Článek I.5.7 - ČSN 73 0804:2010 ve znění změny Z2 z února 2015

Opět na Saturninovo oblíbené téma - změna Z2 ČSN 73 0804:2010, kterou hodnotí jako „třešničku na dortu“ mezi rychlokvašenými novelizacemi korupčních ČSN řady 7308xx..; naše kancelář obdržela následující dva dotazy k problematice podlah v podzemních garážích:

Chtěl jsem se zeptat: Pochopil jsem článek I.5.7 ČSN 73 0804/Z2 správně, že v případě instalace zařízení SSHZ v požárním úseku hromadných garáží není požadavek na podlahovou konstrukci (třídu reakce na oheň A1 nebo A2, popř. A1fl, nebo A2fl) kladen a povrchové úpravy mohou být provedeny např. v tl. > 4 mm materiálem třídy reakce na oheň F? Pokud nebudu mít v požárním úseku hromadné garáže zařízení SSHZ a tloušťka nátěru povrchové úpravy podlahové konstrukce bude ve vrstvě tloušťky < 2mm, pochopil jsem správně, že může být provedení podlahové konstrukce s povrchovou úpravou libovolné třídy reakce na oheň a stále se na provedení vztahuje maximální normová výhřevnost menší než 15 MJ.m-2?

Saturnin hodnotil změnu formulace tohoto ustanovení jako „zákeřnou“, neboť vůči předchozímu znění se uživateli, který s ním nepracuje každý den, může jevit téměř identická (jen se tam 2x vepsal text „ s parametrem y1“). Zřejmě proto, aby privátní byznys „tvůrce“ změny Z2 dobře šlapal. Současně konstatoval, že chápe realitu, aby se z betonové podlahy veřejných hromadných garáží neprášilo, ale klade otázku, zda si změny ustanovení vůbec někdo ve schvalující Takové Normální Komisi č. 27 všimnul ….?.

Abychom dostáli tradici naší kanceláře, uvádíme věc na pravou míru:

• U prvního dotazu má tazatel bohužel pravdu – z formulace vyplývá, že instalace sprinklerů dovoluje navrhnout hořlavou podlahu, bez omezení nevhodných materiálů a dokonce i v podzemních podlažích.

• Novelizované „řešení“ je zcela proti výchozímu principu PBS, kdy jako součást stavebních konstrukcí v požárních úsecích podzemích podlaží, jsou hořlavé materiály zásadně nepřípustné.

• Zejména proto, že přispívají k produkci kouře, který v podzemní části objektu nejde v případě požáru reálně odvětrat.

• Neopominutelnou skutečnosti je fakt, že současné auto (s téměř půl tunou plastů v konstrukci vozidla) nejde uhasit vodním SHZ ani I. fázi úvodního rozvoje požáru (viz následující výsek ze simulace FDS v čase 10 minut - tj. na konci I. fáze rozvoje požáru, kdy hasilo pět otevřených hlavic a pro názornost je záměrně potlačena prokukce kouře); logicky, pokud nejde uhasit něco uvnitř auta, jakým kouzlem se může uhasit hořlavá podlaha pod vozidlem (když samotná jeho karoserie tvoří „deštník“ o ploše cca 8 m²)…?



• U druhého dotazu zní odpověď ne, protože se jedná o „zavlečenou“ chybu (neboť limit tl. < 2 mm pro povrchové úpravy jsme do zmíněného ustanovení vepsali již v roce 2002); přitom nikdo ze současných „zpracovatelů“ si ani po 13-ti letech nevšimnul zjevné kolize s později převzatou ČSN EN 13501-1+A1, kde je ustanovením 3.1.6 definována nepodstatná složka nestejnorodého stavebního výrobku, a to max. do tl. < 1 mm.

Saturnin na závěr dodal, že zmíněné ustanovení mu přijde zcela na úkor zájmům PBS - konkrétně, aby na betonu nanesená povrchová vrstva vydržela co nejdéle. Holt hasiči neměli v podzemí objektů ustupovat a nechat provozovatele garáže, aby zde natírali častěji.