího požáru (a to v době montáže výrobního zařízení - vlivem zalétnutí svařovací okuje do dřevěné přepravní bedny); přitom většina nechráněné OK objektu se při následném požáru deformovala a strhla s sebou i okolní požární stěnu (přímá škoda tehdy dosáhla úctyhodné sumy v řádu desítek miliónů korun ...).